Pavel Kohout: Bez masivních injekcí by se systém zhroutil
Evropa je drogově závislá na dluhu. Situace je ještě mnohem horší, než si veřejnost vůbec dokáže představit.
Bez masivních injekcí likvidity ze strany ECB by se evropský finanční systém pravděpodobně už během roku 2011 zcela zhroutil a rozložil. Výnosy dluhopisů rizikových zemí by vystřelily k obloze a dost možná by začala sériová bankovní krize podobná roku 1931. Makroekonomické dopady podobné krize bych nechtěl vidět…
Proto je jistě dobře, že ECB dělá něco podstatného pro odvrácení katastrofického scénáře. Akce ECB je totiž účinná – na rozdíl od EFSF nebo MMF. Evropská centrální banka má totiž k dispozici neomezené zdroje, neboť pracuje s fiktivními penězi, které „zázračně“ mění na skutečné.
Zde je samozřejmě riziko: lze si jen stěží představit, že ECB v momentě nebezpečí napustí peníze do oběhu a pak je všechny okamžitě disciplinovaně stáhne, jakmile nebezpečí pomine a jakmile se objeví inflační tlaky. Podobnou měnovou injekci nelze nikdy úplně a trvale sterilizovat. Nekryté peníze vždy tak či onak protečou do oběhu. Zvláště když extrémně uvolněnou měnovou politiku s použitím nestandardních operací provádějí všechny významné centrální banky na světě.
Pokud jde o Evropu a reformy… V roce 1970 činil průměrný dluh Německa, Francie, Španělska a Itálie 25 % HDP. V roce 1980 to bylo 36,5 % HDP. V roce 1990 již 57,5 % HDP. V roce 2000 dluh vzrostl na 79,2 %. A v roce 2010 uvedené čtyři největší ekonomiky evropského kontinentu průměrně dlužily impresivních 86 procent HDP s rostoucí tendencí. Evropa je drogově závislá na dluhu. Situace je ještě mnohem horší, než si veřejnost představuje. Vývoj jde špatným směrem už přes čtyřicet let – jenomže nyní situace došla tak daleko, že další pokračování tímtéž směrem není možné.
Mezitím se toho o reformách a zdravých veřejných financích namluvilo tolik, že řečem už nikdo nevěří. Evropa je z finančního hlediska málo věrohodná. Hovoří se o „fiskálním kompaktu“, ale to je jen předstírání řešení. Je to jen divadélko, které hloupí politici hrají pro veřejnost, o které se domnívají, že je ještě hloupější než oni sami.
Státní dluh je ale jen jeden typ dluhu, kterým je Evropa zatížena. Evropané dluží na bankovních úvěrech ještě více než na státních dluhopisech (podle některých statistik asi třikrát), což je vskutku zneklidňující. Spojené státy mají také veřejné finance v nepořádku, ale aspoň mají relativně malý a diverzifikovaný bankovní sektor, takže postrádají systémové riziko přítomné v Evropě. Evropa dokázala, že si nedokáže udržet finanční stabilitu. Je vysoce pravděpodobné, že z nynějších výjimečných akcí Evropské centrální banky se stane zvyk. Je snadné podat morfium jednou, dvakrát, ale je pak nesnadné pacienta odvyknout.
Celkový kombinovaný český dluh (zhruba 40 % HDP státního dluhu + asi 53 % HDP bankovních dluhů) je v tomto srovnání pozoruhodně nízký. Navíc stále máme šanci udržet si stabilitu a dále na ní stavět. Být v „rozpočtové unii“ v rámci dnešní předlužené Evropy by ovšem vskutku nebyla výhra. Nebylo by žádné štěstí sdílet injekční stříkačku s ostatními pacienty.
Publikováno v HN, 5.3.2012
