Ekonom Pavel Kohout ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Česko jako ostrůvek klidu v rozbouřených vodách ekonomických krizí, česká měna jako lákavá stabilní alternativa pro světové investory a opouštění myšlenky, že placení eurem je skvělý nápad. Před krátkým časem ještě jen podivné nápady z oblasti čiré fantazie. Jde dnes už o realitu? A mají čeští politici dost odvahy na funkční protikrizová opatření? Dvacet minut Radiožurnálu začíná, přeji vám dobré odpoledne. Ekonom Pavel Kohout je dnes hostem příštích dvaceti minut, vítejte v rozhlase. Dobrý den.

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Zejména facebookový profil Dvaceti minut Radiožurnálu můžete používat pro dotazy na Pavla Kohouta. Ta zpráva možná číslo 1 v českých finančních vodách dneška je zpráva z české centrální banky, asi je to dobrá zpráva, na to se vás ostatně zeptám, místní bankovní sektor prošel zátěžovými testy a je podle České národní banky připraven na případný nepříznivý vývoj. Je to dobrá zpráva?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Samozřejmě to je dobrá zpráva. Podotknul bych to, že zátěžové testy, které prováděla Česká národní banka, jsou skutečně velice přísné. ČNB nešetřila pesimismem při tvarování toho špatného scénáře, který by mohl nastat. Tím není řečeno, že nastane, ale kdyby náhodou došlo k nejhoršímu, tak vypadá to teda, že české banky by se udržely a že by zůstaly zdravé a že by v krajním případě potřebovaly jenom naprosto nepatrnou pomoc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Mimochodem, když se vrátím na začátek, kdo způsobil, že finanční krize České republice spíš pomohla, než uškodila?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Tohle to je velice zajímavá otázka, není to jednoduchý příběh. Tak v první řadě si musíme vzpomenout na rok 1997, kdy my sami jsme zažili svoji vlastní doma vytvořenou a vyrobenou finanční krizi, která nám paradoxně pomohla v tom smyslu, že české banky, respektive tedy dneska již pobočky zahraničních bank byly schopny se připravit na následující další krizi, takže, když potom přišla, tak byly ve stavu velice dobrém a tou krizí nebyly zdaleka tolik zasaženy, jako by byly pravděpodobně v jiném případě. Něco podobného se stalo ve Švédsku a ve Skandinávii celkem, protože Švédsko zažilo svoji vlastní bankovní krizi v roce 1991, z historického hlediska to není tak dávno, takže švédští bankéři měli ještě poměrně v živé paměti, co se tehdy dělo, a byli docela dobře připraveni na rozdíl od jejich západoevropských kolegů, kteří byli zcela nepřipraveni a nic nečekali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
To znamená, že jsme si to způsobili v podstatě sami ten relativně dobrý výsledek?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Tohle to je jedna věc. Potom další dílek mozaiky by byla neangažovanost českých bank v tom, co proběhlo v roce 2007 a dříve, to znamená, investice do těch různých amerických strukturovaných hypotečních produktů, kterými se nakazily banky hlavně v Irsku, v Německu, v Británii a částečně i v jiných zemích západní Evropy. Svědčí to o jisté konzervativnosti a o tom, že české banky se raději vyhnuly takovýmhle věcem, ačkoliv teoreticky do nich také mohly investovat, nic jim vlastně nebránilo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak já vám nabídnu, pane Kohoute, ještě jeden střípek. Včera v podvečer zveřejnila Výkonná rada Občanské demokratické strany informace ze svého zasedání a na prvním místě stojí tato věta, cituji: "Výkonná rada podporuje úsilí vlády připravit reformní státní rozpočet na rok 2012. V době, kdy ekonomiky řady evropských států čelí závažným problémům, přineslo zodpovědné hospodaření kabinetu vyšší rating a miliardové úspory ve státním rozpočtu, to je jednoznačné ocenění reformní politiky vlády," tečka. To je tisková zpráva ODS. Není to tak trochu chlubení se cizím peřím?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
No, do jisté míry je to pravda, protože, co dělala česká vlády nebo české vlády, jako my jsme jich tady měli už docela sbírku na dobu, tak české vlády od roku 2007, kdy jako začalo být zřejmé, že v Americe něco bublá a že to probublá až do Evropy, tak české vlády se nesnažily naštěstí nakopávat takzvaně hospodářský růst deficitními rozpočty, takže české hospodaření byť zdaleka ne dokonalé, tady upozorňuji, že nechci vládu chválit takto naprosto paušálně a bez výhrad, tak pořád české státní hospodaření nebylo tak úplně zlé, jako tomu bylo v některých případech západních států.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Mohou nějak, a teď se bavme o tom, řekněme, renomé, které možná teď v průběhu nebo ke konci finanční krize může Česká republika získat coby relativně stabilní prostor pro investice, tak co mohou čeští politici udělat proto, aby to renomé takové zůstalo?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
No, tak samozřejmě nesnažit se dělat žádné prudké pohyby.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Jakýmkoliv směrem?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
No, pokud možno jakýmkoliv směrem, protože v krizových situacích obvykle pomáhá, pokud nejsme přímo zasaženi, takhle, tak obvykle pomáhá určitej klid, rozvážnost a nesnažit se dělat nějaké dramatické jevy, nějaká dramatická gesta a držet se toho, co se u nás doposud osvědčilo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
A mimochodem to, co ..., nebo o čem se tak mluví již několik dní, že by snad pro investory mohla česká koruna nahradit například švýcarský frank, vedle české koruny byla zmiňována i švédská nebo norská koruna, coby měna pro investory zajímav v tuto chvíli, zejména, když euro je problémech? To je opravdu jaksi reálný výhled, že by to tak mohlo být, nebo to je jen nějaký nástřel?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Já bych řekl, že to je taková novinka předminulého desetiletí, protože už poměrně krátce po měnové krizi v květnu 1997, kdy česká koruna utržila pořádnou ránu, tak se začala stabilizovat a během roku 98 a 99 začala být oblíbeným nástrojem londýnských obchodníků, kteří jí začali říkat rocky, jako po tom boxerovi, který, když obdržel ránu, tak se vždycky vzchopil. A od roku 1998 já vždycky říkám klientům, zůstaňte, pokud možno, v české koruně, není důvod, pokud jako nemáte nějakou vysloveně skvělou investici v cizí měně, není důvod do cizích měn. A od roku 98 až na drobné přestávky je to pořád pravda.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
A co to tedy vypovídá o tom, že ve chvíli, kdy jsme vstupovali do Evropské unie, tak jsme zároveň podepisovali teď obrazně řečeno papíry, na kterých stojí, že se budeme snažit o vstup do eurozóny. Měli bychom to dodržet, měli bychom se o to stále snažit?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Tak tady si musíme uvědomit, že česká ekonomika a Češi se srovnávají se sousedními západními zeměmi, to znamená s Německem a s Rakouskem. Chtěli bychom, možná, že najdu pár výjimek, ale skoro všichni bychom chtěli dosáhnout té ekonomické výkonnosti. To je možné udělat pouze dvěma způsoby, buďto cestou neinflační, to znamená cestou posilování domácí měny vůči euru nebo vůči jiným měnám, nebo cestou inflační, to znamená, že zafixujeme korunu na euro, později přijmeme euro a ta konvergence, to znamená, dosahování hospodářské výkonnosti budeme dosahovat inflačně. To znamená, že porostou ceny, porostou mzdy, mzdy možná porostou o něco rychleji než ceny, ale není to garantováno. A tato inflační cesta má několik nepříznivých efektů, to znamená především je to problém pro úspory, pro úspory obyvatelstva, které by tím trpěly, no, a potom se vystavujeme nebezpečí, že se nám stane to, co se stalo Irsku, co se stalo Španělsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, ty poslední 3 jmenované neměly přijmout euro a měly pevnou vazbu na ně, to znamená, že nastane inflace v oblasti objemu peněz v ekonomice, inflace v oblasti úvěrů a to potom končívá velmi ošklivými bublinami a jejich splasknutími, Irsko, Lotyšsko, Španělsko a tak dále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Vy, pane Kohoute, od ledna tohoto roku už nejste členem Národní ekonomické rady vlády?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
To je omyl. Pořád jsem, i když jako ty zprávy zněly všelijak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Jste stále členem?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak tím lépe, ta otázka bude mít o to větší smysl, tak v tuto chvíli, kdyby byla položena otázka, jestli jako člen NERVu doporučujete vstup minimálně /nesrozumitelné/ banky už v příštím roce by měla být splněna základní kritéria pro vstup do eurozóny, co se týče České republiky, to znamená, čistě jaksi technicky by v roce 2013, 14, 15 ten vstup byl možný, tak měla by se o to Česká republika snažit nebo ne?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Já bych nejprve řekl, že pořád se to dělá tím způsobem takovým jednosměrným a jednostranným, že Česká republika je ten žáček, který je panem učitelem zkoušen, jestli jako splnil ta a ta kritéria, ale já myslím, že bychom si měli také stanovit kritéria pro vstup do eurozóny. Jako například takové elementární kritérium, že členské státy budou dodržovat svoje vlastní pravidla, ke kterým se zavázaly. To znamená ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Pardon, pane Kohoute, vy mluvíte například o tom, že ta fiskální pravidla nedodržuje zejména Německo jako nejsilnější ekonomika eurozóny.

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Nedodržuje skoro nikdo kromě Estonska a já možná, já nevím, Slovinsko nebo Malta, ale dokud členské státy eurozóny nedodržují svoje vlastní pravidla, tak opravdu nevidím silné nutkání se do tohoto klubu hlásit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
A proč ne?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
No, protože, jak už jsem tady předtím říkal, zbavili bychom se tím možnosti neinflačního růstu, neinflační konvergence, to znamená, že jakmile bychom přijali euro, tak bychom se odsoudili k vyšší inflaci, než by byla nutná, nebo alternativou by bylo, že bychom měli nízkou inflaci, ale potom by také nerostly mzdy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Na druhou stranu Česká republika je zejména vývozní ekonomikou, která je relativně úzce navázána na ekonomiku německou, to je ekonomika, která používá jako měnu euro, tak nemá veškerou logiku euro přijmout?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Nemá, protože tím bychom se vystavovali podobnému nebezpečí, na které doplatili Irové. V Irsku vzrostl objem úvěrů v ekonomice během několika málo let o skoro 600 %, a tím pádem tam nastala obrovská bankovní bublina, a to všechny díky tomu, že měli to vychvalované euro, protože kdyby si nechali svoji vlastní měnu, tak pochopitelně by se ty obrovské sumy peněz nepřelévaly v rámci eurozóny do Irska tak velmi snadno. A to znamená, že euro a členství v eurozóně by pro Českou republiku znamenalo obrovské riziko.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Jaké? Čeho?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Riziko, že se u nás bude opakovat scénář, který se odehrál v Irsku, ve Španělsku, na Litvě a v Lotyšsku, v Estonsku, do jisté míry také v Řecku a v menší míře i v některých jiných zemích. To znamená, že nastane obrovská měnová krize, obrovská bankovní krize, bublina, inflace, a tím pádem česká ekonomika by na to velmi těžce doplatila.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Ekonom Pavel Kohout je dnes jejich hostem. V čerstvém vydání týdeníku Respekt je citován bývalý eurokomisař a nyní stínový ministr pro evropské záležitosti české sociální demokracie Vladimír Špidla a on říká: "Představa, že dnes máme autonomní finanční politiku jako Česká republika, je špatná. Formálně ji máme, reálně ji nemáme," a pokračuje: "takže možnost o sobě rozhodovat naopak ztratíme, když u těchto debat, jak řešit, řekněme, ekonomické krize uvnitř Evropské unie, když u těchto debat nebudeme, bude se rozhodovat o nás bez nás." Má z vašeho pohledu pravdu Vladimír Špidla?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Tak Vladimír Špidla by nejprve potřeboval kurz toho, co to vlastně je měnová politika, pokud se k tomu hodlá vyjadřovat, protože evidentně to neví. Běžným laickým omylem, nebo takovým pololaickým omylem je domněnka, že měnová politika rovná se úrokové sazby. České úrokové sazby skutečně nejsou příliš odlišné od eurových úrokových sazeb, které stanovuje Evropská centrální banka, ale to vůbec nic neznamená, protože měnová politika se také sestavá z operací na otevřeném trhu a také se sestává z toho, jakým způsobem vlastně fungují komerční banky, komerční banky v rámci takzvaného eurosystému a jakým způsobem ty komerční banky mohou dostávat úvěry, nebo jak mohou doplňovat svoje prostředky u Evropské centrální banky a z tohoto hlediska Česká republika skutečně má svoji vlastní měnovou politiku a je to obrovský rozdíl od toho, kdybychom ji neměli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ještě jinak, a teď se můžeme dostat k dalšímu tématu, protože v březnu tohoto roku byl, řekněme, na unijní úrovni schválen plán na ten záchranný fond eurozóny, který by měl nahradit ty předchozí mechanismy a řekněme jedno spektrum pohledu na schvalování, protože tento fond musí schválit 27 členů Evropské unie, říká, pokud se o to nebudeme zajímat, pokud neschválíme tento plán, který bude fungovat zatím jen pro eurozónu, tak budeme mimo veškeré rozhodování, tak není tomu opravdu tak, že ve chvíli, kdy Česká republika se staví relativně rezervovaně, alespoň vláda nebo vládní strany k tomuto tématu, tak to zároveň znamená, že ani nemůžeme rozhodovat o tom, jak ten plán bude vypadat?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
No, skutečnost je taková, že ani ti špičkoví politici v rámci eurozóny, kteří jako mají tu rozhodovací možnost, tak jako nevědí, jak se rozhodnout, jo. Takže je otázka ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Toto jen nevědí nebo mají špatné rádce, kteří jim neporadí, nebo ...

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Oni tomu prostě nerozuměj, když si přečtete to, co říká paní Merkelová například, nebo dokonce pan Sarkozy, tak to je docela tragikomické čtení, protože tam je z toho zřejmé, že tihle ti lidé vůbec neví, co se děje v ekonomice a vůbec nerozumějí základům /nesrozumitelné/ ekonomiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Mě napadá taková šťouravá poznámka, že možná politici, kteří tomu nerozumějí, jestli jsou horší nebo lepší než ekonomicky vzdělaní lidé, kteří v roce 2007 přivedli systém do krize?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
No, tak kdo přivedl systém do krize, bych řekl, že ho do krize přivedly zčásti státy, které utrácely více, než byly schopné financovat. Potom také tento systém přivedl do krize ten, kdo přivedl do eurozóny Řecko a Španělsko, Portugalsko, Irsko, Itálii a všechny tyhle ty problémové země, takže opět zase politici.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ještě ke stálému záchrannému fondu eurozóny, český parlament bude čekat nebo čeká hlasování o tom, jestli by tento fond měl fungovat a jakým způsobem. Měli by čeští politici říct ano?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Já myslím, že nejlepší by bylo se zdržovat hlasování, pokud je to možné, protože to je věc, která se nás naštěstí netýká a měli bychom se od toho distancovat tak, jak je co nejvíce možné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Ovšem pardon, pane Kohoute, to je jen podle vaší premisy, že bychom se měli vyhnout vstupu do eurozóny, protože ve chvíli, kdybychom do eurozóny vstoupili, tak nás čeká, řekněme, vstupní platba několika desítek miliard eur.

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Já neříkám, že bychom se měli úplně vyhnout vstupu do eurozóny, protože pokud se euro nakonec osvědčí, což uvidíme za 2 nebo 3 desítky let, tak potom možná by na to přišla řada, ale v současné době nikoliv.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Na druhou stranu se objevují také hlasy, že by to případné ano České republiky Evropskému záchrannému fondu by mělo být vyměněno za například to, že ve chvíli, kdy se bude schvalovat přístup Chorvatska do Evropské unie, takže nebude pominuta ona výjimka prezidenta Václava Klause?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Tohle to už je vysoká politika, do které tolik nevidím. Je pravda, že občas mám pocit, že jsme příliš submisivní v rámci Evropské unie a že se nám říká, že jsme takzvaní potížisté, přitom potížisté jsou ti, kteří to zavinili, to znamená v podstatě všichni členové eurozóně v současné době to svým způsobem více nebo méně zavinili.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Mimochodem vy byste eventuální vstup nebo vůli vstoupit do eurozóny České republiky podmínil tím, že by minimálně ostatní země eurozóny začaly dodržovat pravidla, která jsou nastavena pro například fiskální politiku.

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Přesně tak, protože ta pravidla, která byla nastavena, tak dneska je to pro srandu králíkům, vůbec to nikdo nedodržuje a pokud někdo chce, abychom my seriózně dodržovali své závazky, tak my máme naprosto stejné adekvátní právo, aby ti, kam chceme vstoupit, to znamená eurozóna, aby dodržovali svoje povinnosti.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Je myslitelné, že by Německo nebo Francie začaly dodržovat to, na čem se dohodly v těch veškerých smlouvách, které v Evropské unii existují?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Pokud se k tomu zavázaly, tak by to pravděpodobně měly dělat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Stále posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, Pavel Kohout, ekonom, je dnes hostem těchto dvaceti minut. Ještě jedno téma, ve chvíli, kdy hovoříme o ekonomické, finanční či bankovní či jiné krize, které v současné době zmítají Evropskou unií, tak minimálně ve vašich analýzách je ke čtení, že tak zcela nefungují ani tradiční mechanismy, řekněme opravné, ani ty úplně netradiční, a to jediné, co z toho podle vašeho názoru vyplývá, je, že státy budou muset opustit řekněme svoji vizi sociálního státu a velkých výdajů ze státního rozpočtu. Dokážete říct, jak by to konkrétně mělo vypadat na případu České republiky?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Já nejprve řeknu některá čísla k Evropské unii nebo k eurozóně přesně řečeno. 17 zemí, které v současné době tvoří eurozónu, vydává více, dlouhodobě více, než kolik si může dovolit. Dlouhodobě se ukazuje, že od roku 1995 tyto země vybírají zhruba plus minut 45 % hrubého domácího produktu na daních a na jiných příjmech, to znamená, že mohou dlouhodobě financovat výdaje o velikosti 45 % HDP. 45 % HDP to je velmi slušná částka, ať už mluvíme o kterékoliv zemi, která dokáže financovat velmi komfortní a velmi řekněme příjemný sociální stát, kde nejsou žádné dramatické sociální rozdíly a žádná chudoba. Ovšem to nestačí. Ukazuje se, že západní státy byly vesměs nuceny pod tlakem voličů, zřejmě pod tlakem politiky navršovat výdaje nad tuto mez, to znamená, že průměrné výdaje se pohybovaly asi mezi 47 až 48 % HDP ročně, což dává ročně během dlouhého období 3 % HDP, a to není maličkost. To, když se časem nakumuluje, pak vidíme ty důsledky, jaké to má a ty důsledky se projevují v současné době v tom smyslu, že řada zemí musí najednou šetřit více, než kdy čekala. V případě České republiky je to trochu jinak. Náš stát je naštěstí poněkud skromnější, náš stát vybírá typicky kolem 37 % hrubého domácího produktu ročně, ovšem vydává zase o něco víc, vydává kolem 40 % HDP, takže zase tam máme nějaký dlouhodobý schodek, který se kumuluje. Dalo by se, bezpochyby by se dalo najít takové výdaje, které nejsou nutné, najít takové typy výdajů, kde je možné velmi výrazně ušetřit, například na korupci, která prodražuje český státní rozpočet řádově o desítky miliard korun ročně, takže nakonec by nebylo ani tak moc nutné osekávat některé atributy sociálního státu. Mám teď na mysli třeba platy učitelů, platy zdravotních sestřiček a podobných profesí, které nejsou nějak moc dobře oceňovány.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Kdyby byla by potlačena korupce?

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
A kdyby byla potlačena korupce, protože to má u nás makroekonomický význam.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Tak to je minimálně výzva do budoucnosti.

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Bezpochyby.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Pavel Kohout, ekonom byl dnes hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Pane Kohoute, díky za váš komentář. Hezký večer. Na shledanou.

Pavel KOHOUT, ekonom
--------------------
Prosím. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor
--------------------
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám příjemný večer.

ČRo 1, 30. srpna 2011