Tisková konference po jednání vlády ČR 2. června 2008

Jakub Stadler, moderátor: Dámy a pánové, dobrý den na tiskové konferenci, dnes výjimečně v průběhu jednání vlády, protože pan premiér bude muset ještě odejít z jednání vlády, má ještě nějaké další povinnosti. Já tedy zde vítám předsedu vlády ČR Mirka Topolánka, vítám zde také místopředsedu vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondrua v neposlední řadě je zde také místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Nyní předávám slovo panu premiérovi.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Vzhledem k tomu, že my tady máme státní tajemníky Švédska a potom honorární konzuly z celého světa, tak velmi zběžně, protože v jednu hodinu už musíme být někde úplně jinde. K těm věcem, které se dnes řešily, nebudu mluvit o zhruba čtyřech bodech Petra Nečase a nebudu mluvit o bodech Alexandra Vondry, které se týkají dnešního zasedání Výboru pro EU v sestavě ministerské. My jsme dnes schválili drobné změny týkající se rozpočtových pravidel územních rozpočtů, schválili jsme nakonec odložený návrh zákona o nakládání s těžebným odpadem s tím, že radioaktivní odpad bude řešen v rámci zákona atomového, který je v gesci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Pak byly body Petra Nečase. Zamítli jsme poslanecké body, ten první, který se týkal poplatků po rozhodnutí Ústavního soudu ztrácí svoji validitu, protože Ústavní soud nerozhodl o protiústavnosti. Ten druhý se týká některých změn, ty budou řešeny ovšem na základě, jak jsme dlouhodobě signalizovali, vyhodnocení prvního kvartálu v rámci koaličního návrhu. A ten třetí, ten je s poměrně významným vysvětlovacím doprovodem, týká se využití stavebního spoření pro podporu, nebo pro možnost platit studijní náklady. My zdůvodňujeme, že pokud by to mělo tak být, což byl původně náš návrh a my jsme s ním pracovali už v té první mé vládě za paní ministryně Kopicové, tak to je samozřejmě vázáno na platby za studium. Pokud nejsou zřízeny platby za studium s možností je odložit, vzít si na ně úvěr, nebo je případně platit pomocí naspořených částek na dnešním stavebním spoření, tak se to samozřejmě míjí účinkem, nicméně jsme připraveni tu diskusi vést a v tomto smyslu to jde ve směru těch našich původních návrhů. Myslím, že stojí za to zmínit, že jsme dnes rozhodli o postupu v privatizaci letiště Praha, což je jedna z nejsledovanějších privatizací nejenom v ČR. Rozhodli jsme o stoprocentním prodeji majetkové účasti státu, kterou na letišti Praha má, a rozhodli jsme, pověřili jsme a uložili jsme ministru financí, aby začal s výběrovým řízením na konzultanta nebo hlavního konzultanta při tomto prodeji. Vrátí se nám to samozřejmě na vládu ještě minimálně při schvalování konzultanta, potom při schvalování zadávacích podmínek, pak po vlastním výběrovém řízení. Teď se projednávají další body a myslím si, že ta vláda skončí během zhruba hodiny. Petr Nečas vás bude informovat i o tom, jakým způsobem míníme řešit nález Ústavního soudu ve věci prvních tří dnů nemocenské. A protože potom bude možná malý prostor, tak já se potom, kdy oni vám řeknou ty svoje body, myslím, že ke dvěma bodům bych se chtěl vyjádřit, k různým mystifikacím a také ke včerejším vyjádřením Vlastimila Tlustého, abych na ně potom už nemusel odpovídat. 

Jakub Stadler, moderátor: Já děkuji panu premiérovi a nyní dám prostor vicepremiérovi pro evropské záležitosti panu Alexandru Vondrovi.

Alexandr Vondra, místopředseda vlády pro evropské záležitosti: V rámci Výboru pro Evropskou unii všichni členové dostali příručku vademecum, která je jakýmsi průvodcem, jak řídit jednotlivé evropské rady. Vrátíme se k tomu v první dekádě července, kdy vláda bude mít celodenní uzavřený seminář na toto téma, a ta příručka slouží k tomu, aby ministři měli dostatečný čas na studium. Jinak v rámci jednání výboru na řádném programu byly schváleny jednak příspěvek ČR do celoevropské debaty na téma revize rozpočtu EU, zde my společně se Švédskem se snažíme zasazovat o to, aby ta debata byla plnohodnotně otevřena začátkem příštího roku, to znamená ještě za našeho předsednictví. Schváleny byly také dvě rámcové pozice ČR, jednak k budoucnosti kohezní politiky, která úzce souvisí s reformou rozpočtu, a dále k healthchecku, to je zdravotní prověrka zemědělské politiky. Seznámila se se završením prací na tom osmnáctiměsíčním programu, které jsme tady oznámili minulý týden. A to nejdůležitější, vláda na úrovni toho výboru diskutovala otázky související s implementací budoucí Lisabonské smlouvy, pakliže bude ratifikována. My k dnešnímu dni 2. června tak, jak je zvykem, odesíláme do Bruselu do generálního sekretariátu Evropské rady návrh celého programu našeho předsednictví. Posíláme ho, a tím se to trochu liší ve skutečně dvou verzích. Jedna verze je pro situaci, kdy už bude platit, a tedy bude ratifikována Lisabonská smlouva, to znamená ten program bude mít některé nové prvky, a zároveň ale posíláme i tu variantu záložní, variantu B, to znamená verzi programu pro případ, že smlouva by nebyla v platnosti. Asi to nejdůležitější pro tu variantu A, kde my budeme určovat do jisté míry pravidla hry na bázi hledání rovnováhy mezi všemi institucemi, protože ta Lisabonská smlouva má řadu bílých míst, tak to asi to nejdůležitější, s čím my tam přicházíme, je ve shodě s mnoha a mnoha dalšími členskými státy, musí tam zůstat určitá role pro předsedu vlády nebo šéfa exekutivy té předsednické země, toto smlouva zásadně neřeší. Přicházíme s některými konkrétními návrhy, vždy před Evropskou radou navrhujeme, aby se konala schůzka tří činitelů, to znamená předsedy vlády toho rotujícího prezidentství společně s tím budoucím předsedou Evropské rady a samozřejmě prezidentem Evropské komise. S tím, že také jsme diskutovali o tom, jaký je postoj ČR k těm budoucím funkcionářům, zatím jsme se nebavili o jménech, myslím, že teď to nemá smysl zejména s ohledem na to budoucí předsednictví, ale každopádně se jednoznačně kloníme k názoru, že ten budoucí předseda Evropské rady bude pouze předsedou Evropské rady, nikoliv nějakým evropským prezidentem, a že si představujeme, že ta osoba by měla spíše plnit roli jakéhosi moderátora nebo facilitátora diskuse, nikoliv nějakého parního válce, který bude ostatní drtit vahou svého těla nebo silou svých myšlenek.

Jakub Stadler, moderátor: Tak tolik místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra a já ještě poprosím předsedu vlády Mirka Topolánka o pár slov. 

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já se dívám, že je ¾, takže já k těm dvěma problémům. Myslím si, že začnu tou dovolenou. Já jsem se měl na dovolené poměrně velmi dobře. Můj syn udělal první čtyři kroky, pokud vás to zajímá. Nicméně beru dovolenou jako svou výsostně soukromou věc. Nemám pocit, že se musím zpovídat, kde jsem byl, s kým jsem byl, jak jsem se tam dostal, pokládám to za poměrně výrazně soukromou věc. Nečekal bych, že když se nakonec prostřednictvím médií dozví všichni, kde jsem na dovolené, že si vysloužím bulvární novináře ve stromech, honící nás v autech a fakticky ohrožující bezpečnost mých nejbližších. To jsem pokládal opravdu za nestoudné. Dokázal bych pochopit, že vás zajímá moje schůzka s Berlusconim a můžu vám říct, že jsem s ním byl celkem dvakrát, dohromady tak sedm hodin. Znal jsem ho z dřívějška z Evropské lidové strany a ty diskuse se týkaly naší spolupráce, našeho předsednictví, našich společných zájmů, třeba diskuse o tom, jak to bude v rámci implementace Lisabonské smlouvy, bavili jsme se o energetice, bavili jsme se o našich společných zájmech v Rusku, řešili jsme po jeho nástupu do funkce některé problémy, které jsou v Itálii, myslím si, že to bylo velmi zajímavé. Shodou okolností s ministrem dopravy Řebíčkem jsme navštívili v Říme i komisaře Tajányho, nebo nastupujícího komisaře na rezort nebo na komisařství týkající se dopravy, kde jsme s připravenou agendou měli podle mě velký úspěch a je to to, co byste měli vědět, mohli vědět, ale určitě ne dopředu, ale teprve potom, co se ty schůzky uskuteční, abych mohl referovat o tom, o čem byly. U koho by to ale podle mě mělo skončit, já jsem netušil, že vám chybí určitá esenciální míra slušnosti a že se spekulacemi nepočkáte ani do mého návratu z dovolené. Já nemám potřebu se vytahovat tím, kdo mě pozval na dovolenou. Ten zvací dopis leží v sekretariátu Úřadu vlády, Berlusconi mě pozval do svého sídla, takže z toho vyplývá, že jsem samozřejmě nemusel platit pobyt, všechno ostatní jsem si platil a budu to moci komukoliv, kdo to bude chtít vyšetřovat, ukázat. Neletěl jsem vládní letkou, neletěl jsem žádným tryskáčem, jsou to neuvěřitelné spekulace a trochu mě mrzí, že přebíráte jeden od druhého nikým nepotvrzené zprávy a děláte ze mě zkorumpovaného politika jenom proto, že během týdne své dovolené nemíním odpovídat na novinářské dotazy, což doufám, že pokládáte za pochopitelné. Ty spekulace jste si mohli odpustit, protože pravdou je, že jsem po velmi dlouhé době strávil týden dovolené se svou rodinou a že jsem si to poměrně užil a že jsem během té doby i pracoval, tak to je samozřejmě něco navíc. Já tu hru s médii odmítám hrát. Prostě ji hrát nebudu, to je zhruba vše, co k tomu jsem ochoten říci. Pokládal jsem ten pokus zkazit mi dovolenou, řekl bych, částečně úspěšný, za něco, co možná nese to moje povolání, ale to neznamená, že s tím souhlasím. Včera vystoupil v televizi Vlastimil Tlustý a já jsem poslední rok opravdu neříkal Vlastimilu Tlustému vůbec nic, na rozdíl od něj. A myslím si, že po jeho včerejším vyjádření a některých jeho větách je potřeba říci už poměrně jasné slovo. Když jsem byl zvolen předsedou ODS 15. 12. 2002, takže to bude za chvíli šest let, tak mě všichni lidé varovali, nejenom z ODS, ale i voliči, veřejnost obecně, novináři, Vlastimil Tlustý, toho se musíte zbavit, ten škodí ODS a při nejbližší příležitosti vás, pane předsedo, zradí. Byl jsem tehdy téměř jediný, kdo ho hájil a kdo mu dal svoji důvěru. Každý děláme chyby, ano já uznávám, byla to moje politická chyba, mýlil jsem se. Poslanec Tlustý není ODS, jak on sám tvrdí. Občanskou demokratickou stranu tvoří 29 tisíc členů, které on si vzal a bere jako rukojmí, a ty s ním v drtivé většině nesouhlasí. Jako odpovědný předseda občanských demokratů musím poměrně s lítostí konstatovat, že nepokládám v této chvíli Vlastimila Tlustého za člověka, který hovoří za ODS. To, že byl zvolen na kandidátce ODS, neznamená, že ho v této chvíli pokládám za svého poslance. Říkám to velmi otevřeně a velmi tvrdě, a z toho také vyplývá určitý úkol pro vás. K jeho velkému mediálnímu prostoru, který dostává jako poslanec ODS, musím říci, že si nepřeji, abyste ho dále prezentovali jako člověka, který hovoří za ODS, protože to není pravda. To je zhruba vše, co jsem k tomu chtěl říci.

Jakub Stadler, moderátor: Tolik pan premiér a ještě před tím, než dáme prostor ministru práce, tak já vás poprosím o tři otázky pokud možno, aby byly k tématu jednání vlády.

Tomáš Syrovátka, MF Dnes: Pane premiére, já bych se stejně ještě vrátil k té dovolené. Chtěl bych se zeptat na jedinou věc, jestli byste mohl říci, kolik vás tedy ten let do Itálie stál a jak se o jeho financování podělíte s ministrem Řebíčkem? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: To je otázka na ministra Řebíčka, protože celou fakturu, což on vám klidně doloží, platil on a teď to rozpočítá na příslušné osoby. Nebude to levná záležitost, předpokládám, že to bude v rozsahu 60–70 tisíc, ale dozvím se to v momentě, kdy to budu platit. 

Marie Valášková, Hospodářské noviny: Dobrý den pane premiére, jestli můžu k tomu poslanci Tlustému, vy jste říkal, že ho nemáme prezentovat, jako někoho, kdo hovoří za ODS. Znamená to, že už není členem poslaneckého klubu ODS, že ho třeba vyloučíte? 

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Ne, to to neznamená, já jenom, vzhledem k tomu, že dostal naprosto mimořádný prostor v médiích a vy mu umožňujete hovořit za ODS, tak říkám, a říkám to zcela veřejně a otevřeně, že on již dneska nereprezentuje ODS a nehovoří za ODS. 

Jakub Stadler, moderátor: Tak děkujeme a poslední dotaz.

Zina Plchová, Česká televize: Jenom dnes bylo zveřejněno, že skončí hladovka, prezident řekl, že hladovkáři v podstatě vydírají a on je nepřijme. Můžete na to nějak reagovat? To je první věc, druhá věc, jestli můžete reagovat na to, že sociální demokraté dnes prohlásili, že chtějí předčasné volby příští rok společně s volbami do Evropského parlamentu a že dále pak by nespolupracovali v koalici s žádnou ze současných stran před těmito volbami? 

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: K tomu prvnímu, k tomu já se opravdu vyjadřovat nemíním. Vy mluvíte o té hladovce ČSSD? Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem si říkal, že to není tak úplně špatná zpráva. Já se k tomu vyjadřovat nemíním, já to pokládám za naprosto nestandardní prostředek, ta veřejná diskuse k radaru probíhá a v tomto smyslu připravuji nebo je připraven můj dopis těm lidem. K tomu druhému, my se snažíme udělat určitou dohodu, abychom během českého předsednictví mohli řádně vykonávat to naše prezidentství v Evropské radě. Ono to znamená strašnou spoustu starostí pro většinu funkcionářů státu a já si nedovedu představit, a proto mi to připadá téměř jako špatný vtip, že by právě v době, kdy budeme předsedat Evropské unii a budeme mít v agendě tuny odpovědnějších rolí od listopadu 1989, že by probíhala u nás nějaká velmi ostrá volební kampaň tak, aby mohly být volby společně s volbami do Evropského parlamentu. Já nevím, jestli oni na tom svém zasedání většinu těch věcí myslí vážně, ale já tomu nemůžu věřit. 

Jakub Stadler, moderátor: Já děkuji panu premiérovi za odpovědi, děkuji za účast na tiskové konferenci i místopředsedovi vlády pro evropské záležitosti a konference bude pokračovat za účasti pana ministra Nečase.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já se omlouvám a děkuji vám za pozornost. 

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi stručnou informaci o bodech, které se týkají sociální oblasti. Zaprvé, vláda dnes na svém jednání schválila nařízení vlády o druhém zvýšení důchodu v letošním roce. Penze se zvednou od srpna na základě novely zákona o důchodovém pojištění o 470,- Kč. Chci zdůraznit, že nikoliv v průměru o 470,- Kč, ale skutečně všem důchodcům, bez ohledu na výši jejich penze o právě těchto 470,- Kč. Je to poprvé, co byl použit tento plošný způsob zvýšení důchodu, je to reakce na schválenou novelu zákona o důchodovém pojištění, která umožňuje vládě provést v průběhu roku mimořádné valorizace důchodu tehdy, pokud růst cen je vyšší než 5 %. Do té doby bylo možné podobný krok dělat pouze tehdy, pokud růst cen překročil 10 %. Toto plošné navýšení důchodu bude uskutečněno tím způsobem, že se zvýší tzv. základní výměra důchodu z 1 700,- Kč na 2 170,- Kč. Náklady na tuto operaci budou hrazeny z rezervních fondů, bude se jednat zhruba o 6,7 mld. Kč s tím, že i po této valorizaci a po započtení administrativních nákladů na správu důchodového systému na konci letošního roku nebude důchodový systém v deficitu a bude v mírném přebytku. Důchody budou tedy upraveny tak, že od srpna letošního roku bude průměrná výše starobního důchodu 9 616,- Kč, k relaci k průměrné hrubé mzdě budou tvořit zhruba 40,3 % průměrné hrubé mzdy, co se týká čisté mzdy, bude průměrný důchod tvořit téměř 53 % průměrné čisté mzdy. V září letošního roku proběhne i jednání vlády o standardní valorizaci k 1. lednu příštího roku, to znamená lze očekávat i pravidelnou valorizaci, o které bude rozhodnuto v září a která proběhne od začátku příštího roku. Současně vláda rozhodla o zvýšení příplatku důchodů účastníkům odboje a rehabilitovaným osobám o 3,6 %, které také bude provedeno od srpna letošního roku. Tolik tedy k nařízením vlády, která se týkají důchodového systému. A nyní mi dovolte, abych vás seznámil, a omlouvám se, že to bude trochu složitější, protože se jedná o poměrně složitější tématiku, s řešením, které vláda odsouhlasila v oblasti nálezu Ústavního soudu, který se týkal nemocenského pojištění. Platí, že se to týká pouze zákona číslo 54/56 Sb., tedy toto rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém se ruší zjednodušeně řečeno třídenní karenční lhůta. Ten stav před nálezem Ústavního soudu je takový, že v prvních třech kalendářních dnech nemoci, to je současný stav, jaký platí dnes, nenáleží nemocenská zaměstnancům, příslušníkům ozbrojených sborů a představitelům státní moci. Stav po nálezu Ústavního soudu od 30. června letošního roku je skutečnost, že Ústavní soud rozhodl změnit ten systém v podstatě v průběhu měsíce, čili ne začátkem nového měsíce. Na důvody se musíte tázat Ústavního soudu, nikoliv nás, proč to není od 1. července, tak ten stav bude takový, že nemocenská podle zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců bude ve výši 60 % denního vyměřovacího základu u zaměstnanců a představitelů státní moci a vzhledem k tomu, že tento Ústavní soud nerozhodoval o příslušnících ozbrojených sborů, tak za první tři dny nenáleží ani plat ani nemocenská příslušníkům ozbrojených sborů. Chci také zdůraznit, že Ústavní soud zachoval karenční dobu u karantény, pokud karanténa netrvá déle než tři dny. To je poměrně zásadní rozhodnutí, protože tímto Ústavní soud připustil existenci a ústavnost karenční doby a podstatu problému je nutné interpretovat tak, že se jedná o okolnosti a konkrétní podmínky této karenční doby. Samozřejmě pokud nevyjdeme z bizarní hypotézy, že Ústavní soud přehlédl tento konkrétní paragraf zákonu o nemocenské, což my si odmítáme jako vláda připustit, čili musíme vyjít z toho, že v tomto případě Ústavní soud rozhodl a nezrušení karenční doby a že tím připustil, že za určitých okolností je karenční doba správně. Co se týká toho stávajícího systému, na tomto grafu vidíte jednoznačně měsíční výdaje na nemocenské od února do dubna letošního roku, protože nemocenské se platí zpětně, to znamená lednová data odpovídají zákonu ještě z minulého roku a je vidět, že v letošním roce došlo k poměrně znatelnému poklesu výdajů. Co se týká ukončených případů pracovní neschopnosti od ledna do dubna, tak pokles počtu ukončených pracovních neschopností o téměř 26 % a prostonané dny ubyly proti stejnému období loňského roku dokonce o 11 %. Znamená to tedy, že ta karenční lhůta jednoznačně zabrala a na dalším grafu, který máme zpracovaný za loňský rok, za celý rok 2007, také uvidíme proč. Je to graf, respektive tabulka, která ukazuje rozložení počtu případů pracovní neschopnosti podle dne začátku pracovní neschopnosti, jinými slovy, kdy Češi začínají nemocnět. Všimněte si, sobota a neděle jsou pouze 2 nebo 3 % zahájených pracovních neschopností. Pak přichází nedělní půlnoc a s českým obyvatelstvem se stane věc, že nás masově napadnou viry a chřipky z neděle na pondělí a hle, v pondělí najednou 33 % všech nemocí začíná, tedy po víkendu. Je z tohoto vidět, že toto nedává žádnou medicínskou nebo lidskou logiku. Dokonce kdybychom vyšli z toho, že pondělí, vzhledem ke zhoršené možnosti vypsání pracovní neschopnosti o víkendu, by mělo být nadprůměrné, tak takto vysoká nadprůměrnost započatých pracovních neschopností nemá žádný racionální výklad. Vyjma toho, že poměrně masově je využívána pracovní neschopnost mimo jiné k prodlužování víkendu a myslím si, že tato tabulka, která ukazuje, že 1/3 všech pracovních neschopností začíná v pondělí, což mimochodem znamená to, že podle toho starého systému v loňském roce za první tři dny pracovní neschopnosti bylo 25 % a za další dny již 69 % denního vyměřovacího základu včetně víkendu, včetně další soboty a neděle, tak to znamenalo velmi výhodný systém, který tedy byl poměrně znatelně využíván nebo nadužíván, zřejmě i zneužíván. Jaké jsou důsledky rozhodnutí Ústavního soudu? Tím, že byla účinnost stanovena 30. června letošního roku, tak samozřejmě bude komplikace pro Českou správu sociálního zabezpečení a pro podniky administrativně dělit měsíc červen. Tím, že to nebylo stanoveno od 1. července, což po pravdě řečeno jsme v tom žádnou logiku nenašli, nicméně je to rozhodnutí Ústavního soudu a je třeba ho ctít, tak to přinese určité problémy, to znamená bude to dražší i pro podnikatele i pro Českou správu sociálního zabezpečení z toho důvodu, že musí být dvojí program pro výpočet nemocenské za měsíc červen a také musí být dvojí program pro výpočet nemocenské od 30. 6. do 1. 9. letošního roku. Ústavní soud rozhodl 23. dubna a v tu dobu musel vědět, že do 30. června nemůže být přijata žádná úprava reagující na jeho nález, že je to z hlediska legislativních lhůt v podstatě vyloučeno, a to dokonce i s použitím § 90 zákona o jednacím řádu, to je v podstatě nezpůsobilé stihnout. Znamená to tedy, že v relativně krátkém časovém období se bude měnit systém výpočtu nemocenské dvakrát, to znamená k 30. 6. a podruhé k 1. 9. Nemilé je, že rozhodnutí Ústavního soudu přináší diskriminační důsledky na příslušníky ozbrojených sborů a na osoby práce schopné z důvodu karantény, která je kratší než 4 dny. Co se týká finančních důsledků rozhodnutí Ústavního soudu, to znamená že od 30. 6. se bude poskytovat 60 % denního vyměřovacího základu, tak se bude jednat o náklady ve výši 160 milionů korun, v případě že se pracovní neschopnost nezvýší, ale protože dokážeme modelovat ten průběh výhodnosti pracovní neschopnosti v případě těch náhradových poměrů, a znovu tady chci připomenout tu tabulku, která ukazovala, že 1/3 pracovní neschopnosti začíná v pondělí, tak bohužel musíme počítat se zvýšením pracovní neschopnosti, a potom ty náklady budou měsíčně zhruba 400 milionů korun. Ne všechny závěry Ústavního soudu a odůvodnění jsou zcela jasné, především v oblasti karenční doby, při karanténě, v nutnosti zabezpečení v nemoci a v pojistném principu. Co se týká karenční doby při karanténě, tak tady chci znovu zdůraznit, že Ústavní soud ponechal u karantény karenční dobu, trvá-li karanténa nejdéle 3 kalendářní dny. To je velmi zásadní rozhodnutí, pokud, opět opakuji, vyjdeme z toho, že Ústavní soud tak učinil vědomě, a nikoliv omylem, a já si odmítám připustit, že to bylo omylem, tak tím Ústavní soud existenci karenční doby v zásadě připustil, protože mohl přeci tuto karenční dobu zrušit úplně, avšak neučinil tak. Co se týká nutnosti zabezpečení v nemoci, tak bych tady chtěl zdůraznit, že i podle listiny základních práv a svobod občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, ale i listina zdůrazňuje, že pouze v mezích příslušných zákonu. Jak vypadají tyto úpravy u nás a v zahraničí, tady je konkrétní článek Ústavy 30, na který se odkazuje Ústavní soud, kde je řečeno, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele, podrobnosti stanoví zákon. My jsme si udělali komparační analýzu ústav členských zemí EU, protože ve 12 z 15 starých členských zemí EU karenční lhůta je, aniž kdokoliv to tam zpochybňuje z hlediska ústavnosti, tady jsou uvedeny čtyři příklady. Belgie: článek 23 belgické ústavy, kde se deklaruje právo na sociální zabezpečení a na ochranu zdraví a na sociální, lékařskou a právní pomoc, karenční doba je tam 1 den. Ve Finsku § 19 ústavy, zákon poskytuje každému právo na zajištění základních životních potřeb při nezaměstnanosti, nemoci, pracovní neschopnosti a ve stáří, jakož i při narození dítěte, nebo ztrátě živitele, takřka doslovně stejné ustanovení, jako je v českém ústavním právu, přesto ve Finsku karenční doba 9 + 1 den. Dále Itálie, článek 38 italské ústavy, opět takřka stejné ustanovení jako v české listině práv, pracující mají právo, aby byly opatřeny a zajištěny prostředky k živobytí v případě úrazu, nemoci, invalidity, stáří a nedobrovolné nezaměstnanosti, karenční doba 3 dny. Opět takřka totožné ustanovení v Portugalsku v článku 63 jejich ústavy, opět systém sociálního zabezpečení chrání občany v případě nemoci, stáří, invalidity, ovdovění, atd., karenční doba 3 dny. Ústavní soud ve svém odůvodnění uvedl, že je jaksi v rozporu s Ústavou, že člověk, který onemocní, zůstane po první tři dny úplně bez prostředků. My jsme provedli konkrétní propočet konkrétních situací, například u osoby, zaměstnance, který má hrubou mzdu 15 000,- Kč, onemocněl, byl týden v pracovní neschopnosti, je to tedy bezdětný zaměstnanec a je vidět, že v roce 2008 proti loňskému roku, který byl ústavní, ten letošní má být tedy neústavní, došlo u tohoto člověka ke snížení čistých příjmů všeho všudy o 147,- Kč s tím, že vlivem karenční doby je to 333,- Kč za tři dny, to znamená 111,- Kč za 1 den. To, že je to o 140,- Kč je dáno součtem daňových a pojistných změn. Pokud se dokonce podíváme na stejného zaměstnance s 15 000,- Kč, který byl týden nemocný a má již jedno dítě, tak zjistíme, že v letošním roce tento zaměstnanec bral dokonce o 243,- Kč více, než za stejné situace v roce loňském. A pokud dokonce měl dvě děti, opět týden nemocný a 15 000,- Kč hrubého, tak bral dokonce o 633,- Kč více než v loňském roce. To znamená právo na hmotné zabezpečení v případě karenční doby vůbec nedává žádný smysl, my samozřejmě rozumíme tomu, že soudci Ústavního soudu jaksi neměli k dispozici nebo nemohli si provést podrobné výpočty, ale tyto výpočty, které můžeme provést i pro plat 20 000,- Kč apod., jsou velmi podobné, to znamená u bezdětného zaměstnance při platu 20 000,- Kč, týden pracovní neschopnosti, snížení příjmu všeho všudy o 412,- Kč, s tím, že karenční doba tvoří všeho všudy 420,- Kč výpadek, to znamená při čistém přijmu okolo 13 400,-, ačkoliv to jsou peníze, tak rozhodně nenarušují ústavní právo na hmotné zabezpečení. V případě zaměstnance s jedním dítětem při tomto platu je dokonce snížení pouze o 22,- Kč a v případě dvou dětí se dokonce čistý příjem zvýšil o proti loňskému roku o 368,- Kč. Dokonce můžeme konstatovat, že i na základě ještě do loňského roku platného zákona o nemocenském pojištění může občan zůstat bez nemocenské, protože nemocenská v mezích zákona se neposkytuje v těchto případech, a to platilo i v loňských legislativních poměrech, kdy například zaměstnání je založeno na dohodě o provedení práce, která nezakládá účast na nemocenském pojištění, kdy se například osoba samostatně výdělečně činná nepřihlásila k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění, tak prostě nemá ten člověk nárok na nemocenskou. Dokonce když se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, tak měla nárok na nemocenské až po splnění tzv. čekací doby. Zrovna tak nemá nárok občan na nemocenskou za určitých situací, kdy je vyloučen z tohoto systému, což všichni asi považujeme za správné, to je tedy, pokud vznikla nemoc z důsledku rvačky, opilosti apod., nebo když je porušen léčebný režim, a tady se může jednat o nezabezpečení dokonce na celé týdny, to znamená i v tom stavu, který byl v loňském roce mohlo naprosto standardně nastat, že občan zůstal bez nemocenské. Co se týká karenční doby, tak já bych chtěl připomenout, že v naší zemi existovala od roku 1888 zákonem a byla potom více specifikována zákonem č. 33/24 Sb. a byla vlastně za komunismu zrušena, proto je standardní součástí západních právních úprav a důvod zavedení té karenční doby je právě v tom, že je v podstatě vyloučeno kontrolovat krátkodobé nemocnosti typu 1, 2, nebo 3 dnů. Co se týká určitých nejasností kolem pojistného principu, tak Ústavní soud uvádí, že převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvních tří dnů v pracovní neschopnosti bez jakýkoliv prostředků. Znovu bych tady chtěl doporučit, vybavit si, těch šest konkrétních výpočtů šesti konkrétních situací zaměstnanců s dítětem, bez dětí, s dvěma dětmi, patnáct, dvacet tisíc, že se ukazuje, že tomu vůbec tak není, že by zůstali bez prostředků, že dokonce z hlediska čistých příjmů mají ty příjmy vyšší, než měli v loňském roce. S tím, že Ústavní soud konstatoval, že jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena a je tedy nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinnosti ze strany zaměstnanců, to je placení pojistného, a nedbal při tom ochrany jejich zájmu, postihne-li je pracovní neschopnost, jinými slovy když to budu zjednodušeně argumentovat, tak bez snížení pojistného je tento postup podle názoru Ústavního soudu nesprávný. Tyto argumenty nejsou úplně přesné, protože i ve většině systémů komerčního běžného pojištění je vždycky zaváděna spoluúčast. Já si troufám říci, že každý z vás, kdo řídí, tak ví, že když je tam povinné ručení i při nehodě, kterou nezaviníte, když vám někdo třeba jen škrábne karoserii, tak z toho povinného ručení řidiče, který zavinil tuto nehodu, je vám placena teprve částka, která přesahuje určitou úroveň, třeba 5 000,- Kč. Je naprosto běžné, že i malé dlouhodobé poškození zdraví, třeba 30 % pokles pracovní schopnosti ještě neznamená, že je člověku automaticky udělen částečný invalidní důchod atd., atd. To znamená, že ta karenční doba má svůj význam především v tom, že omezuje krátkodobé, většinou spekulativní nemocnosti a je to forma spoluúčasti. To znamená, jaké navrhujeme konkrétní změny. Od 1. září, protože nechceme dopustit, aby nás ten systém stál až do konce roku 400 milionů Kč navíc, tak snížíme sazbu pro výpočet nemocenské za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti z 60 % na 25 %. Jinými slovy se vrátíme k systému, který tady platil do konce loňského roku, kvůli tomu, že v podstatě výpočetní programy jsou nastaveny na ten loňský systém a bude to nejjednodušší, budeme poskytovat nemocenskou za první tři dny i příslušníkům ozbrojených sborů, aby zmizela tato ústavní nerovnost, která byla způsobena rozhodnutím Ústavního soudu a budeme poskytovat nemocenskou při karanténě, i když trvá méně než 4 dny. Účinnost těchto navrhovaných změn bude od 1. 9. Ten důvod je takový, že Česká správa sociálního zabezpečení a zaměstnavatelé potřebují opět alespoň dva měsíce, aby vůbec byli schopni administrativně implementovat tuto změnu. Co se týká situace od 1. ledna 2009, tady bych chtěl především zdůraznit, že 31. prosincem letošního roku končí platnost zákona č. 54/56 Sb., to znamená zaniká stávající systém nemocenského pojištění a chci zdůraznit, že změny, které byly navrženy k systému, který má platit od 1. ledna 2009, nebyly napadeny Ústavním soudem, nebyly zrušeny, nebylo dokonce ani na ně apelováno v rámci odůvodnění Ústavního soudu, jinými slovy, Ústavní soud akceptoval změnu, která má být v příštím roce a která spočívá v tom, že nabytím účinnosti zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění se nemocenská začne vyplácet až od 15. dne nemoci s tím, že prvních 10 pracovních dnů je hrazeno zaměstnavatelem tak, že první tři dny je poskytnuto neplacené volno a dalších sedm dní je hrazeno náhradou mzdy zaměstnavatelem. A já chci zdůraznit, že Ústavní soud nezpochybnil ani v komentáři, ani v odůvodnění, ani ve svém rozhodnutí tento systém od příštího roku, pouze poukázal na to, že je nesprávné, aby byla plná výše platby pojistného placena zaměstnancem, to znamená my navrhujeme, aby od 1. 1. příštího roku platila sazba pojistného placeného zaměstnancem, byla snížena o 0,1 %, což je částka, která je adekvátní těm třem dnům karenční lhůty. To znamená, že se sníží platba tohoto nemocenského pojištění. V příštím roce také již ve schválených zákonech je snížena sazba nemocenského pojištění placeného zaměstnavatelem o 0,9 % s tím, že je tam 50% refundace nákladů na nemocenské a od 1. 1. 2009 bude zaměstnavatel platit dokonce o 1,9 % nižší nemocenské pojištění. S tím, že ta změna spočívá i v tom, že se bude poskytovat při karanténě náhrada mzdy i v prvních třech pracovních dnech jejího trvání ve výši 25 % průměrného denního výdělku. Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost, já se omlouvám za délku a poměrnou složitost tohoto výkladu, ale to rozhodnutí Ústavního soudu je poměrně velmi komplikované, týká se v podstatě tří období, my jsme vystupovali na základě svých analýz, také jsme si nechali udělat analýzu a výklad rozhodnutí Ústavního soudu od renomované právní kanceláře Kříž a Bělina, z jejíchž východisek jsme také vycházeli, a znamená to tedy, že z toho bude plynout i návrh, který bude načten v průběhu druhého čtení novely zákona o nemocenském pojištění, který bude použit jako nosič, na základě kterého budeme implementovat tyto změny nařízené Ústavním soudem. Takže děkuji a ještě jednou se omlouvám za tu komplikovanost, ale je to opravdu velmi komplikovaný případ.

Jakub Stadler, moderátor: Já také děkuji panu ministrovi a nyní je prostor pro vaše otázky, pokud máte.

Zina Plchová, Česká televize: Pane ministře, jenom dotaz, který se úplně netýká nemocenské. Dnes odpoledne má být před úřadem vlády demonstrace odborářů proti vládním reformám obecně, můžete se k tomu vyjádřit, nějakou reakci?

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi, každý může v rámci zákona o právu shromažďovacím vyjadřovat svobodně svůj názor, včetně nesouhlasu s vládou, to je prostě v demokratické zemi běžné, a když se podíváme do zemí kolem sebe, tak zjistíme, že tam, kde se zpravidla dělají reformy, tam zpravidla levicové odbory vůči tomu protestují a demonstrují. Čili já to nepovažuji za nic divného, za nic překvapujícího, tuto věc jsem čekal. Jen samozřejmě tam platí několik mých pozdvižených obočí, například pozdvižené obočí v situaci, kdy tito odboráři demonstrují proti důchodové reformě. Demonstrovat proti faktu, že do roku 2030 ubude zhruba ¾ milionu plátců důchodového pojištění a počet lidí starších 60 let se zvedne z 21 % na 33 % a že v roce 2030 tady bude 1 milion našich spoluobčanů starších 80 let, tak demonstrovat proti tomu samozřejmě můžeme, ale je to objektivní demografický vývoj a my na něj v důchodovém systému prostě musíme reagovat. Já nevím, co tím chtějí vydemonstrovat, jestli prostě neubude ¾ milionů pojištěnců, nepřibude více než 1 milion důchodců do roku 2030, to žádná demonstrace nevyřeší, to vyřeší pouze reformní úsilí vlády a my v něm hodláme pokračovat. Ale já to respektuji jako výraz svobodné vůle, i když samozřejmě je to věc, kdy podle mého názoru se nic věcného nevyřeší.

Jakub Stadler, moderátor: Tak děkuji, prosím další dotaz. 

Ivana Kotasová, Hospodářské noviny: Pane ministře, já se chci jen zeptat, jestli se neobáváte toho, že se bude opakovat ta situace na začátku příštího roku znovu, podnět k Ústavnímu soudu, jestli máte třeba už toto předdohodnuto s opozicí, jestli souhlasí s tím, že se opět nebude platit nemocenská během prvních tří dnů?

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Já bych chtěl zdůraznit jednu věc. Kdo si prohlédne ústavní stížnost ČSSD, která se týká sociální oblasti, tak zjistí, že ani ČSSD nezpochybnila ve své ústavní stížnosti existenci třídenní karenční lhůty. Oni napadli pouze proceduru a proces legislativní, kterým to bylo schváleno, nikoliv ale věcnou materii tohoto návrhu zákona, protože moc dobře ví, a já to znovu opakuji, ve 12 z 15 členských zemí EU existuje karenční lhůta, a to ještě v celé řadě zemí, kde neexistuje, typu Nizozemska atd., protože tam nemůže každý lékař vystavit neschopenku. Tam pouze lékař nemocenské pojišťovny může vystavit neschopenku, čili mají jiné opatření tohoto typu. Takže ani sociální demokraté nezpochybňovali ústavnost tohoto kroku, pouze proceduru, jakou byla přijata. Za další, ani Ústavní soud ve svém rozhodnutí, ani ve svém odůvodnění, ani ve svém apelu, neapeloval na změnu tohoto systému, který tady bude platit od 1. ledna příštího roku. Pokud opět vyjdu z toho, že neplatí bizarní hypotéza, kterou si prostě ani omylem nikdo z nás nemůže připustit, že Ústavní soud si neuvědomil, že platnost stávajícího systému končí k 31. prosinci a od příštího roku bude nový systém, pokud nepřijmeme bizarní hypotézu, že si toho nevšimli nebo to nevěděli, což já odmítám, a vycházíme důsledně z rozhodnutí Ústavního soudu, tak ten podmínil případné zavedení karenčních dob a on ji připustil například u karantény tím, že nezrušil určitý typ karantény, takže to souvisí s výší pojistného, a my přesně na to reagujeme. To znamená, že se sníží platba nemocenského pojistného jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům. To znamená, že náklady za sociální kompenzace v době nemocnosti ponesou všechny tři vrcholy trojúhelníku, to znamená zaměstnanec, zaměstnavatel a stát. A stát podle tohoto systému bude platit nemocenskou až od patnáctého dne pracovní neschopnosti, do té doby je to překážka v práci podle zákoníku práce s tím, že se na ni poskytuje volno, první tři dny neplacené, dalších sedm pracovních dnů placeného volna s náhradou mzdy. Je to analogické celé řadě dalších ustanovení, já bych teď použil veselejší případ, například svatba. Tam máte přesně definováno, jakou dobu je vám poskytnuto placené volno a jakou dobu ještě třeba neplacené volno. Čili při celé řadě podobných incidentů je to děláno podobným způsobem.

Jakub Stadler, moderátor: Děkuji za odpověď a ještě poslední dotaz prosím.

Tomáš Hauptfogl, TV Nova: Vrátil bych se k jednání vlády, projednával se prodej letiště, padlo na jednání vlády za kolik, jakým způsobem a kdy by mělo k prodeji letiště dojít?

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Nepadlo, nic takového, vláda se pouze zabývala hodnocením dosavadního procesu, to znamená, že řekla, že chce privatizovat letiště, že bude najat příslušný poradce, že bude výběrové řízení na tohoto poradce. Tento poradce navrhne další postup. Nic jiného vláda nerozhodla v této věci.

Tomáš Hauptfogl, TV Nova: A ještě, jestli můžu odbočit opět od jednání vlády. Co říkáte hladovce poslanců a členů ČSSD a k tomu, že se k nim přidala i například poslankyně Zubová za Stranu zelených?

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Tak já bych v první řadě odlišil hladovku a půst. A myslím si, že půst prospěje každému z nás, a tak, jak si vybavím celou řadu předáků sociální demokracie, tak i vícedenní půst.

Tomáš Hauptfogl, TV Nova: A ještě u tohoto tématu bych zůstal. Dnes vojenská policie zabránila novinářům v přístupu do prostoru, kde probíhá ta akce, přímo kde by měl stát radar. 

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: To víte, pane redaktore, více než já. Já to nemohu komentovat, nevím o tom, slyším to teď poprvé od vás.

Jakub Stadler, moderátor: Děkujeme za vaše otázky, mějte se hezky a zase někdy nashledanou.