Pavel Kohout: Nejhorší, co se dá dělat
Člen NERV Pavel Kohou v Macháčkově výměně odpovídá na otázku "Co soudíte o vládních změnách daní a výdajových škrtech?"
Omezím se na suché konstatování, že neustálé šachy se sazbami a stálá daňová revoluce jsou to úplně nejhorší.
Některé daňové kroky vlády se snad ani nedají komentovat. Omezím se na suché konstatování, že neustálé šachy se sazbami a permanentní daňová revoluce jsou úplně to nejhorší, co vláda může dělat. Už jen dodám, že NERV s tím nemá nic společného!
Daně z nemovitostí máme vskutku nízké, ale je to možná jen otázka času. Ministerstvo financí uvažovalo o jejich podstatném zvýšení již za Sobotkovy komise v roce 2002. Je obtížně představitelné, že by tento zdroj snadných příjmů zůstal navždy nedotčen. Proč ale se s nimi doposud prakticky nehnulo? Možná proto, že by to byl problém pro chudáka pana Janouška, kterýžto nešťastník má nemovitostí celou sbírku. Totéž platí pro pana Rittiga, pana Oulického s jeho černými stavbami a pro další podobné gentlemany. Naproti tomu zaměstnanec, který dře, bere přesčasy, zvyšuje si kvalifikaci, aby měl měsíčně přes sto tisíc hrubého - nu ano, jistě, to je ta správná oběť, kterou je třeba vyždímat do mrtě.
Srovnejme Česko s Polskem: celková daňová zátěž podniků (všechny možné nasčítané daně a odvody) činí 42,3 % - tak to spočítala společnost PriceWaterhouseCoopers za rok 2011. České podniky jsou zatíženy 48,8 procenta. Počet hodin práce, které vyžaduje plnění daňových povinností, odhaduje PwC na 325 pro Polsko, ale 557 pro průměrný český podnik. A ve Varšavě funguje skutečná burza, kam si podniky doopravdy chodí pro kapitál.
Publikováno v HN, 2.3.2012
