Tisková konference premiéra M. Topolánka a ministra práce a sociálních věcí P. Nečase 14. 7. 2008

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítala na v pořadí již čtvrté zastávce premiéra po ministerstvech, tentokrát na ministerstvu práce a sociálních věcí. Vítám zde předsedu vlády pana Mirka Topolánka a ministra práce a sociálních věcí pana Petra Nečase. Panu premiérovi tímto předávám slovo.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: jsme na čtvrté zastávce, já se přiznám, že jsem si nevybíral pořadí těch zastávek, souviselo to daleko víc s tím, kdy ministři budou mít čas a kdy budu mít čas já. Pravdou je, že navštěvujeme čtvrté ministerstvo za několik dní, kde musím konstatovat spokojenost. Panu ministrovi Nečasovi musím blahopřát. Jednu dobu si myslel, že by chtěl spíše být tím armádním expertem a dodnes armádním expertem zůstal, nicméně, poslal jsem ho do první bojové linie na resort, který pokládám za jeden z nejtěžších resortů z hlediska toho ,co všechno musí spravovat a z hlediska toho, co všechno musel a co ještě bude muset změnit, aby byli občané spokojeni a abychom my jako stát na toto měli. Zdědil resort na okraji, nechci říct katastrofy, ale ve velice složité situaci. Zdědil nemotivující sociální systém, který odrazoval lidi od poctivé práce a generoval vysokou nezaměstnanost dokonce na vrcholu hospodářského cyklu, v době vysokého hospodářského růstu. Zdědil důchodový systém, který bez zahájení prací na reformách hrozil ve střednědobém horizontu kolapsem. Že se ten případný kolaps týká až dnešních čtyřicátníků, to nás nemůže uklidňovat. Zdědil systém nemocenské, který vybízel k nadužívání nemocenské, ke zneužívání tohoto systému a činil z Čechů s převahou nejvíce stonající národ v EU. Říkám stonající, nikoliv nemocný, protože se zdravím jsme na tom v rámci EU zcela v normě. Tyto vážné problémy ohrožovaly samotné základy finanční stability a přinášeli jeden z hlavních problémů, který znamenal deformu nebo téměř kolaps veřejných financí a rozpočtů a ohrožoval fakticky sociální jistoty občanů. Kritizovali nás za to mezinárodní instituce OECD, Evropská komise. Chci říct, že i za tu krátkou dobu, co ministr Nečas na resortu je, mohu říci, že si s drtivou většinou těch problémů v tom prvním roce, roce a půl úspěšně poradil. Navzdory kritice těch, kteří to zavinili nebo těch, kteří tomu nezabránili, v tomto smyslu musím jmenovat i komunisty, kteří v tom minulém období hlasovali se sociální demokracií o celé řadě věcí, které potom destruovaly ty systémy, jeden vedle druhého. Musím vzpomenout tlak odborů a velmi komplikovaná vyjednávání, které ministr Nečas musí v rámci tripartity vést. Když přijede včas. To vše uvádím proto, že když mám hodnotit Petra Nečase, tak je třeba mluvit o tom, v jaké situaci na resort nastoupil. Jít na úřad, který funguje, je podstatně jednodušší a tam dokáže úřadovat téměř každý. Takže, kromě toho, že se musel vyrovnat s požadavky toho horizontálního charakteru, to je snižování agendy, snižování počtu lidí, zeštíhlování úřadů, tak musel řešit celou řadu akutních problémů chybějících miliard, které mu chyběli v jednotlivých systémech a perspektivu těch jednotlivých systémů a řešení systémových reforem, které souvisejí se stárnutím obyvatelstva. To hodnocení bude stručné. Vysvětlovat obhajovat se musí neúspěch, takže, úspěch pana ministra se snad chválí sám. Pár základních faktů. Nezaměstnanost je veličina, která hodně souvisí s ekonomickým cyklem, ale domnívám se, že i podle parametru nezaměstnanosti, protože to patří do resortu či agendy ministra práce a sociálních věcí, je také situace v oblasti zaměstnanosti a v oblasti nezaměstnanosti. Tam se prolínají nejenom otázky ekonomického cyklu, ale i nástrojů, které používáme nebo je používá stát, reprezentovaný ministerstvem pro zvládnutí této situace. Hlavní zásluhu mají české firmy, které nabízejí lidem práci, nicméně, reformy vedou i k tomu, že ty firmy mají proč nabízet práci, potřebují nové zaměstnance, chtějí se rozvíjet, investují. Zpřísnění pravidel pro pobírání sociálních dávek a podpor přimělo tisíce lidí, aby raději nastoupili do práce, ten systém přestal být v zásadě demotivační. Přestal vybízet k tomu, aby lidé zůstávali spíše doma, brali peníze od státu, respektive od daňových poplatníků, případně pracovali na černo. Najednou zjistili, že se vyplatí a je výhodnější legálně se nechat zaměstnat. Počet nezaměstnaných Čechů, kteří by mohli nastoupit do práce klesl zhruba na 287 tisíc. Nezaměstnanost je podle metodiky Eurostatu na 4,1 %. Jsme na šestém místě ze 27 zemí, podle naší metodiky je to n 5 %. Blížíme se tak situaci v devadesátých letech. K tomu je navíc třeba dodat, že česká ekonomika dokáže dávat práci 270 000 legálně pracujícím cizincům, kteří pracují na místech, které Češi nechtějí či nedokáží využít. Dalších 150 000 pracovních míst je volných, to znamená, že na každé dva nezaměstnané připadají tři místa buď volná nebo obsazená cizinci, obrovský potenciál pro zvýšení zaměstnanosti. Naším skutečným problémem dnes je nedostatek lidí, ne nedostatek práce. Problém není příliš reforem, ale málo reforem. Chci pochválit společně s OECD ministra Nečase za práci, kterou vykonal a chci, aby v ní pokračoval. Dalším velkým úspěchem je nemocenská. Ministr Nečas má čísla a možná je bude prezentovat, která dokazují, že zavedení karenční doby, karenční lhůty, která je běžná na západ od nás v evropském sociálním modelu, aby toto zavedení té lhůty nepoškodilo skutečně nemocné, naopak, omezilo nadužívání péče, nadužívání nemocenské. To znamená, že na opravdu potřebné zbude více peněz. Nechci říkat ta čísla, ale domnívám se, že od prvního ledna příštího roku se vrátíme k tomu systému, který je úsporný a přitom neohrožuje skutečně nemocné. My na nemocných šetřit nechceme, skutečné miliardové úspory plynou z toho, že lidé nemocenskou nezneužívají, ne z toho, že se první tři dny neplatí. Ten psychologický účinek je drtivý a drtivě funguje ve všech zemích, které to zavedli. Třetí úspěch, který chci zmínit jsou práce na důchodové reformě. To, že proti ní odbory stávkují, to stávkují v celé Evropě, ale celá Evropa je v problému, je v problému se stárnutím obyvatel, stávkovat proti demografickému vývoji je totéž jako stávkovat proti tomu, že je v zimě zima v létě horko. Každý si dokáže spočítat, že když se nezvýší doba odchodu do důchodu, úměrné zvyšování věku dožití, musí buď klesnou důchody neb se zvýšit odvody, to je trojčlenka, která se uč na základní škole. Petr Nečas má moji absolutní podporu, stejně jako celé vlády, i OECD a všech institucí, které doporučují podobné kroky. Musím říct, e Petr nečas je bojovník, jak bojuje za práva budoucích důchodců, tak bojuje i za ty současné. Ta mimořádná valorizace, kterou navrhl, to znamená valorizace při růstu cen již o 5 %, nikoli o deset, byla naprosto klíčová. Už v srpnu se díky tomu penze zvýší o 465 korun měsíčně. Reálná hodnota důchodu tak bude činit 107,6 % oproti roku 1989 a bude tak nejvyšší od tohoto roku. Mohl bych mluvit o mnohém dalším, ale to jsou pro mne tři zásadní témata, vyšší zaměstnanost, konec zneužívání nemocenské a sociálních dávek a fungující penzijní systém, kvůli kterým hodnotím ministra Nečase velmi vysoce. To, že bychom mohli mluvit o zákoníku práce, že ministerstvo nebude vracet do Bruselu ani euro a že nakonec vyčerpáme to období 2004-2006 v situaci, kdy hrozila katastrofa z hlediska čerpání. To, že bychom mohli mluvit o snížení sociálního pojištění v rámci návrhu Miroslava Kalouska a vlády, to, že bychom mohli o celé řadě témat, je pravda, ale cítil jsem potřebu vyzvednout tyto tři hlavní aspekty, které ministr Nečas za rok a půl na ministerstvu zvládl a chtěl bych mu za to veřejně poděkovat.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji předsedovi vlády, nyní má slovo pan Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Děkuji pane premiére. Já bych si dovolil doložit některá konkrétní čísla, která skutečně ukazují, že výsledky reformních kroků, které vláda zahájila jsou jednoznačně pozitivní čísla o nemocenské. Chci znovu zopakovat, že poklesl počet ukončených nemocných o 25 %, že počet prostonaných dnů poklesl o 11 %, že došlo k evidentní úspoře výdajů. Dokonce, podle evidence, kterou vede Česká správa sociálního zabezpečení u malých organizací do dvaceti zaměstnanců, tak počet pracovních neschopností kratších než čtrnáct dnů poklesl na polovinu v porovnání s loňským rokem. Není žádný důvod se domnívat, že u velkých organizací a velkých firem se toto číslo liší od těch malých, to je jenom otázka evidence. Čili tento systém evidentně zabral a v příštím roce ve vazbě na zapojení zaměstnavatelů, teří budou platit náklady mzdy od čtvrtého do desátého pracovního dne a nemocenské se bude poskytovat od 15 dne nemoci, tak očekáváme velmi výrazné pozitivní efekty. Zrovna tak jsme ukázali jednoznačně pozitivní výsledky, které se týkají státní sociální podpory, kde poklesl celkový počet vyplácených dávek o 32 % v porovnání s minulým rokem a došlo také k osmiprocentní úspoře výdajů v porovnání s minulým rokem. Je to vidět i na tomto grafu, který porovnává léta 2006-2007 ve srovnatelném období. Co chci ale zdůraznit, protože systém státní sociální podpory míří především vůči rodinám s dětmi, že se v žádném případě nepotvrdily katastrofické scénáře, kterými nás zásobovala především opozice. Pokud se podíváme na údaje Českého statistického úřadu o relaci čistého příjmu zaměstnanců s dětmi a zaměstnanců bez dětí, tak ty za první kvartál letošního roku, protože to je jediný údaj, který je k dispozici, tvoří 60,3 % čistých příjmů domácností zaměstnanců bez dětí. Mimochodem, je to od roku 1993 druhý nejlepší výsledek. To znamená, že se vůbec nepotvrdilo, že by těmito výsledky byli nějakým způsobem postiženy rodiny s dětmi, ba právě naopak. Já bych chtěl velmi zdůraznit, že gigantické navýšení sociálních výdajů, které bylo zdůvodňováno jaksi snahou pomoci rodinám v tom volebním období 2006 na jeho konci, tak se podívejte, že v roce 2007 se zvedla ta relace čistých příjmů pouze o půl procenta, všehovšudy proti zaměstnaneckým rodinám bez dětí, kdežto daňové úlevy, které byly poskytnuty, tak ukázaly podstatně pozitivnější efekt než sociální dávky.Čili, jednoznačně tady došlo ke zlepšení. Zrovna tak se nepotvrdili údaje o tom, že se dramaticky zhoršila situace důchodců, opat, jejich relace čistých příjmů vůči zaměstnaneckým domácnostem ukazuje, že je úplně stejná jako byla v uplynulých letech. To znamená, že se drží na úrovni zhruba 82 % . Mimochodem, velmi diskutovaná otázka výdajů na zdravotnictví, které platí důchodcovské domácnosti, ukazuje se, že za první kvartál letošního roku tvoří tyto výdaje na zdraví podle statistického úřadu 4,4 % výdajů, čistých výdajů důchodcovských domácností. Vzrostli po zavedení poplatků proti minulému roku o necelou stokorunu měsíčně. Opět je to do značné míry demagogie, co se dělo v této věci. Zrovna tak se daří snižovat celkové výdaje, které se týkají dávek hmotné nouze. Jedinou výjimkou je systém příspěvků na péči, kde naopak dochází k razantnímu nárůstu výdajů příspěvků na péči, proto také do září letošního roku předložíme rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách, která bude tento problém řešit. Jak jsem již řekli, byla schválena první etapa důchodové reformy v Poslanecké sněmovně, má být teď projednávána tento týden v Senátu. Zrovna tak i změny v systému nemocenského. V poslanecké sněmovně je projednáván zákon o zaměstnanosti spojený s velkou novelou zákona o hmotné nouzi, kterou, když to řeknu hodně zjednodušeně, kterou, když to řeknu velmi zjednodušeně, povede opět k větší motivaci, rychle vyřeší celou situaci, rychleji si naleznou pracovní místo a u té novely zákona o pomoci v hmotné nouzi se bude jednat o to, že i nezaměstnaní na základě tohoto zákona budou pracovat. Budou, samozřejmě, pracovat dobrovolně a v závislosti na množství dobrovolně odvedené práce ve prospěch obcí bude také jim zvyšováno, případně snižována sociální dávka, kterou dostávají. Součástí toho bude i program Zelených karet. Z toho co chystáme. Chystáme sjednocení a reformu lékařské posudkové služby. S ministerstvem financí velice intenzivně pracujeme na druhé etapě důchodové reformy, chceme, aby do září letošního roku byly základní teze nového zákona a do konce rok ubyl zákon vypracován. Zrovna tak, co se týče třetí etapy důchodové reformy, chceme do konce letošního roku věcný záměr zákona tak, aby případné paragrafové znění, bude-li na tom politická shoda na úrovni vládní koalice, bylo připraveno na jaře příštího roku.Ještě v letošním roce chceme předložit velký rodinný balíček, který se bude týkat především rozšíření péče o děti nerodičovskou osobou, tedy rozšíření celkového spektra služeb, na které rodiny budou moci dosáhnout. Bude se týkat také větší motivace k vytváření částečných pracovních úvazků. Bude také vést k tomu, aby zaměstnavatelé byli více motivováni zabezpečovat a pomáhat zabezpečovat svým zaměstnancům péči o dítě a chceme také prosadit týdenní otcovskou dovolenou. Jak jsem již řekl, připravujeme rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách, protože ta extenze sociálních výdajů je obrovská, jenom abych to uvedl na třech číslech. Původně rozpočtovány výdaje na příspěvek na péči byly 8,9 miliardy, realita byla 14,5 miliardy. V letošním roce očekávám částku někde kolem 18 miliard korun. Myslím, že každý, kdo je soudný v této zemi, tak mu musí být jasné, že toto nemůže takto dál pokračovat a musíme připravit některé nápravné opatření, které chceme předložit v září letošního roku. Chystáme také rozsáhlou novelu zákoníku práce, jedna velká novela byla již schválena v minulém roce a platí od tohoto roku. Další připravujeme, vycházíme jednak z rozhodnutí Ústavního soudu, jednak z některých dalších koncepčních záležitostí, které mají směřovat k tomu, aby náš trh práce byl více flexibilní, aby byla povzbuzena mobilita pracovní síly, protože se ukazuje, čím flexibilnější je trh práce, tím nižší je nezaměstnanost. A co bych chtěl velmi zdůraznit, chystáme především systémovou změnu péče o ohrožené děti. Tento systém, tak jak funguje v současné podobě, tak není, to mluvím velmi diplomaticky, chlubení, je to systém, na který Česká republika nemůže být pyšná. Je to v mnoha ohledech systém, který nás tak trochu vyřazuje z hlavního civilizačního koridoru, ve kterém bychom se měli pohybovat. My už jsme proto zahájili některé koncepční kroky. Do konce letošního roku chceme představit především ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva spravedlnosti a ministerstva, vnitra a také ministerstvem financí konkrétní koncepční změny, které by se měli promítnout do legislativních změn tak, aby v ČR byl vytvořen ještě do konce tohoto volebního období a to pokud možno i na základě širší politické shody, moderní systém péče o ohrožené děti, který by nás skutečně zařadil na civilizační úroveň, kam Česká republika měla směřovat. Je to jedna z klíčových priorit, kterou má tento resort a je to také jedna z klíčových priorit, kterou má vláda České republiky v této oblasti a kterou osobně podporuje i pan premiér. Chceme mít moderní sytém péče o ohrožené dětí, jsou to ti nejpotřebnější, kteří nevíce potřebují náš zájem a naši podporu a změnu systému tedy v současné době, takto to dál fungovat nemůže. Tolik tedy ke klíčovým věcem, které ještě chystáme. Znamená to, že po věcech, které jsme prosadili, které již byly uvedeny do života či jsou v současné době do života uváděny, chystáme ještě celou řadu dalších konkrétních kroků, které chceme v průběhu zbytku volebního obdob ještě uvést do života.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji místopředsedovi vlády, ministrovi práce a sociálních věcí, nyní prosím vaše dotazy.

Kateřina Krausová, ČTK: Pane premiére, vy jste se zmínil o tom, že pan ministr si s drtivou většinou problémů poradil? S čím si neporadil podle vás? A pana minstra bych se zeptala, nepočítal jste s tím, že některé věci nejdou rychleji? Jako třeba důchodová reforma, která byla už předjednána?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já myslím, že to je otázka stejná. To s čím si Petr Nečas neporadil a s tím si úplně poradit ani nemohl, tak je křehkost této vládní konstelace, této vládní koalice a velká složitost při prosazování těchto norem, které velmi citlivé, které narážejí nejenom na odpor, řekl bych, části veřejnosti, protože narážejí na odpor veřejnosti všude na světě, nikdo se nechce vzdávat výhody, byť by byla sebeméně zasloužená či úplně nezasloužená. To je jedna věc. Druhá věc, přiostřuje se velmi významně, řekl bych téměř zideologizovný souboj s odbory. Odbory dnes fungují daleko blíže, velmi blízko, sociální demokracii. To znamená, stávají se jakoby další opoziční stranou, což komplikuje ta vyjednávání, komplikuje racionální argumentaci. Takže, pokud si Petr nečas s něčím neporadil, tak to je možná se mnou, protože já jsem člověk, který se odmítá nechávat vydírat a myslím si, že on, kdyby to vyjednával všechno sám, tak to vyjedná rychleji.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Co se týče důchodové reformy, já považuji za klíčové, že je těsně před schválení horní komorou první etapa. To já považuji za nesmírně důležité zdůraznit, že v ostatních středoevropských zemích si na tyto poměrně nepopulární věcí vůbec netroufli. Oni sice udělali populární věcí typu fondového spoření na důchod. Tomu se velmi tleská, ale mají tento dům postavený na velmi nestabilních základech deficitního průběžného důchodového systému. My jsme se nebáli jít nejodvážnějším krokem, začít tou nepopulární reformou průběžného důchodového systému. Zda to mohlo být rychleji? Ano, je skutečností, že my jsme měli paragrafové znění tohoto zákona hotové již na přelomu prvního a druhého čtvrtletí loňského roku. Nicméně, považovali jsme za svou politickou povinnost a zodpovědnost investovat určitý čas do vyjednávání. Jednak se sociálními partnery, ale především s opozicí. To, že nakonec opozice nepodpořila tento krok je sice smutné, nicméně, a já považuji za velmi důležité to, že jsem si poměrně jist, že přesto, že by se teoreticky, což si nepřeji, jednou stávající opozice, především sociální demokracie stala opět vládní stranou, tak si troufám říci, že zdrcující většinu těchto změn již nezmění a ponechá v planosti. Myslím si, že hodnota toho politického dialogu v tomto, že sice byla proti tomu ostrá rétorika, nicméně, nezazněla ona zlá slůvka, která rád říká pan Paroubek, že až vyhrají volby, tak to zruší. Myslím si, že v tomto ta ztráta času měla určitý význam. My v tom dialogu chceme pokračovat i u dalších etap důchodové reformy, druhé i třetí etapy.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Je třeba říct, že ta ztráta času jsou minimálně čtyři roky, protože na tomtéž, co jsme teď prosadili, jsme se ve velké většině shodli s Vladimírem Špidlou a dalšími partnery už někdy v roce 2005, mám ten pocit.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: S tím, že tato reforma obsahuje celou řadu věcí, které jdou, tady musím korektně souhlasit se sociálními demokraty, kteří na to namítají, za rámec návrhu takzvané Bezděkovi komise. Obsahuje to zásadní reformu invalidních důchodů, obsahuje to větší motivační prvky k pozdějšímu odchodu z trhu práce a podobně. Poslední věc, kterou jsme ještě chtěl dodat je, že u té důchodové reformy celá řada norem není gesčním resortem ministerstvo práce a sociálních věcí, že u části těchto norem je gesčním ministerstvo financí.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, prosím, dotaz.

Ondřej Šťastný, Mladá fronta Dnes: Já bych měl společnou otázku na pana premiérai pana ministra. Chci se zeptat, jak hodlá vláda zareagovat na současnou, poměrně bouřlivou, veřejnou i odbornou diskusi o například čistě fádních poměrech péče o staré a nemocné občany v léčebnách? Dovolím si k tomu ještě jednu sugestivní podotázku. Dovedete si představit, že by za současných, dosti nevyhovujících poměrů, nedej Bože, skončil i někdo z vašich blízkých? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já začnu. Vzhledem k tomu, že moji blízcí v takové léčebně skončili a už mají tento boj dávno za sebou, oba zemřeli v roce 1996 a důchodový systém vyčerpávali velmi krátkou dobu, tak j á si dovedu představit, jaká ta situace byla, vím přesně. Od té doby od roku 1996 se významně zlepšila a změnila. Souvisí to s naší diskusí o sociálních službách, kde dnes, v minulém funkčním období za vláda sociální demokracie, byl, to přiznávám s velkými výhradami, ale s naší podporou schválen zákon o sociálních službách, kde se předpokládalo, že ze systému institucionálního se přejde na financování individuální, pro jednotlivé čerpatele sociálních služeb a dnešní stav, z těch čísel je to evidentní, je dvojkolejné, paralelní financování institucionální a individuální. To znamená, ta změna, ke které chceme přistoupit má vést i k tomu, aby poskytovatelé sociálních služeb, to jsou ti, o kterých vy mluvíte, se dobrali nakonec potřebných prostředků pro to, aby k těm excesům, které jsou dnes vyhledávány, já bych řekl, téměř systematicky vyhledávány, aby se na tom demonstroval nějaký problém, aby k nim nedocházelo. Já jsem navštívil podobných ústavů, podobných institucí desítky, nechci říkat, jestli padesát nebo sto, po celé republice a ten problém je dnes jediný a to je problém, který budeme řešit tou významnou novelou zákona o sociálních službách. To je jen zabezpečit, aby senioři poskytovali své příspěvky na sociální služby právě těm ústavům, které potom poskytují tu vlastní službu. To si myslím, že je jeden z hlavnících problémů. Jinak já si nemyslím, že by ten stav byl tak katastrofální oproti roku 1996. Ale LDN ve Vsetíně se ten stav zlepšil, i v tom Vsetíně.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Já bych k tomu dodal, že lze to jednoduše obejít tím, že LDN kompetenčně spadají pod ministerstvo zdravotnictví, nikoliv pod ministerstvo práce sociálních věcí, ale já bych to nechtěl takto zploštit tento problém. Ten problém plyne především, podle mého hlubokého přesvědčení, ze tří důvodů. Tím prvním důvodem je množství a kvalita personálu v podobných zařízeních, kde je jich zpravidla poměrně nízký počet, kde termín syndrom vyhoření je téměř standardní záležitost. To je první důvod. Druhý důvod je nedostatečná provázanost systému zdravotních a sociálních služeb. Já bych chtěl velmi zdůraznit, že LDN nejsou poskytovatelé sociálních služeb, až na několik čestných výjimek. Chce-li někdo být zaregistrován jako poskytovatel sociálních služeb, tak mi se ten systém snažíme nastavovat velmi moderně. To znamená, máme nastaven systém tzv. standardů, které je povinen ten poskytovatel plnit. Je bohužel smutnou skutečností v ČR, že zdrcující většina zdravotnických zařízení, které potenciální komponují sociální službu a zdravotní službu, typickým takovým zařízením je právě LDN, není schopna splnit standardy poskytovatele sociálních služeb. My je tudíž nemůže zahrnout do registru poskytovatelů sociálních služeb. Průměrná česká nemocnice a její zařízení typu LDN není schopno splnit standardy pro poskytovatele sociálních služeb. To je velmi závažná věc a my musíme vyvinout větší tlak, aby tato zařízení tyto standardy plnila. My máme zavedený systém, kdy chceme každého poskytovatele sociálních služeb minimálně jednou za dva roky podrobit inspekci v rámci inspekce sociálních služeb. Snažíme se to tedy dělat tímto způsobem. Chci zdůraznit, že jedním z těch základních standardů, které jsou posuzovány především u lůžkových zařízení sociálních služeb, je právě vztah ke klientům a respektování lidské důstojnosti. To je jeden z klíčových standardů, které my se snažíme prosazovat v rámci systému sociálních služeb a bylo by pávě velmi dobré, že by se prokombinoval ten systém, kde jsou to zdravotnická zařízení, která částečně poskytují sociální služby aby vzal za své i tyto standardy poskytovatelů sociálních služeb a tím by se to bezesporu zlepšilo. Třetím důvodem, který tady chci otevřeně zmínit, byť vím, že vyvolávám bouři nevole v České republice, je, že se jedná primárně o selhání rodin. Vím, že tímto jsme nepopulární, ale starost o blízké je primárně starostí rodiny. Až tam, kde rodina nemůže, tak má nastoupit stát. my bychom měli otevřít veřejnou diskusi. Jsem na příklad ochotni vykrývat z prostředků blízkých osob, standardně například dětí, kteří tam mají třeba rodiče. Rozdíl ve výdajích, které plynou z plateb těch klientů, případně z příspěvků na péči a podobně a skutečných nákladů, které musí třeba ústav sociální péče, domov pro seniory nebo LDN platit. V celé řadě věcí je tato povinnost automatická, že rodinní příslušníci jsou povinni zaplatit. Tak jako je vyživovací povinnost vůči dětem, tak logicky je tedy vyživovací povinnost i vůči rodičům či prarodičům v případě jejich stáří. Jsme připraveni na tento zásadní krok, který je považován, znovu opakuji, v celé řadě západních zemích naprosto samozřejmí? Který by, mimochodem, umožnil nalití většího množství finančních prostředků, které by opět umožnilo zaplatit kvalitnější personál a jeho větší počet. Čili, ano, já souhlasím s tou tezí, kterou začínal jeden z vašich článků v Mladé frontě, že do značné míry se jedná o selhání státu, ale já chci zdůraznit, že do značné míry se jedná i o selhávání rodinných vztahů. Nechci to absolutizovat, že je tomu vždy a ve všech případech, jako nelze absolutizovat ,že jedna LDN v Chytusiho ulici je typickou LDN v rámci ČR, já si myslím, že spíše v některých aspektech ano, ale v některých aspektech nikoliv. Nelze tady použít nějakou vulgární generalizaci, ale chci jednoznačně říci, že péče o bezmocné, není jenom věcí státu, respektive veřejného sektoru, ale že znovu musíme vytáhnout onu starou pravdu, že o své blízké musí mít zájem především jejich nejbližší, jejich rodina, včetně vyjádření této blízkosti tím, že jsem ochotni finančně přispívat.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já si dovolím jednu politickou větu k tomuto komentáři. Já jsem vnímal tu otevřenou veřejnou diskusi i vámi, na stránkách médií, jako určitý klacek na Tomáše Julínka, já to vnímám úplně jinak a dobře víte, že v těchto systémech je ta setrvačnost určitě vysoká. To je faktické selhání těch šesti nebo osmi, podle toho, jestli tam budeme počítat i Škromacha i Špidlu, ministru zdravotnictví těch dvou posledních levicových vlád, protože za deset let s tím mohli něco udělat. Ta situace je z hlediska vybavení o něco lepší, ale to, co řekl Petr Nečas, je absolutní pravda.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, poslední dotaz, televize Prima.

Tomáš Drahoňovský, televize Prima: Já bych měl otázku na pana premiéra, trošku z jiného soudku. Mě by jen zajímalo, zda můžete zveřejnit důvod, který vedl, že jste se nemohl zúčastnit pařížského summitu o Středomořské unii? A druhá otázka, jestli zpětně nevnímáte jako nedostatek, že země, které čeká předsednictví v radě, tam neměla svého nejvyššího představitele spolu s Belgií?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Ten důvod mohu zveřejnit, ale nechci, protože je výsostně osobní. Ano, vnímám to, bylo to rozhodnutí, které jsem musel učinit, jel tam místo mne Karel Schwarzenberg a Alexandr Vondra. Myslím si, že je to výsostně osobní důvod a já ho zveřejňovat nebudu. Ale byl to důvod na tolik vážný, že jsem omezil svůj program a částečně ho zrušil.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji.

Dotaz: Pane premiére, když už to kolega načal, já bych si také dovolila jednu věc z jiného soudku. Ráda bych se ještě vrátila k vyjednávání o americké radarové základně v České republice. České armádě končí životnost většiny důležitých protiletadlových systémů. V rámci toho vyjednávání se spojenými státy, nehovořilo se třeba o tom, že by nám USA v této věci nějak pomohly?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: My jsem na rozdíl od polského ministra přistoupily k tomu vyjednávání trochu jinak. My to bereme jako náš závazek vůči NATO a závazek vůči spojencům, my si nemyslíme, že to je, my vám tady zřídíme vaší základnu a vy nám za to vyzbrojte armádu. Mě to nepřidá úplně v pořádku. Nám připadá ta rámcová dohoda o spolupráci v obranném průmyslu, ve výzkumu a vědě jako do budoucna závažnější a pozitivnější krok, než to, že bychom tady nakoupili nějaké zbrojové systémy. My máme v rámci armády, pokud se nám podaří realizovat ten kok, kdy jsme zrušili zakázku na 199 transportérů a odebereme jich fakticky 107, tak jsme schopni v rámci toho nakoupit celou řadu systémů, ať už pro naše vojáky v Afghánistánu, to jsou ona lehká obrněná vozidla, tak celou řadu dalších, řekl bych v té kvótě, která byla investičně už vyčleněna, takže my nemáme v této chvíli ani finanční problém, ani problém z hlediska vyzbrojování pro ty účely, které krátkodobě a střednědobě potřebujeme naplnit. Pokud armáda má potřebu dokoupit, repasovat protiletadlové systémy, tak to má zcela jistě v plánu a bude to jistě realizovat standardními prostředky. My jsme do těchto jednání s Američany tento aspekt nevnášely.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji za pozornost. Mějte se hezky, nashledanou.