Sobotka: 21. srpen je trvalou připomínkou potlačené touhy po svobodě

Dnes si připomínáme 46. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Okupace znamenala násilné ukončení nadějného vývoje směrem k demokratizaci tehdejšího komunistického režimu, který doprovázelo zásadní probuzení české a slovenské občanské společnosti. Nová posrpnová moc v rámci normalizace tento vzmach udusila, postupně byla znovu zavedena cenzura médií, statisíce lidí přišly o své zaměstnání nebo emigrovaly. Řada občanů skončila ve vězení. Přervány byly též přípravy na obnovu samostatných politických stran, včetně činnosti sociální demokracie. Následovalo dvacetileté období nesvobody a stagnace, v níž se společnost zcela odcizila normalizačnímu režimu.

Nebylo náhodou, že velká část účastníků disentu, kteří veřejně kritizovali normalizační režim a byli za své názory pronásledováni, pocházela z řad představitelů či aktivních stoupenců Pražského jara. Týká se to například i signatářů nejdůležitější iniciativy, kterou byla Charta 77. A stejně tak nebylo náhodou, že první velká hromadná vystoupení občanů proti komunistickému režimu byla spojena se symboly roku 1968 a odehrála se v srpnu a v lednu let 1988 a 1989. Touhu lidí po svobodě a demokracii naplnila až listopadová revoluce v roce 1989.

Nelze souhlasit s často šířenou interpretací, že Pražské jaro bylo pouze soubojem frakcí uvnitř tehdejší komunistické strany. Šlo totiž o vzepětí a aktivní vystoupení celé společnosti, která tak dala jasně najevo svou touhu po větší svobodě a demokracii.

Násilné potlačení Pražského jara znamenalo rovněž konec iluzí o možnosti reformovat socialismus sovětského typu a připravilo sovětský režim natrvalo o sympatie rozhodující části levice v západních demokraciích.

Ovšem ani listopadová revoluce nepřinesla automatické řešení všech problémů našeho veřejného života. Přál bych si, aby nám výročí srpnové okupace, jednoho z největších symbolů složité cesty našich dějin, stále připomínalo, že svoboda a demokracie jsou předem nezajištěným pohybem ke stále humánnějšímu uspořádání společnosti, nikoliv jednou provždy dosaženým stavem.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR