Pavel Kohout: Ať se přání nesplní

Kdo si přeje něco velmi usilovně, bývá občas potrestán splněním svého přání. Jestli překročíš řeku Halys, zničíš velkou říši, sdělila kdysi věštírna v Delfách lýdskému králi Kroisovi. Král se zaradoval, překročil řeku, napadl Peršany – a zničil svoji vlastní říši.

A teď si zkusme představit, jak by mohlo vypadat splněné přání polského ministra zahraničí, který si pro změnu přeje zachránit velkou říši. Vyzývá Německo k rozhodné akci, přičemž apeluje na zodpovědnost a rozum. Bohužel po způsobu delfských analytiků nespecifikuje úplně přesně, jak by německá akce měla vypadat.

Má berlínská vláda vsypat ještě několik stovek miliard eur ve formě překlenovacích úvěrů? Pokud to Radoslaw Sikorski myslel takto, pak chybí doplňující otázka – co by mělo následovat za oním překlenutím? Jaké uspořádání Evropy by mělo být považováno za definitivní? Kdo a jak nakonec zaplatí evropské dluhy? Německo by prý mělo vést Evropu k reformám; dobrá, ale k jakým reformám?

Mám velkou skepsi k patetickým gestům politiků. Většina z nich je v ekonomické problematice ztracena jako Jeníček s Mařenkou v temném lese. Světélko v dálce je pro ně automaticky domov, protože tomu chtějí věřit. Politikové se chytli vábivé myšlenky dalšího hlubšího a těsnějšího sjednocování Evropy. Že za tím světélkem v dálce může být něco ale doopravdy hodně ošklivého, to si nechtějí připustit.

Publikováno v HN, 5.12.2011