Miroslav Zámečník: Já, prezident Francouzské republiky

Chcete-li poznat budoucí hospodářskou politiku Françoise Hollanda, má smysl podívat se, jak to dělal jeho jmenovec a socialistický předchůdce v úřadu François Mitterrand. Ze dvou důvodů: za prvé, sedmapadesátiletý Hollande je teprve druhým socialistickým prezidentem od roku 1958; za druhé, Hollande pro Mitterranda svého času pracoval. Pokud dáte na formativní zkušenosti získané v mládí, Hollande by si měl zapamatovat, jakým hospodářským fiaskem byla Mitterrandova první léta, ale na každý pád je dobré hlavní prvky ekonomického programu obou socialistických prezidentů nejdříve porovnat.

Z porovnání vyplývá, že Hollandův ekonomický program je o poznání méně radikální než 110 Propositions pour la France, s nimiž vyrukovala Socialistická strana v rámci Mitterrandovy prezidentské kampaně v roce 1981. Inspirace a ideové kořeny jsou však stejné. Ostatně Hollande se do Mitterranda stylizoval do té míry, že ve volební kampani pečlivě trénoval a posléze předváděl i Mitterrandovu dikci, celý „body language“ včetně chůze. Spíše nenápadný Hollande ještě před rokem nemohl počítat s tím, že by kandidoval, kdyby se přirozený socialistický materiál na francouzského prezidenta Dominique Strauss-Kahn nebyl dopustil fatálního lapsu s hotelovou pokojskou v New Yorku. Nicméně v poslední televizní debatě se svým soupeřem Sarkozym již Hollande do potřebné rétoriky a řeči těla zjevně dorostl, když uvedl své představy o tom, co bude v případě zvolení dělat, slovy „Moi, Président de la République“ (já, prezident republiky), což použil šestnáctkrát.

Dostatečně vzdělaný

Vyhrál, mimochodem s nachlup stejným výsledkem jako před jednatřiceti lety François Mitterrand, který tehdy dostal 51,76 procenta hlasů. Pravda, rozdíly tu jsou. Zatímco Mitterrand ekonomii nerozuměl a během tří let také dostal hospodářství do kolen (poté musel téměř úplně změnit kurz hospodářské politiky), Hollandovi se dostalo ekonomického vzdělání měrou vrchovatou. Nejenže vystudoval dvě nejlepší francouzské vysoké školy pro tamní elity (ENA a SciencesPo), ale předtím ještě jednu z nejprestižnějších francouzských byznys škol, pařížskou École des Hautes Études Commerciales (HEC). Jeho bývalí spolužáci dnes patří ke špičkám francouzského byznysu, jako třeba šéf pojišťovny AXA Henri de Castries. Na SciencesPo navíc učil ekonomii a rozpočtovou politiku, takže tvrdit, že nemá potřebné znalosti, by byla hrubá nepravda. Na druhou stranu zjevně není přítelem velkého byznysu, od něhož očekává zvýšený příspěvek na daňových výnosech, a v zápalu kampaně přímo prohlásil, že „nemá rád bohaté“.

Nakolik se jeho programové záměry naplní, však do značné míry rozhodnou parlamentní volby v polovině června, zatímco koncem téhož měsíce se uvidí, jak vehementně bude prosazovat své názory na potřebu „prorůstového balíčku“ na summitu EU. Konečně třetí důležitý termín souvisí s přípravami rozpočtu na příští rok – v červenci se ukáže, nakolik to Hollande myslí vážně s fiskální konsolidací a nakolik dovede svoje plány realizovat přesunem mezi jednotlivými položkami, aniž by ohrozil celkový výdajový rámec. Mezitím si musí Hollande vyjasnit svoje hospodářské a zahraničněpolitické priority s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a čekají ho také setkání s americkým prezidentem Obamou a dalšími lídry na květnových summitech G8 v marylandském Camp Davidu a NATO v Chicagu.

Tohle všechno François Hollande zcela nepochybně ví a také si dobře pamatuje, jak prudce musel jeho předchůdce Mitterrand otočit kurz, když se o naplnění svého (pravda mnohem radikálnějšího) plánu pokusil. Jak již bylo řečeno, nový Président de la République je vzdělaný na nejlepších francouzských školách, které se starají o výchovu svých administrativních, politických i hospodářských elit. Absolvoval je všechny. Nechce se věřit, že by nevěděl, že jen málo z toho, na co lákal voliče, Francii skutečně prospěje a že finanční trhy sice člověk nemusí mít rád, ale že je musí respektovat – i když je prezident.

Krize jako šance

Existuje i jakási obezlička, kterou vyzkoušeli mnozí před ním. A sice překvapené konstatování, že truhla, z níž se mělo občanům nadělovat, je bohužel prázdná. Možná že se taková obezlička najde, neboť Cour des Comptes (Nejvyšší účetní dvůr) vedený bývalým socialistickým poslancem Didierem Migaudem má koncem června dokončit zvláštní audit veřejných financí. Těžko předpokládat, že by dospěl k jinému závěru, než že rozpočtová situace je ale doopravdy špatná. Jak říkají obzvlášť vychytralí Angličané: „Never miss a good crisis!“ Čímž míní, že krize je příležitost ke změně. A to platí i pro francouzského prezidenta, ať už sliboval cokoli.

Publikováno v týdeníku Euro, 14.5.2012