Pavel Kohout: Bankovní krize je zde

ECB by sice flagrantně porušila svoji chartu, ale na palubě Titaniku je už lhostejné, že máte nakřivo motýlka. Mám obavy, že bankovní krize již začala. Otázka spíše stojí, jak ji efektivně řešit. EFSF se ukazuje být velmi nepružným nástrojem, jehož užitečnost je sporná. Existuje však jedna instituce, která na řešení problému pracuje dlouhodobě, intenzivně a do značné míry i účinně. Touto institucí je Evropská centrální banka. Již v roce 2009 začala nakupovat ve větší míře dluhopisy evropských států. Od července 2009 se uvádějí v samostatné účetní položce „securities held for monetary policy purposes“. Objem této položky rychle vzrostl během první akutní vlny řecké krize v květnu 2010. V srpnu a v září 2011 ovšem pozorujeme další vlnu nákupů. Přesné složení nakupovaných dluhopisů není zveřejňováno, ale je zřejmé, že jde především o dluhopisy Řecka, Portugalska, Španělska a Itálie. Evropská centrální banka ke konci září 2011 držela dluhopisy za 215,9 miliardy eur. Kdyby pokračovala v nákupech ještě rok tempem 9,12 miliardy týdně (což odpovídá srpnu a září), držela by koncem září 2012 dluhopisy za 690 miliard celkem. Tím by ECB víceméně vyřešila problém alespoň těch nejvíce předlužených ekonomik. Sice by tím porušila svoji chartu flagrantním způsobem, ale na palubě Titaniku je už lhostejné, že máte motýlka nakřivo a cylindr se kamsi zakutálel.

Publikováno v HN, 10.10.2011