Petr Zahradník: Ekonomika EU - krátký srpnový time-out, a teď už zase naostro

Ekonomické systémy, trhy, investoři tak dostali jistý čas na přizpůsobení se novým okolnostem ve vývoji evropské ekonomiky a k seznámení se a vyhodnocení pravidel a nástrojů, které by měly podpořit nejen její návrat k nápravě, ale též vytvoření preventivních mechanismů a posílení disciplíny. Díky nim by se země nedostávaly do hlubokých problémů tak snadno a bez velkého odporu nejvýznamnějších tržních a investičních aktérů.

Během prvního pololetí letošního roku sice evropská ekonomika pokračovala ve svém pozvolném oživování, avšak s viditelnými známkami zpomalování v průběhu čtvrtletí druhého. Po relativně silném mezikvartálním přírůstku o 0,8 procenta v prvním čtvrtletí byl výsledek v tom druhém již jen 0,2 procenta, přičemž krátkodobé předstihové ukazatele signalizují další zhoršení.

Navíc se v průběhu léta dále zvýšilo napětí na finančních trzích, provázené značnou volatilitou, místy i turbulencemi – otázka dluhových problémů v EU i vážnější obavy ohledně možného ekonomického zpomalování k nim též bezesporu značně přispěly.

Evropskou ekonomiku v dané ekonomické a fiskální situaci mohou spasit jen dalekosáhlé a razantní strukturální reformy, jež zásadně pootočí kormidlo jejího směrování k podstatně disciplinovanější a udržitelnější rozvojové trajektorii. Připomeňme si, že v rámci zahájeného procesu Evropského semestru každá členská země obdržela sadu pro ni připravených doporučení, s nimiž by se měla v následujícím období popasovat a naplnit je v reálných hospodářskopolitických opatřeních.

Ona strukturální opatření se týkají zlepšení fungování jednotného trhu, především ve službách, energetice i intelektuálním vlastnictví. Týkají se takových daňových a sociálních systémů, jež jsou vstřícnější růstu vytvářejícímu zaměstnanost. Na mysli máme též reformu trhů práce a penzijních systémů, investice do znalostí a inovací, stejně jako výrazné zjednodušení regulatorního prostředí pro podnikatelskou sféru a její povzbuzení k dalšímu rozvoji.

K zajištění podmínek udržitelného oživení je též nutné završit očistu finančního sektoru. Není pochyb o tom, že banky v EU jsou nyní podstatně lépe kapitalizovány v porovnání se situací před rokem, neřkuli přede dvěma, což potvrdily letní stress testy. Meziročně pak evropské banky navýšily kapitál o přibližně 50 miliard eur.

K zajištění finanční stability a rozřešení dluhové krize by mělo přispět i zasedání Evropské rady na konci července, jež bylo vůči dlužníkům značně velkorysé a do řešení problému zapojilo na dobrovolné bázi i soukromý sektor.
Řešení nahromaděných problémů tak dostává pozvolna svůj řád a nabývá standardních, nikoliv improvizačních kroků a pokusů. Přesto však úplná konkrétní představa, co termín „evropská ekonomická vláda“ znamená, dosud nebyla zcela doladěna a mnozí aktéři si pod ní představují něco jiného.

I proto se nejrůznější pokusy, které mohou mít i své racionální jádro, typu daně z finančních transakcí, unijní ministerstvo financí a společná fiskální politika či emise eurodluhopisů, nesetkávají zdaleka s jednoznačným přijetím. O jejich využití či odmítnutí pak rozhodnou událostí příštích měsíců či let.

V momentě, kdy je soudržnost evropské ekonomiky stále ještě ve vysoké fázi rozkladu, se zřejmě nesluší pokoušet se vytvářet experimenty téměř revolučního typu. Čímž nemá být řečeno, že pro posílení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a její cesty společným směrem nejsou tyto návrhy v dlouhém časovém horizontu relevantní. Právě naopak. Ale pro to, aby zde fungoval společný fiskální systém a eurodluhopisy představovaly atraktivní finanční nástroj a nikoliv pouze způsob, jak vyřešit poněkud zoufalou ekonomickou situaci jedněch tak trochu na úkor druhých, si evropská ekonomika napřed musí udělat pořádek. Vyčistit všechny léta zanesené kouty a zákoutí svého systému a přiznat si vlastní smysl slova disciplína.
Až tato fáze její společné ekonomické vlády bude úspěšně naplněna, může se pustit do náročných, ale slibných experimentů.

Publikováno v HN, 7. září 2011