Pavel Kohout: Vogoni na českých dálnicích

Otázka spisovatele Pavla Kohouta:

Co bys konkrétně činil, kdybys byl do třetice i ministrem dopravy? Jaký systém považuješ za funkční, aby především usekl hlavu hydře zvané Korupce? Je to vůbec reálné?

Odpověď ekonoma Pavla Kohouta:

Kdykoli je řeč o ministerstvu dopravy, vzpomenu si na Stopařova průvodce po Galaxii. Žánr sci-fisice nekonzumuji ve velkém, ale Douglas Adams a jeho nesmrtelné dílo stojí za zvláštní pozornost. Ale jak to souvisí s dopravou? Děj začíná marným pokusem Arthura Denta -hlavního lidského hrdiny - zachránit svůj dům, který má ustoupit dálničnímu obchvatu. Na otázku, proč je vlastně třeba jej stavět, odpovídá úředník L. Prosser slovy: „Jak to myslíte, proč se musí postavit? No, je to obchvat. Obchvaty se přece stavět musí.“

Obchvaty se přece stavět musí, protože je to historická nevyhnutelnost. Tisíc tun betonu je pokrok a dva tisíce tun je dvakrát tolik pokroku. A protože pokrok je dobrý, beton je dobrý. Zvláště dotěrné kverulanty lze pak „utřít“ odvolávkou na hospodářský růst a především konkurenceschopnost české ekonomiky. Přece nechceme, aby na nás zahraniční investoři zanevřeli a odešli rovnou do Číny, že ne? Proto, občánku, přestaň reptat a neptej se, proč se co staví a hlavně za kolik se to staví.

Otázka „za kolik se staví“ trápila již první NERV za premiérů Topolánka a Fischera. Výsledkem byla poměrně stručná zmínka v závěrečné studii o tom, že české infrastrukturní stavby jsou v poměru k bytové výstavbě dosti drahé oproti například Německu nebo jiným vyspělým ekonomikám. Vycházeli jsme z rozsáhlé studie Eurostatu, ze které mimochodem vyplynulo, že v zemích jako Rumunsko, Polsko, Maďarsko, Česko nebo Portugalsko se vůbec staví dálnice a obchvaty relativně dráž než v Německu, Rakousku, Nizozemsku nebo v Dánsku. Tato čísla mimochodem pozoruhodně korelovala s indexem korupce podle Transparency International. Z tabulek publikovaných v první zprávě NERV vyplývá, že s přihlédnutím k rozdílné hladině nákladů se u nás staví dálnice asi o 90 procent dráž než v Německu. Tento závěr nevzbudil libé pocity u tehdejšího vedení Ředitelství silnic a dálnic. Údajně jsme nebrali v úvahu rozdílnou strukturu nákladů na kapitál a práci. V rámci další studie NERV jsme tedy výsledky korigovali - vyšla nám relativní předraženost o 82 procent.

Sice to není ten lidově tradovaný trojnásobek, ale stále dost. Při komunikaci s ŘSD vyšla najevo ještě další zajímavá věc: nikdo vlastně neví, kolik stojí kilometr české dálnice! Existuje sice rozsáhlá databáze měrných cen, kterých bylo dosaženo na všech možných projektech, ale metodika je tak zoufalá, že čísla nemají žádnou vypovídací hodnotu. Vlastně mají: vypovídají o tom, že v české infrastrukturní výstavbě je chaos, nepořádek, džungle a já už nevím, jak se to ještě dá slušně nazvat. Kolik desítek miliard ročně se ztrácí na stavbách silnic, dálnic, obchvatů, tunelů, mostů a podobně, nikdo zatím přesně nespočítal. Bývalé ministry dopravy to většinou nezajímalo, a když se vyskytl jeden výjimečný, byl rychle „odejit“.

Jeden ze závěrů nedávno publikované zprávy NERV o boji proti korupci obsahuje toto doporučení: „Zadat nezávislý audit staveb pozemních komunikací jak na stavbách ve správě ŘSD ČR, tak ve správě krajů, měst a obcí (rozpracovaných i dokončených) s cílem nalezení příčiny úniku financí a nalezení konečného příjemce těchto financí. Následné vymezení trestní odpovědnosti za tuto činnost.“

Nikoli tedy bezhlavě stavět, ale provést velmi důkladné vyšetření poměrů, včetně případných kriminálních dopadů. To by měl být první úkol jakéhokoli ministra dopravy, který by svoji funkci myslel vážně.

Vrátím se ještě k Arthuru Dentovi. Jeho konfrontace s úředníkem Prosserem netrvá dlouho, neboť během několika dalších minut je Země zničena Vogony při stavbě intergalaktické dálnice. Oznámení o změně územního plánu prý bylo s dostatečným předstihem vyvěšeno na Alfě Centauri, takže jste si mohli, pozemšťané, stěžovat. Teď už je pozdě. Jakýkoli odpor je zbytečný. Odpovědní činitelé rozhodující o velkých stavbách rovněž mnohdy připomínají Vogony, což je nejbyrokratičtější rasa v celém vesmíru. Posléze se totiž ukáže, že demolice Země byla zbytečná. Právě tak je zbytečná či předimenzovaná celá řada staveb. Je vlastně otázkou, zdali se více peněz ztrácí kvůli korupci, nebo kvůli neprofesionálnímu plánování.

Jakýkoli nový ministr dopravy by měl vytvořit závazný postup, který by podstatnou rozhodovací roli svěřil urbanistům a architektům. Prozatím totiž hlavní slovo patřilo stavařům. Jejich kvalifikace je zaprvé zcela jiná než urbanistické plánování, zadruhé bývají tak či onak navázáni na stavební firmy.

Děsí mě představa, že jednou dopadneme jako Belgie, která má nejhustší dálniční síť v Evropě. Má také jeden z největších státních dluhů na světě a belgická ekonomika je odstrašující příklad. Bezhlavé budování co nejhustší dálniční sítě není dobrý recept na prosperitu.

Publikováno v LN, 24.6.2011