Pavel Kohout: NE budování federace a transferové unie

Začnu od konce – vřele doufám, že k žádnému budování federace, transferové unie ani politické unie nedojde. Proč: vývoj v posledním desetiletí jasně ukazuje, že čím těsnější unie, tím horší výsledky přináší. Bez společné měny by Španělsko ani Irsko nedokázaly nafouknout úvěrovou bublinu, která v případě Irska již vedla k faktickému státnímu bankrotu. Bez evropských dotací a nutnosti kofinancování by Řecko nedokázalo vytvořit tak velké veřejné výdaje (a to ani nemluvím o umělém zlevnění dluhového financování, které nastalo po přijetí eura a které také ke kritické situaci mocně přispělo.)

Existuje myšlenka, bohužel značně rozšířená, že za všechno může rozpočtová lehkomyslnost řecké vlády, a že hlubší a těsnější koordinace by byla vhodným prostředkem prevence budoucích krizí. Nesmysl. V případě Irska a Španělska je hlavním viníkem měnová politika ECB, která sledovala zájmy Německa, ale byla totálně nevhodná pro tzv. periferní země eurozóny. Na vině je integrace – nikoli její nedostatek.

Transferová unie, kdyby k ní nedejbože došlo, by znamenala morální hazard na steroidech. Pracovitější budou dotovat méně pracovité, střídmější budou dotovat hazardéry. A pokud jde o politickou unii – ta by odrážela zájmy velkých mocností (Německa a Francie především). Pro nás by znamenala především zvýšení daní, navýšení nákladů na „compliance“ s evropskou legislativou a tím pádem sebeeliminaci v hospodářské soutěži. Nedává snad Francie dost dlouho a silně najevo, že se jí nezamlouvá přesun pracovních míst do východní Evropy, kam jsme samozřejmě řazeni i my? Francouzští politici jsou typicky velcí nacionalisté, myslí si snad někdo, že by brali ohledy na nějakou malou zemi, o které sotva vědí, kde leží?

Francie a Německo mají dostatečné prostředky, aby sanovaly své banky, které nerozumně investovaly do řeckých dluhopisů. Nemusejí do problémů svých bank zatahovat zbytek Evropské unie.

Publikováno na dialog.ihned.cz, 11.7.2011