Pavel Kohout: Češi se bojí investovat
Češi sice neváhají vyklopit polovinu mezd na daních (a ještě si stěžují, že je to málo), ale investovat, to se bojí.
Zdali české banky málo úvěrují? To je otázka. Po úvěrovém sprintu 2002-2008 se tempo samozřejmě zvolnilo. Od září 2008 do září 2011 rostl objem bankovních úvěrů nefinančním podnikům tempem 3,6 % ročně. To není mnoho, ale ve srovnání s úvěrovou deflací v řadě zemí – Irsko, Španělsko, Itálie, Slovinsko, Dánsko – je to spíše doklad stability české ekonomiky. Jestli Rakušané hodlají omezovat zdejší úvěrové aktivity, nevypovídá to příznivě o jejich racionalitě.
Proč je rakouský dluh považován za stejně rizikový jako francouzský? A proč je český dluh hodnocen jako bezpečnější než slovenský nebo slovinský? Protože Rakušané, Francouzi, Slováci a Slovinci mají 100 % svého státního dluhu v cizí měně. A teprve teď, s více než desetiletým zpožděním, to trhy konečně pochopily.
Jiná věc je, zda Češi příliš spoří. To přece není vůbec pravda. Ve srovnání s většinou západoevropských států jsou Češi nuzáci s holou řití, pokud jde o hodnotu jejich finančního majetku. Zatímco hodnotou příjmů je ČR na úrovni pětiny až třetiny vyspělého Západu, hodnotou finančního majetku stěží na desetině. Ještě ke všemu je skoro všechno na nízce úročených účtech. Češi sice neváhají vyklopit polovinu celkových mezd na daních (a ještě si mnozí stěžují, že je to málo), ale investovat, to se bojí!
Publikováno v HN, 28.11.2011
