Pavel Kohout: Žonglování s miliardami

Do značné míry je pochopitelné, že tematika růstu poněkud ustoupila do pozadí. Když je povodeň, snažíme se nejprve omezit škody a teprve pak uvažujeme o tom, že k domku třeba přistavíme ještě jedno patro.

Dále je zde fakt, že hospodářský růst byl v řadě zemí velmi nezdravý. Španělský „zázrak“ byl bublinou nafouknutou přespříliš levnými eurovými úvěry. Do značné míry to platí i pro Irsko, nicméně tento stát má kromě nemovitostní bubliny aspoň konkurenceschopný exportní sektor. Také řecký hospodářský růst byl od roku 2001 financován nejen státním dluhem, ale i explozí soukromých úvěrů.

Nemyslím, že by česká vláda byla nějak mimořádně posedlá škrty. Spíše škrtá nepříliš promyšleně. Rozhodně by bylo horší, kdyby se vláda snažila „nakopnout“ ekonomiku rozmařilým utrácením na dluh. Problém není v konkrétním složení vlády, ale v systému, který umožňuje nesmyslně utrácet bez zodpovědnosti. Žongluje se s miliardami, občas se nějaká zakutálí a přitom nikdo za nic nemůže. To je absurdní, špatné a všechny i dobře míněné snahy o úspory ti činí nevěrohodnými.

Hospodářský růst je jinak naprosto legitimním cílem, neboť alternativou je stagnace, bída, nezaměstnanost a všeobecný úpadek. Mnozí z mravokárců, kteří kritizují „růst růstu“, ostatně nejsou žádní skuteční asketové a bez náležité ekonomické úrovně by se jim žilo dost těžko.

Publikováno na dialog.ihned.cz, 7.7.2011