Petr Zahradník: Ekonomická krize, vina a banky na mušce

Bohorovný, nedůsledný, riziko ignorující přístup a přesvědčení věčného růstu generujícího tučné bonusy a kariérní posun. Není pochyb, že toto všechno mohlo být spouštěcím mechanismem a záminkou, ale i vlastní příčinou toho, co jsme v již uplynulých téměř třech letech zažili na finančních trzích i v reálné ekonomice.

Na straně jedné je zřejmé, že "viník by neměl zůstat po zásluze nepotrestán". Na straně druhé je snad ještě zřetelnější, že viník rozhodně není pouze jeden a že se nenalézá v jednom sektoru hospodářství.

Přesto se může zdát, že pozornost v současnosti zaměřená na banky coby zásadní viníky krizových poruch je až "nezasloužená". Nikdo objektivní určitě nebude vyvracet, že výše popsané chování v irském, britském, částečně i belgickém či německém bankovnictví nebylo hlavním důvodem pádu tamních bank.

Takovéto jednání zajisté patří na pranýř a zaslouží trest. Obzvláště poté, co v irském případě, v relativně zdravé, byť značně přehřáté ekonomice, vyvolalo potřebu téměř 35% veřejného deficitu v poměru k HDP. To je již kousek, který nejen do moderní ekonomiky nepatří, ale zaslouží současně i adekvátní reakci, tzn. aby byl každý pokušitel od opakování těchto postupů důrazně odrazen.

Byly však země a jejich bankovní systémy - a můžeme jich v celé EU napočítat přibližně třetinu z celkového počtu členských zemí -, které na záchranu bank nepotřebovaly ani cent či haléř.

Je logické, že se regulační autority i tvůrci hospodářské politiky EU snaží být přísní. Nicméně, ordinují léčbu na diagnózu, jíž si zdaleka celá EU neprošla. Jak jinak si vysvětlit nejen diskusi, nýbrž nyní skutečně vykonávanou akci v podobě již přijaté legislativy. To se týká pravidel odměňování bankovních manažerů, sjednocujících pravidel pro formování bankovních poplatků, další fáze zevrubných stress-testů.

Na straně druhé se návrhy na odpovídající kapitálové vybavení a schopnost pokrývat možná rizika jeví v tomto světla jako poměrně žádoucí krok. A co potom v řadě zemí uplatňovaná speciální bankovní daň?

Ano, všechny tyto nástroje jsou zajisté aplikovatelné pro země a bankovní systémy, kde vřed bankovní a finanční krize nákladně praskl. V zemích, jež se však chovaly obezřetně, je nanejvýš žádoucí uplatnit velmi flexibilní přístup k této léčbě, úměrný vině a hloubce vzniklých problémů. Je nutné přísně rozlišit preventivní a sankční složku přijímaných opatření.

Vždyť kromě toho, že byla Evropa zasažena krizí finanční, byla stižena i hlubokou ekonomickou recesí a nyní hledá křehkou a nejistou cestu k oživení. Pro země, jejichž finanční systém krize nenapadla, může být neodpovídající diagnóza jeho léčby i způsobem, jak oživení překazit.

Ona preventivní opatření by měla být převážně společná pro všechny, neměla by však odrazovat a nahlodávat konkurenceschopnost. Sankční by se pak měla týkat již jen opravdových viníků, s nimiž by si to měl nejlépe "vyřídit" místní daňový poplatník či přirozené "seberegulační" prostředí místního finančního trhu.

Publikováno v HN, 1.2.2011