Jiří Schwarz: Měkké nástroje na tvrdý oříšek
Skutečným tvrdým protikorupčním nástrojem v oblasti veřejných zakázek je úspěšný tlak na snižování jejich počtu.
Korupce je tvrdým oříškem pro každého, jenž se s její existencí či důsledky potýká. Je nesnadno uchopitelná nejen z materiálního, ale také z právního a statistického hlediska. O její míře či absolutních hodnotách nejsou žádná přímá tvrdá data. K dispozici je pouze subjektivní index vnímání korupce, díky němuž lze vytvořit pořadí zemí podle palčivosti problému korupce pro občany. Takto získaná data jsou měkká, neboť závisí na subjektivním hodnocení, které je snadno ovlivnitelné.
V aktuálním světovém žebříčku vnímání korupce v roce 2010 se Česko umístilo na 53. místě, přičemž Polsko bylo 41. a Slovensko 59. To znamená, že Poláci považují polskou korupci za menší problém než Češi českou a Slováci považují svou korupci za palčivější společenský problém než Poláci a Češi. Nejmenším problémem je korupce pro Dány, následované Novozélanďany a Singapurci.
Boj proti korupci se změnami společnosti nabývá nových forem. S růstem veřejného sektoru a zesilováním toku evropských dotací se hlavním místem bujení korupce staly veřejné zakázky. Nezávislý kontrolní úřad nedávno konstatoval, že většina institucí se naučila klíčové paragrafy zákona o veřejných zakázkách účinně obcházet. Medializace dostavby předražené dálnice D47 na Ostravu, absurdního karlovarského losování s předem známým vítězem či nekonečných pražských sporů kolem nákladů Opencard nebo dostavby tunelu Blanka vedly k nevídanému politickému souznění našich vládních koaličních stran, které s podporou Národní ekonomické rady vlády připravily vládní novelu zákona o veřejných zakázkách. Novela je postavena na zvýšení transparentnosti výběrových řízení, ať už stanovením povinného předběžného oznámení o veřejné zakázce, formou elektronické aukce, povinností zveřejňovat smlouvy přesahující půl milionu korun, povinností zrušit zadávací řízení při nedostatečné soutěži nebo zveřejněním finální ceny veřejné zakázky. Neméně významné je silné omezení kvalifikačních, technických a finančních podmínek účasti, jejichž přítomnost umožňovala vypisovat „veřejné zakázky na míru“ privilegovaným soutěžitelům. V novele musí být přítomnost omezujících podmínek výslovně zdůvodněna. Zásadní je vedení seznamu hodnotitelů veřejných zakázek a jejich losování do hodnotitelských komisí. Doufejme, že se tato dobrá idea nezvrhne do praxe „karlovarské losovačky“.
Je dobré, že se během diskuse k zákonu podařilo vyhnout některým nerealizovatelným požadavkům, například stanovení minimálního počtu soutěžitelů na pět. V některých oborech není na celém světě tak vysoký počet dodavatelů. Navíc kvalita soutěže nezávisí mechanicky jen na počtu soutěžitelů, ale i na jiných parametrech a není stejná pro všechny obory.
Samozřejmě že novela neřeší všechny problémy veřejných zakázek, jimiž jsou například vícenáklady. Tato neblahá praxe je nejvíce rozšířená ve stavebnictví, které je pravděpodobně nejproblematičtějším oborem veřejných zakázek. Návrh, že v případě vyšších než původně vysoutěžených nákladů je bude plně hradit soutěžitel, nebyl přijatelný. Doufejme, že i v případě stavebních prací přinese novela úspory veřejných prostředků při zachování kvality.
Přes uvedená zlepšení zůstávají nástroje na potírání korupce stále měkké.
Skutečným tvrdým protikorupčním nástrojem v oblasti veřejných zakázek je úspěšný tlak na snižování jejich počtu. O to by měla usilovat nejen vláda, ale i vedení krajů a obcí!
Publikováno v LN, 2.8.2011
