Petr Zahradník: Jak silný má být zahraniční prvek v ekonomice?

První fáze ekonomické transformace nejen u nás, ale ve většině zemí střední a východní Evropy byla založena na bezprecedentním transferu vlastnictví z jeho komunisty znárodněné ( = ukradené) podoby do nejrůznějších forem přirozeného vlastnictví soukromého. Současně se většina zemí v regionu přihlásila k velmi liberálnímu přístupu nejen k privatizaci, ale i k přílivu zahraničního kapitálu k projektům na „zelené louce“.

V další fázi transformace byl dokonce tento příliv cíleně lákán a motivován systémem investičních pobídek. To všechno bylo zcela v pořádku.

Jsem přesvědčen, že právě důsledky politiky investičních pobídek v podobě nejen ohromného finančního přílivu, ale i získání odpovídajícího know-how ve všech oblastech produkčního cyklu a kultivace pracovního prostředí obecně stojí jako jeden z mála nejpodstatnějších efektů za tím, že právě skončená dekáda byla z pohledu dynamiky ekonomického vývoje, ale i kvalitativní strukturální proměny našeho hospodářství nejúspěšnější v našich moderních dějinách. A díky ní urazila česká ekonomika podstatný krok směrem k ekonomickému mainstreamu.

Nyní však náš ekonomický vývoj vstupuje do fáze další. Po čase prosperity nastala v souladu s ekonomickou logikou krize.

Jestliže předtím jsme se chlubili, jak otevřená naše ekonomika je nejen optikou mimořádně vysokého podílu zahraničního obchodu, ale i schopností přilákat zahraniční firmy k nám, což bylo hodnoceno jako projev zdravosti a vysoké důvěryhodnosti, jemuž se české podnikatelské prostředí těší, v čase krize najednou příliv zahraničních investorů ustal a rovněž exportní schopnost se zredukovala úměrně snížení vnější poptávky.

Dál otevření, ale jinak...

Vysoká míra otevřenosti zůstává pro českou ekonomiku i nadále správným parametrem; jen by v této postkrizové fázi měla nabýt trochu jiné podoby i formy podpory. I nadále samozřejmě vysoká míra exportní orientace napomáhá výrazně vylepšovat celkové ekonomické výsledky a kompenzovat útlum v tuzemské poptávce.

Přesto všechno však doba krize možná trochu zesílila potřebu zvýšit podíl kapitálu národního původu v u nás působících společnostech, které jsou pro výkon naší ekonomiky podstatné, a v další fázi se naopak pokusit, a možná i podpořit kapitálovou expanzi firem českého původu do zahraničí. Především do těch teritorií, jejichž růstový potenciál dlouhodobě převyšuje předpokládané hodnoty ve středoevropském regionu.

Tato zesílená potřeba může být dána nejen snahou o posílení konkurenceschopnosti české ekonomiky. A to prostřednictvím vývozu nejen kapitálu, ale i patentů, know-how, licencí, výrobních postupů.

Ale i potřebou snížit možnou ztrátu vlivu ohledně klíčových rozhodnutí o osudu firem, které u nás vytvářejí přidanou hodnotu, zaměstnanost, mnohé z nich vykazují nemalý fiskální přínos, zkrátka zásadně se podílejí na podobě struktury české ekonomiky.

Podpora středního stavu

V situaci, kdy některé sektory, resp. jejich klíčoví představitelé, jsou majoritně či téměř výlučně pod vlivem zahraničních vlastníků, kteří rozhodují nejen o budoucnosti výrobního programu, ale i o investicích do výzkumu a vývoje příslušné firmy, o stavu zaměstnanosti a dalších záležitostech mnohdy „škrtnutím pera“ tisíce kilometrů vzdáleného od onoho výrobního místa, by stálo za to mít odpovídající protiváhu.

A to v podobě odpovídajícího počtu velkých a středních firem domácího původu, kde vlastník, manažeři i pracovníci pocházejí z jednoho místa, k němuž patrně mají silnější vazbu než na hony vzdálený globální manažer.

Rozhodně tím nemám ani v náznaku na mysli jít „maďarskou“ cestou daňových restrikcí vůči zahraničním korporacím. Jejich role u nás je vesměs velmi pozitivní a jejich přítomnost signalizuje, že jsme v mnoha ohledech normální ekonomikou a společností.

Jde mi spíše o nalezení účinných a tržně-konformních nástrojů podpory pro firmy českého původu, z nichž mnohé prožily a přežily uplynulé dvacetileté období, staly se z nich firmy střední či větší velikosti, v jejich další expanzi na tuzemský trh i do zahraničí; o vytvoření opravdu silného a stabilního středního stavu, představujícího stabilizační efekt nejen ekonomický, ale i společenský, představující odpovídající protiváhu velmi žádoucímu působení globálních firem.

Publikováno v HN, 24.1.2011