Miroslav Zámečník: Finanční tísně se už zdravotnictví nezbaví

Budoucnost systému zdravotnictví

V uplynulých pěti letech, jež trvaly do roku 2008, jsme podle M. Zámečníka zažili nejlepší léta našeho života z hlediska výkonu české ekonomiky. Budoucí výkon bude určitě slabší, pokud nemáme heroické očekávání týkající se produktivity práce. „Když vidím výsledky nastupující generace v testech PISA, nemohu tvrdit, že by se vyvíjela příliš dynamicky. Stáváme se zemí, kde značná část nastupující generace je funkčně negramotná,“ řekl na konferenci M. Zámečník.

Do systému šlo peněz dost

Ministři financí a vláda by měli v této souvislosti rozhodnout, do které oblasti se začne investovat, abychom obstáli ve světové konkurenci v budoucích 20 až 25 letech. Do zdravotnictví, u něhož 70 procent rozpočtu spotřebují lidé se sníženou produktivitou práce nebo neparticipující na ekonomických aktivitách? Nebo do školství? „Myslím, že odpověď je jednoznačná. Do zdravotnictví evidentně přišlo peněz dost: nejnovější data OECD za rok 2008 ukazují, že mezi rokem 2000 a 2008 stouply výdaje v mezinárodních dolarech v paritě kupní síly zohledňující rozdíly v kupních cenách v Česku o 81 procent, v Německu o 40 procent a v Rakousku o 38 procent,“ upozornil M. Zámečník. „Musíme si zodpovědět základní otázky: co nám koupí budoucí produktivitu, co nám umožní postarat se o seniory a zajistit budoucí péči pro, generaci Husákových dětí‘?“

Zdravotnictví stejně jako důchodový systém je financováno průběžným způsobem. Ale zatímco u penzí už problém nedostatku financí způsobený demografickým vývojem vnímáme, ve zdravotnictví se jej zatím nepřipouštíme. Podle M. Zámečníka přitom musíme mít pro budoucnost „schovány“ finanční prostředky ve výši desítek procent HDP. „Veřejnoprávní systémy tyto rezervy na stárnutí populace nemají, ale jednou je musí vytvořit, protože v opačném případě se generace dnešních třicátníků dostane do situace, kdy ve zdravotním systému nebude dost peněz na péči o ně. Jde o stejný případ, jako jsou penze, jenom je hluboko pod čárou pozornosti české veřejnosti a politiků.“ Potíže s nedostatkem financí se objeví poměrně rychle, protože do penze odchází stále více lidí, kteří dosud do systému přispívali. „Problém není na výdajové, ale na příjmové stránce. Do zdravotnictví se už nikdy nedostane tolik peněz jako v letech 2005 až 2008. Příjmy zdravotního systému, který je nastaven na zdanění mezd, závisejí pouze na dvou parametrech: na výši nominální mzdy a hodnotách zaměstnanosti. A jaký může být vývoj v zemi, která 86 procent vývozu směřuje do zemí Evropské unie? A není pravda, že Německo nás ekonomicky vytáhne - ani ono na tom nebude dobře, kdy ,jižní křídlo‘ unie dojde ke strukturovanému bankrotu, nebo se dostane do těžkého hospodářského útlumu,“ podotkl M. Zámečník.

Nedostatek peněz bude trvalým fenoménem

Finanční tíseň, která dolehla na naše zdravotnictví, bude nevyhnutelně trvalým fenoménem. „Nemusí jít o vyhrocenou situaci jako nyní, systém ale evidentně bude vystaven mnohem většímu finančnímu diskomfortu než v posledních letech. Na to si musíme zvyknout - kdo říká opak, neříká pravdu. A pokud někdo chce masivně zvýšit procento výdajů na zdravotnictví, obětuje budoucnost tohoto národa,“ zdůraznil M. Zámečník. Co s tím?

Podle M. Zámečníka především potřebujeme zpřesnit přerozdělovací mechanismus mezi pojišťovnami, který by se měl odvíjet nejen od věku a pohlaví, ale i od „něčeho na způsob hlídání morbidity“. Musíme se totiž soustředit na řízení zdravotně účinné a ekonomicky únosné péče o chronické pacienty, jejichž počet stále stoupá. „Kauzalita mezi chováním člověka a vznikem některých chronických nemocí je známá. Teď jde o to, jak motivovat pojištěnce, který byl zvyklý nebýt obtěžován vůbec ničím. Dostáváme se do situace, kdy budeme muset mnohem víc šetřit, což s sebou přináší nutnost víc se zabývat odpovědností za vlastní zdravotní stav.“

Rychlým opatřením v oblasti šetření nákladů je zavedení pořádku u zdravotnických materiálů, kde bychom měli aplikovat stejná pravidla jako u léků. „Nutné je také zavést elektronické aukce všude tam, kde je to možné - od elektivních výkonů po nákupy zdravotnické materiálu a všech služeb. Úspory bývají někdy značné,“ uvedl M. Zámečník. Dále by měla být ještě více posílena generická substituce. „Musíme se také posunout k racionálnímu zavedení e-health do českého zdravotnictví. Pokud to uděláme, pak není problém udělat pozitivní lékové seznamy a zaměřit se na generickou substituci.“

Co se týká zdravotního pojištění, je potřeba lidem dát opravdovou možnost volby. „Každý by měl mít možnost vybrat si pojistný produkt, který mu vyhovuje. Velmi se přitom přimlouvám, aby vznikl i produkt, který podporuje integrovanou péči o chronicky nemocné pacienty - byli by bonifikováni za participaci na péči. Jde o motivaci dodržovat léčebný plán, protože se tím šetří velmi výrazné částky,“ zdůraznil M. Zámečník.

Lůžek je nadbytek

Česká republika má zhruba stejný počet akutních lůžek na tisíc obyvatel jako Německo či Rakousko. „Pokud se ale něco kritizuje na zdravotnictví těchto zemí, je to právě příliš vysoký počet lůžek. Efektivně řízené zdravotní systémy mají lůžek podstatně méně,“ zdůraznil na Žofínském fóru M. Zámečník. Zatímco v České republice připadá 5,2 akutního lůžka na tisíc obyvatel, ve Finsku to je 1,9 lůžka. „Když se zeptám ředitele nemocnice, kolik by měl lůžek, kdyby bylo dané zařízení jeho vlastnictvím, neslyšel jsem číslo, které by nebylo nižší o 30 procent, ale často také jde dokonce o 50 procent aktuálního stavu.“

Publikováno ve Zdravotnických novinách, 3.1.2011