Pavel Kohout: Korupce: čtvrté nejstarší řemeslo

Nechme boj s Krizí machrům a taky hvězdám, aby osvítily i Eukomisaře fotbalistu, a přejděme na závěr výuky k hydře zřejmě nejhorší, protože nás dožírá i požírá bez přestávky - Korupci. Musí být stejně stará jako prostituce, začátky nedohledat, tak aspoň probádat ty konce! Nejde mi do hlavy: jak může vzniknout nad Vary ruský Disneyland a český povolovač se rozplynout jako dým? Jak může stát náš pandur dvojnásob portugalského a naše dálnice násobek německých? Je vůbec lék na tak rezistentní mor?

Nedivil bych se, kdyby korupce byla čtvrtým nejstarším řemeslem. Tím prvním je pochopitelně počestné povolání lovce a sběrače. Jakmile tento něco ulovil či sebral, mohl zaplatit pracovnici provozující druhé nejstarší povolání, ano, všichni víme, o jaké šlo. O ženu v domácnosti, samozřejmě. Třetím nejstarším povoláním byl bezpochyby náčelník (přičemž v matriarchátu druhé a třetí splývalo v jedno). Náčelník vybíral daně. Audílel odměny. A rozhodoval. A ejhle, už tu máme prostor pro korupci. A pro korupčníky.

Korupce je neoddělitelně spjata s mocí. Korumpovatelný je každý, kdo rozhoduje o něčem ekonomicky důležitém. Proč ale vlastně korupce škodí? Jsou názory, že ve skutečnosti pomáhá ekonomice: kdo maže, ten jede.

Kdybych si chtěl zahrát na ďáblova advokáta, tvrdil bych asi toto: peníze vydělané korupcí půjdou na investice nebo na spotřebu, takže vlastně korupce podporuje hospodářský růst!

Toto mi vskutku tvrdil jeden podnikatel, ale tento názor nebudu sdílet ani z provokativních důvodů. Především, korupce je vlastně dodatečná daň. Jako každá daň i korupce představuje břemeno.

A pokud někdo tvrdí, že výnosy z daní (nebo i z korupce) proudí zpět do ekonomiky, toho snadno „odpálkuji“: nepokřivený obchod za tržní cenu maximalizuje užitkovou funkci obou účastníků. Jakmile kupující (dejme tomu stát, který objednává dálnici) dostane zboží za vyšší než adekvátní cenu, není maximalizován jeho užitek.

Na to myslím, kdykoli kličkuji autem mezi dírami. Tedy pokud je čas myslet na něco jiného.

Paolo Mauro a Vito Tanzi publikovali v roce 1998 vědecké práce, které nepříznivé dopady korupce kvantifikují. Jako měřítko korupce se nejčastěji používá index sestavovaný organizací Transparency International (www.transparency. cz), který má škálu od jedné do deseti, přičemž vyšší číslo znamená méně korupce. Mauro a Tanzi zjistili, že rozdíl v korupčním indexu mezi hodnotami šest a osm se promítá do rozdílu v míře investic o čtyři procentní body a v ročním ekonomickém růstu o 0,5 procentního bodu. Málo? Ale rozdíly v růstu se časem násobí. Česká republika má index korupce ve výši 5,2 -pro úplnost.

„Z výpočtů vidíme, že korupce stojí státní rozpočet přímo 39 miliard korun ročně, počítáno pro rok 2010,“ uvádí jedna pasáž ve zprávě NERV, za níž autorsky stojí mí kolegové z pracovní skupiny pro korupci: Jan Novotný, Ján Palguta a Tomáš Lichard. „Tyto ztráty jsou ale jen přímé a pouze na státní rozpočet, vedle toho zde ještě budou sekundární vlivy na hospodářský růst a kvalitu života, které se projevují s odstupem času a dlouhodoběji.“

Mechanismy fungování korupce jsou někdy zákeřné. Harvardský profesor David Dapice uvádí případovou studii z Vietnamu.

Pan Nam (jméno je fiktivní) vyrábí kvalitní nábytek již od roku 1997. Podnik financuje z osobních úspor, zadržených zisků, půjček od přátel a občas i od lichvářů. Jednou dostane nabídku od evropského distributora nábytku. V rámci prvního kroku spolupráce evropská firma učiní objednávku v hodnotě 75 milionů dolarů.

Ke splnění objednávky musí pan Nam investovat do dvou nových linek, nakoupit materiál a přijmout 350 zaměstnanců. Celkově potřebuje šest milionů dolarů - což je daleko za hranicemi osobních úspor, půjček od přátel či lichvářů atd.

Pan Nam se chce vydat do banky. Ale nemůže. Vyšlo by najevo, že na počátku podnikání jej navštívil zástupce „servisní společnosti“ a nabídl mu své služby. „Vím, že platíte deset milionu dongů pokaždé, kdy z přístavu dostanete zásilku materiálu. Za poplatek 11 milionů dongů za vás zařídím veškeré náležitosti, a navíc vám dám fakturu na 20 milionu dongů. Tím můžete snížit své platby DPH a daně z příjmů. V konečném výsledku zaplatíte za přístavní poplatky pouze tři miliony dongů. Vaši konkurenti to dělají stejně!“

Kdyby fakta vyšla najevo, pan Nam by riskoval vězení. V počátku podnikání korupce pomáhá podniku přežít. V určité fázi se však stane brzdou, neboť znemožňuje čerpání kapitálu potřebného k růstu. Pan Nam musí odříci lákavou zakázku, která by jeho podnik dostala do vyšší ligy.

A jak na korupci? „Kdo rozmnožuje majetek, rozmnožuje starosti,“ tvrdil talmudický učenec Hilel (asi 60 př. n. l. - 10 n. l.). V případě státu platí, že kdo rozmnožuje výdaje, rozmnožuje korupci. Nekrmit bestii zvanou stát - účinné pravidlo. Dobrá, ale úplně vynulovat stát nelze, dopadli bychom jako Somálsko. Co pomáhá? Otevřenost, publicita, veřejné soutěže, elektronické aukce. Publikovat jména úředníků, kteří rozhodují. Vystavit je alespoň veřejné hanbě, když už žijeme v zemi bez práva. A hlavně nevolit ty, kdo to dopustili. Protože kdo volí lumpy, ztrácí nárok stěžovat si.

Publikováno v LN, 19.8.2011