Pavel Kohout: Dotace, otrávená návnada

Evropští politici si lámou hlavy s řešením finanční krize. Prozatím marně. K řešení se ani nepřiblížili. Proč?Většina z nich nerozumí podstatě a příčinám jejího vzniku.

Současná evropská krize není v první řadě krize veřejných rozpočtů. Jde o kombinaci více kritických faktorů. Zaprvé je výsledkem dlouhodobého vlivu řady rizikových faktorů. Mezi ně patří nepříznivé až nepřátelské podnikatelské prostředí, nefungující trh práce, stárnutí obyvatelstva a vysoké náklady sociálních systémů. Pokud španělské zákony rozlišují padesát druhů pracovních smluv, nelze se divit, že v zemi je čtvrtina lidí bez práce - jak má trh fungovat v takovém chaosu?

Dostatek peněz a jiné nedostatky

Všechna tato negativa byla dlouhou dobu kompenzována expanzí dluhů, soukromých i veřejných. Dostatek peněz vytvořených dluhem maskoval kritické nedostatky řady evropských ekonomik od konce 90. let až do posledního čtvrtletí roku 2008.

Zadruhé: evropská krize je krizí bank. Bankovní úvěry expandovaly ještě v mnohem větší míře než státní dluhy. Přispívaly k nastolení iluze růstu a prosperity. Nyní se ukazuje, že šlo o prosperitu na dluh. Kromě státních dluhů, které jsou výsledkem sociálních politik a bezhlavého státního utrácení, evropské státy nyní musí řešit i sanace bank. Týká se to zejména Irska, Španělska, ale také například Slovinska, Belgie a v různé míře i jiných států.

Zatřetí: finanční trhy se nechaly přesvědčit, že systém fungování Hospodářské a měnové unie zabezpečí, že řecké nebo španělské dluhy jsou stejně kvalitní jako německé nebo rakouské. Odtud vedla přímá cesta ke snadné emisi levných dluhopisů pro rizikové státy. Řecko se zadlužilo více, než by za normálních okolností (bez eura) bylo možné.

Začtvrté: euro je konstruováno jako rigidní systém bez možnosti přizpůsobení. Klasické měnové unie nabízely možnost devalvovat měnu, revalvovat ji nebo z unie vystoupit. Flexibilní kurzový režim, jakému podléhá například česká koruna, umožňuje apreciaci nebo depreciaci měny podle tržních okolností.

Zemím, které používají euro, adaptační mechanismy úplně chybí. Tato absence je úmyslná, protože autoři projektu eura chtěli vyloučit budoucí devalvace s cílem zvýšení konkurenceschopnosti. Potřebu devalvací chtěli řešit růstem produktivity, investicemi do vzdělání a také politikou kohezních a strukturálních dotací.

Nový společenský řád

Dnes vidíme, že šlo o nápad podobného typu jako myšlenka, že ve vyspělé socialistické společnosti automaticky zmizí kriminalita, neboť všem se dostane všeho podle potřeb. Tedy ryzí utopie. Naopak: konstruktéři eura podcenili riziko monetární inflace. Tedy riziko vzniku úvěrových bublin podobného typu, které poslaly ke dnu Irsko nebo Španělsko. Vznik eurozóny je příkladem chybného finančního inženýrství, neboť obsahuje vestavěnou a neopravitelnou chybu.

Paradoxním důsledkem těchto souvislostí je, že euro není nikterak ohroženo ve své existenci, neboť je konstruováno tak rigidně, že se nemůže rozpadnout. Rozpadnout se ovšem mohou ekonomiky, které euro používají.

Disproporce vzniklé jednotnouměnovou politikou nelze řešit jednotnou rozpočtovou politikou. Naopak. Jednotná rozpočtová politika by znamenala jednu chybu - jednotnou měnovou politiku - navršit ještě o další chybu.

Dopady pro Českou republiku Zaprvé: jsme dnes poněkud paradoxně ostrovem stability, neboť naši vlastní krizi jsme si odbyli během let 1997 až 2000 a sami jsme si ji zaplatili. České banky od té doby patří mezi stabilnější část evropských peněžních ústavů. Zda máme sanovat zahraniční banky, je otázka se zřejmou odpovědí: za žádných okolností.

Zadruhé: existuje tlak na zvyšování daní alias harmonizaci daní. Za žádných okolností nesouhlasit s ničím, co by k tomuto cíli mělo vést, přímo nebo nepřímo. To se týká i „fiskálního kompaktu“.
Zatřetí: měli bychom usilovatominimalizaci evropských dotací na kohezní a strukturální politiku. Dotace kazí každou ekonomiku a čím více dotací, tímvíce škody. Řecko nebo Portugalsko dostávaly ročně téměř tři procenta HDP na dotacích během let 1989-2006. Výsledek: žalostný. Irsko a Španělsko dostávaly o něco méně; výsledek byl rovněž žalostný.

Dotace jsou navzdory své líbivosti nebezpečné Dotace mají za následek plýtvání, oslabení rozpočtové kázně, neefektivní výdaje, korupci. Nikdy nikde nikomu neprospěly. Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko bývaly ještě v roce 2007 označovány za „kohezní země“ nebo „konvergenční ekonomiky“. Mělo se za to, že díky dotacímadíky euru se časem přiblíží ekonomické úrovni Německa nebo Nizozemska. Stal se přesný opak.

Ukazuje se, že méně škodlivé je platit do evropského rozpočtu více než z něho dostávat. Evropské dotace jsou otrávená návnada.

Publikováno v LN, 4.5.2012