Tiskový briefing po setkání premiéra Mirka Topolánka s vnučkou Aloise Rašína paní Janou Rašínovou 4.2.2008

Tiskový briefing po setkání premiéra Mirka Topolánka s vnučkou Aloise Rašína paní Janou Rašínovou 4. 2. 2008:

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Dobrý den, dámy a pánové, já vás vítám na tiskovém briefingu konaném při příležitosti setkání předsedy vlády pana Mirka Topolánka

a vnučky prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína paní Jany Rašínové. Poprosím o úvodní slovo předsedu vlády.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Vážená paní Rašínová, vážení, teď abych nespletl to příjmení, Bleidmoserovi. Já bych možná pro novináře upřesnil, paní Rašínová je vnučkou Aloise Rašína a je tu její dcera a její vnuci. Já jsem velmi rád, že se podařilo i když ne úplně v termínu výročí Aloise Rašína, dostat potomky jednoho z mužů 28. října 1918 do Prahy, speciálně pikantní je, že do Kramářovy vily a dovolte i možná do úvodu říci něco o Aloisu Rašínovi, který byl po dobu totality celkem pochopitelně, ale i po listopadu 1989 osobou trochu opomíjenou. Odvážný život Aloise Rašína, protože on byl velmi odvážný muž, nakonec ukončila kulka vraha, atentátníka, anarchisty, komunisty, který ho pátého ledna 1923 postřelil a Alois Rašín až do 18. února, což ho rovněž charakterizovalo, bojoval o svůj život, aby potom nakonec zraněním podlehl. Já myslím, že jestli někdo má co říct dnešním politikům v dnešní době v ČR, tak těmto politiků, státníkům, ekonomům patří právě on. To, že studoval práva v Praze a zapletl se do procesu s omladinou, stejně jako desítky tehdejších mladých studentů, kteří vedli svůj protirakouský boj, byl odsouzen, přišel o svůj titul, to byl pouze začátek jeho permanentního boje za jeho pravdu. Dokonce v procesu s Mafií v roce 1915 byl odsouzen k smrti. Ze všech těch odsouzených, včetně Karla Kramáře, Červinky a dalších, on nesl tento rozsudek nejstatečněji. Dokonce se po tomto rozsudku smál. To, že nakonec dostali deset let a pak známé události vedly k tomu, že podruhé byl rehabilitována podruhé získal svůj doktorát práv, to jenom charakterizuje tu dobu. Alois Rašín byl odvážný i ve svém profesionálním životě. Málokdo se dnes začte do knihy Řeči Národního shromáždění, která velmi podrobně popisuje jeho vystoupení v Národním shromáždění jak v tom revolučním, tak v tom řádně zvoleném, kdy jako ministr financí po vzniku nové republiky, tak i v první Švehlově vládě znovu jako ministr financí obhajoval velmi tvrdou rozpočtovou a měnovou politiku. Díky Rašínovi se stala česká koruna jednou z nejtvrdších měn na světě. Rašín prosadil v tehdejším Národním shromáždění přes velký odpor celou řadu opatření, jako je uzavření hranic, okolkování peněz, dokonce stažení části těchto okolkovaných peněz z oběhu, aby zamezil v poválečné, velmi složité době spekulacím, aby zamezil tištění nových bankovek, aby zamezil inflaci, aby koruna jako měna tehdy měla svůj pevný základ. Bojoval za pevnou valutu, dostával se do sporů jak se svými souputníky, se svým stranickým kolegou Englišem, tak s celou řadou jiných. Velmi známý je jeho výrok, který řekl legionářům, a taky proto s nimi měl řadu sporů, ten výrok zněl: „ Za práci pro vlast se neplatí.“ Což v té době, když si to promítnete do doby dnešní, bylo velmi odvážné tvrzení. On velmi trpěl i tím, že ten atentát mohl pocházet z těchto kruhů, a my už dnes víme, že to tak nebylo, že to byl poměrně brutální útok komunisty, který tehdy možná předznamenal celou řadu další politických vražd. I když je třeba říci, že to byl jediný fakticky dokonaný atentát, který se dá za politický atentát považovat. K Rašínovi chci říci jenom tolik, že pro mne osobně to je člověk, který vždycky stál za svou pravdou a prosazoval ji, i když to bylo nepopulární. A speciálně v této době, v době stabilizace veřejných rozpočtů, ty naše drobné změny, které jsou takovým způsobem mediálně, ale i veřejností odmítány, je právě Rašínův postoj něco, co mě výrazně inspiruje. Já jsem strašně rád, že paní Rašínová je tady, dám jí slovo. Strašně jsem rád, že se můžeme potkat právě v Praze v této době, a i když to naše setkání je smutné tím, že uctíme památku jejího dědečka, tak je, podle mne, příznačné, že začínáme tu dobu i vznik ČSR poměřovat už nejenom prizmatem těch známých ikon, ale začínáme se dostávat více do hloubky a také tím poměřovat svoji dobu. Děkuji.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji předsedovi vlády, nyní pár slov paní Jana Rašínová, prosím.
Jana Rašínová: Já chci v první řadě poděkovat panu ministerskému předsedovi, že nás pozval k uctění památky starého pána. Jsem šťastná, že jsem mohla přijít a že se toho můžu zúčastnit.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já nevím, jestli dáme prostor vašim dotazům...
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: ...máte-li nějaké. Je nějaký dotaz? Ano, je tam.
Daniel Takáč, Česká televize: Mě by zajímalo, pane premiére, jestli plánujete nějaká další podobná setkání. Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Blízká setkání třetího druhu. Já si myslím, že nemohu říci, co plánuji. Každopádně, to výročí je významné tak, jak se snažíme každý plánovat svůj čas a díváme se, co vlastně nás potkalo. Ten letošní rok je zajímavý tím, že je tam ta démonická osmička. Určitě se budeme tento rok věnovat právě výročí roku 1918, tady možná zapadá i to pozvání pro paní Rašínovou. Určitě se budeme zabývat dalšími magickými osmičkami v letopočtech. Já nemám v tomto smyslu nějaký konkrétní, striktně vymezený plán, ale pokládal jsem za určitě velice dobrý nápad pozvat právě potomky Aloise Rašína právě v této době a právě k tomuto výročí do Prahy a jsem na sebe pyšný.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, pokud nejsou dotazy. Pardon, promiňte.
Dotaz: Dobrý den, já jsem se chtěla zeptat, využívám příležitosti, že jste vnučka. Vašeho dědečka známe z encyklopedií, ale kdybyste tak nějak zlidštěně, jak jste ho vnímala jako dědečka? Jestli máte nějakou vzpomínku z dětství, nějakou legraci, něco takového?
Jana Rašínová: Já přeci jenom jsem stará žena, ale nemám ten věk, abych ho byla mohla poznat. Já jsem se narodila patnáct let po jeho smrti, ale samozřejmě, že babička, maminka, přátelé mého otce, kteří ho znali, tak od nich jsem vzpomínky měla, mám jejich vzpomínky. Musím říct, že tak, jak se jevil veřejnosti, jako člověk velice přísný a řekla bych někdy výbušný, tak v rodině to byl ten nejlaskavější člověk, takže byl milován svými dětmi, měl tři děti, a svojí ženou, a jeho tragický skon byla strašlivá rána pro ně pro všechny.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, ještě nějaký dotaz? Zatím děkujeme za pozornost a pokračujeme pak na hřbitově.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Mějte se hezky, pěkný den.