Pavel Kohout: Fyzici a manažeři

Otázky

Po pádu Lehman Brothers se začalo diskutovat o tom, jaká je vlastně užitečná a přípustná forma bankovní inovace. Bývalý předseda amerického Fedu Paul Volcker například slavně prohlásil, že poslední užitečnou bankovní inovací byl bankomat. Poté, co Evropa i Amerika musely sanovat bankovní mistry světa z peněz obyčejných daňových poplatníků, snaží se ekonomové odpovědět na sérii otázek ohledně finančního sektoru. Jaké jsou nejdůležitější otázky?

1. Jaký je vlastně příspěvek bank a finančního sektoru k ekonomickému růstu?

2. Mají banky přispívat k rozvoji bydlení a vyrovnávat životní příjmový a spotřební cyklus jedince či rodiny (hypotéky, karty, půjčky na studia)?

3. Je investiční bankovnictví základem inovativní a dynamické moderní ekonomiky?

4. Jaká je správná velikost bankovního sektoru vůči hospodářství (říkáse, že německých bank je málo, ale islandských či irských bylo zjevně příliš)?

5. Co dělat se všemi těmi finančními deriváty a kosmickými produkty? Jaká je budoucnost tzv. sekuritizace, která rozkládala riziko v prostoru a čase?

Odpovědi

1. Jaký smysl má tato otázka? Pokud někdo pochybuje o smysl bank a finančního sektoru, ať se podívá na ekonomiky, kde banky a burzy nejsou nebo téměř nejsou. Čad, Somálsko, Barma, Severní Korea. Úvahy o smyslu bank jsou ztrátou času.

2. Nabídka a poptávka. Kdyby lidé nechtěli hypotéky, nežádali by o ně. Tím je řečeno vše.

3. Zde je otázka, co rozumíme pod pojmem investičního bankovnictví. Každého napadne Lehman Brothers a Bear Stearns, ale to byly zvrhlé, maligní případy finančních institucí, které byly řízeny jako extrémně rizikové hedge fondy. A také tak dopadly. Proč? Regulátor, který měl plnit roli imunitního systému organismu, selhal. Jinak, klasické investiční banky, které se zabývají zprostředkováním obchodů na burze, uváděním emisí cenných papírů, fúzemi, akvizicemi a podobnými operacemi, mají samozřejmě své nepostradatelné místo na trhu.

4. Mám osobní vzpomínku na islandskou Landsbanki z roku 2000. Tehdy jsem napsal analýzu použitou při transformaci tehdejší Expandia banky na životaschopný obchodní model. Jako model jsem mimo jiné použil také Landsbanki jako příklad poměrně malé, dobře řízené zdravé banky. A to tehdy také byla!

Jenomže o několik let později přišla éra, kdy vysoké islandské úrokové sazby přilákaly obrovské částky od vkladatelů z Británie, Nizozemí a Německa - to začalo někdy kolem roku 2005. Islandské banky dopadly jako zmije, která se pokusila spolknout slona. Hlavní část viny padá na hlavu islandské centrální banky pro naprosto neadekvátní měnovou politiku. Ale i ředitelé samotných bank museli zřejmě propadnout halucinacím, jinak si těžko vysvětluji, co se stalo.

Nejvíce “přebankováno“ je momentálně v Dánsku, kde je asi sto bank a objem úvěrů v poměru k HDP drží světový rekord. Příčinou je pevná vazba dánské koruny na euro a nepřiměřeně expanzivní měnová politika, která je touto vazbou vynucena. Nevhodná měnová politika byla příčinou krizí v Irsku, ve Španělsku, v Pobaltí atd. Těžiště evropské finanční krize není ve veřejných financích. Je v bankách.

5. Existují nejrůznější typy finančních derivátů. Některé jsou jednoduché a nezáludné. Jiné jsou extrémně složité. Když paní za přepážkou v ČSOB prodává klientovi finanční produkt obsahující duhovou a bariérovou opci, je to bizarní situace, protože ani klient ani bankovní úřednice nemají zdaleka tušení, co je vlastně předmětem obchodu. Pouze věří, že vše dopadne dobře. Samozřejmě, že banky obvykle neprodávají veřejnosti vysloveně nebezpečné produkty, ale samotná složitost masově nabízených produktů je udivující.

Deriváty, alespoň ty základního typu (forwardy, futures, americké a evropské opce), mají samozřejmě smysl. Totéž platí pro novější nástroje včetně CDS a sekuritizovaných dluhopisů. Ty mají své místo, ale musí být dobře “řemeslně“ provedeny. Jejich konstrukce je něco jako rukodělná výroba, kterou je třeba provozovat individuálně a s nasazením kvalifikovaných analytiků. Pokusy zavést sériovou velkovýrobu a nahradit ruční práci “automatikou“ s použitím ratingů, selhaly katastrofálně.

Pokud jde o extrémně složité instrumenty založené na exotických opcích, zde jsme patrně svědky důsledků jevu, kdy tisíce absolventů fyziky druhořadé úrovně našly práci ve financích. Fakulty produkují mnoho absolventů, ale CERN a podobná špičková pracoviště mohou přijmout jen hrstku nejlepších. Ti ostatní se pak uchytí v bankách, kde oslňují znalostmi složitých vzorců, kterým manažeři nerozumí. Spojení manažerů, kteří nerozumějí fyzice s fyziky, kteří nerozumějí financím (ale myslí si, že ano, vždyť přece finance jsou tak triviální), může mít hrozivé důsledky. Vlastně již má.

Publikováno v HN, 20.2.2012