Petr Zahradník: Bohatá Praha politice a radnici navzdory

Region českého hlavního města Prahy podle čerstvých - na jaře zveřejněných čísel - představuje v konkurenci více než 270 územních celků v rámci EU lokalitu velmi bohatou - zaujímá v tomto žebříčku šesté místo (před rokem byla dokonce pátá). Interpretace tohoto přehledu by mohla vést k závěru, že v Evropě jsou bohatší než Praha pouze centrum Londýna, Lucembursko, Brusel, Hamburk a nizozemský Groningen. To snad může být statisticky pravda, nicméně při prvním ohledání na místě očima bude nezaujatý návštěvník těžko nabývat přesvědčení, že například Vídeň, bavorské regiony, Paříž, některé ostatní regiony v Rakousku, Německu či Nizozemsku, celá sestava regionů v severských zemích - a mohli bychom snad dosti obsáhle pokračovat, jsou chudší než Praha.

Výsadní pozice Prahy

To však přitom vůbec neznamená, že Praha bohatá není. U hlavního města země, která za posledních 20 let vykázala zjevně úspěšný příběh reálné ekonomické konvergence, tomu těžko může být jinak.

Metropole obvykle bývají nejbohatšími regiony v evropských zemích (Německo, Itálie či Nizozemsko jsou v tomto ohledu výjimkami).

Pozice Prahy je pozoruhodná nejen v míře náskoku vůči ostatním regionům České republiky, ale i vůči jiným metropolím ve střední a východní Evropě (jež ve většině též zažily pozitivní konvergenční příběh). Praha vytváří přibližně čtvrtinu HDP naší země, přestože v ní žije jen o něco více než 10 % populace České republiky. To svědčí o vysoké míře produktivity v porovnání s národním průměrem. Praha jako vskutku nádherné město je též velkým turistickým tahákem, majícím též odraz ve struktuře jejího bohatství.

Ano, Praha je v evropském porovnání bohatá, avšak při konstatování této statisticky potvrzené pravdy máme stále tak trochu pochybnosti a nabýváme pocitu, že s tím bohatstvím Prahy je to nějaké divné a jaký fígl že to za ním stojí.

Když přijdou pochyby

Přiznám se, že pokud těmto pochybnostem též podlehnu, týkají se vlastně dvou věcí. Jednak v porovnání s těmi, kteří se v žebříčku nacházejí buď nad námi, či dokonce mírně pod naší úrovní, není toto bohatství na první pohled tak zcela patrné očima uličního pozorovatele. A také do jaké míry má na tomto bohatství podíl podpůrná role veřejné správy, politiků, radnice, jež pracuje v dosti značném objemu s výnosem našich daní.

K první pochybnosti lze říci: přestože centrum Prahy vskutku pozoruhodně zkrásnělo a můžeme v něm nalézt i řadu obchodů, služeb a restaurací nejzvučnějších světových jmen, přestože veřejná doprava je nepochybně kvalitní, v bohatém městě by měl rezident i návštěvník nabýt zcela jasného a přesvědčivého dojmu: v tomto městě se dobře a příjemně žije.

A přestože to v Praze zcela určitě není špatné, jako Pražák s dlouhodobými rodinnými kořeny v tomto městě zkrátka tento pocit zcela nemám (zejména kupříkladu v porovnání s Vídní či Lucemburkem).

Přívětivost, bezchybnost fungujících služeb, informačního systému, dopravy, vstřícnost k prostředí, v němž žiji - to Praze stále těžce chybí - sobecké individuální zájmy na veřejných prostorách stále převládají (například v podobě nekonečných a neomezených parkovišť aut v nejhistoričtější části Prahy, například na Malostranském náměstí).

A to již vůbec nehovořím o nejrůznějších typech služeb hazardněprostitučního charakteru v místech, jež by si zasloužila větší míru důstojnosti. Na rozdíl třeba právě od Vídně či Lucemburku, kde si člověk opravdu připadá jako v lázních, pražský pocit stejného typu chybí i kvůli upachtěné hektičnosti a jakési ušmudlané všudypřítomné upatlanosti, jež není příliš srovnatelná s dlouhodobě poctivě vytvářeným a udržovaným bohatstvím.

Jak vylepšit fasádu

A co pro to, aby ono bohatství mělo i odpovídající fasádu, dělají politici a veřejná správa?

Nelze jim zřejmě upřít úsilí o řešení kritických dopravních problémů v podobě výstavby tolik potřebných dálničních okruhů a radiál (pomineme-li finanční i „výrobní“ problémy, které jejich výstavbu provázejí); Hlavní nádraží konečně získalo požadovanou důstojnost.

Praha je jednou z opravdu neopakovatelných perel evropského a světového turismu. A člověk má pocit, že coby prvotřídní turistická destinace by měla návštěvníkům vedle řady privátních turistických produktů nabídnout i odpovídající veřejné služby. Třeba v podobě důstojného informačního systému, možnosti klientsky komfortních rezervací až k vytvoření prostředí bezpečnosti a příjemnosti.

Nemluvě již o tom, že jediné dopravní spojení na letiště je autobusové, přestože konečná tramvaje není daleko a budovaná trasa metra se podivuhodně odchyluje kamsi do Motola - namísto přímého zacílení do Ruzyně. Ani slibovaným rychlovlakem, jak to můžeme vidět v řadě jiných zemí, se tam asi hned tak nepodíváme.

Chaotická šmudla

Pocit bohatství navzdory politice mají i obyvatelé Prahy. Na to, jak je tato bohatá, je ale stále příliš mnoho veřejných prostranství, zvláště dále od centra, velmi zanedbaných a nekvalitní ulice s absencí chodníků a další občanské vybavenosti pořád samozřejmostí - to již nemluvím o absenci systému vzájemně propojených tras pro cyklisty, které v požadovaném rozsahu neexistují, a pokud ano, mnozí řidiči motorových vozidel si z nich dělají parkoviště či zkratky.

Věřím Eurostatu, že Praha je opravdu bohatým evropským regionem; současně však též nabývám pochyb, jak je toto bohatství spravováno, podporováno a rozvíjeno.

Protože na to, jak je Praha opravdu bohatá, působí na mne přes všechny pozitivní proměny jako chaotická, hektická šmudla, jež svého bohatství dosahuje spíše navzdory těm, již by v tomto městě měli základní - bohatství úměrnou - úroveň důstojných veřejných služeb nabízet.

Publikováno v HN, 13.6.2011