Petr Zahradník: Budoucnost evropského rozpočtu

Minulý týden zveřejnila Evropská komise návrh víceleté finanční perspektivy EU, představující základní finanční nástroj a rámec pro fungování rozpočtu EU. Význam tohoto sdělení spočívá především v tom, kolik peněz bude v příštím období k dispozici Unii jako celku i jejím jednotlivým členským státům skrze společnou pokladnu, na jaké prioritní oblasti budou tyto peníze alokovány a jaká další pravidla a podmínky budou tuto alokaci doprovázet.

Přestože rozpočet EU představuje na roční bázi v absolutním vyjádření poměrně značný objem peněz (141,5 miliardy eur pro rok 2010), v relaci k HDP Unie je jeho objem nicotný – netvoří ani jediné procento jejích ekonomických aktivit za rok (konkrétně 0,9 procenta HDP Evropské unie v roce 2010). Nynější víceletá finanční perspektiva operuje s více než 860 miliardami eur, představujícími 1,05 procenta HDP Evropské unie. Na národní úrovni je v Unii průměrně přerozdělováno nějakých 43 procent HDP.

Výdajové struktuře rozpočtu EU dominují dvě kapitoly, v součtu tvořící téměř 90 procent objemu jeho výdajů. Tou nejvýznamnější je „udržitelný růst“, představující v roce 2010 45,4 procenta výdajů – v tom se 34,9 procenty podílí na celkových výdajích rozpočtu EU strukturální fondy. Ve druhé nejobjemnější kapitole rozpočtu jde přes třetinu jeho výdajů na zemědělství a rybářství a dalších přibližně 10 procent na rozvoj venkova. Ostatní kapitoly rozpočtu EU jsou výrazně menšinové.

Vidíme tak, že v Rozpočtu EU se vůbec neobjevují klíčové položky, které jsou tradiční součástí veřejných financí národních států v posledních několika desetiletích (například výdaje na sociální a důchodové účely, na zdravotnictví, téměř vůbec se tam neobjevují výdaje na životní prostředí).

Z pohledu České republiky a jejích regionů je prioritním zájmem uchování dostatečného celkového objemu prostředků rozpočtu EU a sedmiletého období, zajišťujícího střednědobou perspektivu z pohledu výše disponibilních zdrojů. V případě přesunu vah mezi klíčovými rozpočtovými kapitolami je v našem zájmu vysoká váha prostředků ve prospěch politiky podporující kohezi (strukturální fondy); udržení objemu rozpočtu na co nejméně redukované výši nám jako méně rozvinuté zemi EU i pro období po roce 2013 dává šanci udržet poměrně spolehlivě pozici čistého příjemce.

V našem zájmu dále je, aby se významně posílila účelnost a efektivnost prostředků EU využívaných na území Česka. Jako stále podrozvinutá ekonomika by mělo Česko zastávat pozici tradiční silné kohezní politiky, jejímž smyslem je pomoci méně rozvinutým regionům a lokalitám, aby jejich rozvinutost vzrostla a mohly se reálně zapojit a využívat prostředí jednotného trhu Unie.

Návrh Evropské komise by nám měl vyhovovat – snížení výdajů podle něj dosáhlo hranice jednoho procenta unijního HDP; na kohezní politiku by mělo zůstat relativně hodně a škrty budou cítit především v zemědělství. Měly by se zvýšit nároky na kvalitu a návratnost vydaných prostředků. Z tohoto důvodu bychom v České republice měli být s návrhem Evropské komise spokojeni a připravit se na to, abychom zvýšené nároky na efektivní využití jeho zdrojů byli schopni reálně naplnit a využít. Rizikové jsou však na druhou stranu pro nás návrhy na vytvoření celoevropského fondu rozvoje infrastruktury, z něhož by se prostředky v náš prospěch získávaly podstatně obtížněji, než pokud by byly i nadále součástí kohezní politiky.

Publikováno v LN, 4.6.2011