Pavel Kohout: Čím těsnější unie, tím horší výsledky

Začnu od konce: Vřele doufám, že k žádnému budování federace, transferové unie ani politické unie nedojde. Proč? Vývoj v posledním desetiletí jasně ukazuje, že čím těsnější unie, tím horší výsledky přináší.

Bez společné měny by Španělsko ani Irsko nedokázaly nafouknout úvěrovou bublinu, která v případě Irska již vedla k faktickému státnímu bankrotu.

Bez evropských dotací a nutnosti kofinancování by Řecko nedokázalo vytvořit tak velké veřejné výdaje - a to ani nemluvím o umělém zlevnění dluhového financování, jež nastalo po přijetí eura a také ke kritické situaci mocně přispělo.

Existuje myšlenka, a to bohužel značně rozšířená, že za všechno může rozpočtová lehkomyslnost řecké vlády a že hlubší a těsnější koordinace by byla vhodným prostředkem prevence budoucích krizí.
Nesmysl. V případě Irska a Španělska je hlavním viníkem měnová politika Evropské centrální banky, která sledovala zájmy Německa, ale byla totálně nevhodná pro tzv. periferní země eurozóny. Na vině je integrace - nikoli její nedostatek.

Transferová unie, kdyby k ní nedejbože došlo, by znamenala morální hazard na steroidech. Pracovitější budou dotovat méně pracovité, střídmější budou dotovat hazardéry.

A pokud jde o politickou unii - ta by odrážela zájmy velkých mocností, Německa a Francie především.

Pro nás by znamenala zejména zvýšení daní, navýšení nákladů na „compliance“ s evropskou legislativou, a tudíž sebeeliminaci v hospodářské soutěži.

Nedává snad Francie dost dlouho a silně najevo, že se jí nezamlouvá přesun pracovních míst do východní Evropy, kam jsme samozřejmě zařazeni i my? Francouzští politici jsou typicky velcí nacionalisté, myslí si snad někdo, že by brali ohledy na nějakou malou zemi, o níž sotva vědí, kde leží?

Francie a Německo mají dostatečné prostředky, aby sanovaly své banky, které nerozumně investovaly do řeckých dluhopisů. Nemusejí do problémů svých bank zatahovat zbytek Evropské unie.

Publikováno v HN, 15.6.2011