Lubomír Lízal: Vězňovo dilema

Společně chyceni, společně pověšeni, zní staré pravidlo. Jeho modernější a méně brutální verze se vyskytuje v ekonomii pod pojmem vězňovo dilema. Ač jde o koncept hezky teoretický, v praxi na něj narazil předák lékařských odborů Martin Engel.

V čistě teoretické podobě jde o historku, kdy jsou chyceni dva spolupachatelé. Policie drží oba dva odděleně a nemohou se domlouvat. Pokud oba dva zatloukají, nic se jim nestane, jelikož policie nemá důkazy a jedinou její možností je, když jeden svědčí proti druhému, takže po pár dnech vazby jsou oba dva opět na svobodě.

Pokud ovšem jeden z nich s policií spolupracuje, dostane se mu odměny – žádný trest, a navíc dostane na odchodnou menší bakšiš. Zato ten druhý, co tak hloupě držel basu s proradným kumpánem, bude zavřen na deset let. Pokud budou s policií oba dva spolupracovat, oba dva budou zavřeni (nikoliv pověšeni jako ve středověku), a to na čtyři roky každý.

Hra se nazývá vězňovým dilematem, jelikož pro každého z nich je lepší kumpána „podrazit“ a nakonec oba dva skončí ve vězení. Přitom pokud by zatloukali, nic by se jim nestalo. Jinými slovy, situace je tak nastavená, že kooperativní výsledek je sice pro oba dva lepší, ale vlastně nedosažitelný, neboť individuální strategie bez znalosti akce druhého vede k nekooperativnímu výsledku.

Vězni však nikoho nezajímají, ovšem princip vězňova dilematu lze použít na analýzu jiných situací. Pokud se podíváme na hromadné výpovědi lékařů, začíná být jasné, proč vláda (policie) si mohla dovolit hrát proti lékařským odborům tvrdě. Prostě ti, co při protestu výpovědi stáhnou a dohodnou se se svými zaměstnavateli (kumpán, jenž spolupracuje), na tom nakonec budou podstatně lépe než ti, již vytrvají a spolupracovat nebudou (drží basu).

Touto optikou je jasné, že hrozba předáka Engela, že pokud on nebude zpět přijat, dohoda lékařů se státem neplatí, neměla moc šancí na úspěch. Prostě situace je nastavená tak, že na ní vydělají ti, kteří z vlaku výpovědí vystoupí včas. Jedině oni budou mít ještě nějakou vyjednávací pozici. Naopak ti, co zůstanou ve vlaku dlouho, pak budou mít smůlu. A pravděpodobnost, že všichni budou držet pohromadě, je spíše teoretická než praktická.

Hromadný protest nemůže mít zásadní úspěch, pokud motivace jednotlivce budou podobné vězňovu dilematu. Svým způsobem je současný stav spíše výsledkem měkkosti vlády, která si zcela neuvědomila, nebo nechtěla využít sílu své pozice.

Publikováno v HN, 28.2.2011