Tisková konference po jednání s předsedou vlády Slovenské republiky Ľudovítem Ódorem, 4. července 2023

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vítám vás na tiskové konferenci při příležitosti návštěvy předsedy vlády Slovenské republiky Ľudovíta Ódora tady v Praze. O úvodní slovo poprosím předsedu vlády České republiky pana Petra Fialu.

Petr Fiala, předseda vlády ČR: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem velmi rád, že pan premiér Ódor přijal moje pozvání a mohl jsem ho přivítat tady v Praze. My se setkáváme v poměrně krátké době už potřetí, což jenom ukazuje výjimečnost našich vzájemných vztahů a je to tak dobře a jsem rád, že pokračuje tradice, že první oficiální návštěva slovenského premiéra je právě do České republiky. Máme z toho radost a vážíme si toho.

Naše země čelí stejným výzvám, na naprostou většinu věcí máme velmi podobné názory a to nás také vede k tomu, abychom hledali společná řešení, a jsme přesvědčeni, že společná řešení obě země jenom posilují. My jsme se právě o těchto věcech nebo o tom hledání společných řešení a společných názorech, společných reakcích na výzvy, kterým naše země čelí, dnes bavili při našem dnešním setkání a já tady zmíním některá ta témata, která jsou pro obě země důležitá.

Rozvíjí se – a je to samozřejmě jen výsek z té bohaté škály vzájemných vztahů a propojení, které mezi našimi zeměmi existují a která nejsou jen v té politické rovině, ale jsou i mezilidské a z toho máme všichni radost, ale k některým těm tématům politickým.

My jsme se bavili také o posilování obranné spolupráce. Obě naše země se rozhodly pořídit švédská bojová vozidla pěchoty CV 90 a to je výhoda, že obě země se rozhodly pro stejná BVP, to je výhoda, které chceme využít. My jsme mluvili o spolupráci se Slovenskem, která by mohla vést i k využítí tzv. stolové doložky, což chceme. V těch jednáních chceme tímto směrem pokračovat s našimi švédskými partnery. První společné jednání proběhne už příští týden a ten cíl obou našich zemí je jasný. Bavili jsme se také o možnosti spolupráce v oblasti sdílení výsledků zkoušek těchto vozidel, což by znamenalo pro oba státy značné úspory.

Zmínil jsem také to, že je řada českých firem z oblasti obranného průmyslu, které se ucházejí o spolupráci v rámci projektu modernizace slovenské armády. Čili v oblasti obranného průmyslu a obranné spolupráce je zde řada konkrétních věcí, které můžeme dál rozvíjet a posouvat ve prospěch obou našich zemí.

Nemohli jsme se nedotknout otázky migrace, která je velkým tématem pro celou Evropu. Letos dochází k pozvolnému nárůstu nelegální migrace do Evropské unie. Společně se Slovenskem situaci podrobně sledujeme i s ohledem na tu loňskou zkušenost, ze které jsme nikdo neměli radost, a to byl rychlý nárůst tranzitní nelegální migrace, který jsme zaznamenali loni v létě.

Já bych chtěl v této souvislosti velice ocenit výrazné zlepšení spolupráce, výrazné zlepšení spolupráce se slovenskou stranou. To je velice důležité, je to jeden z klíčů k tomu, abychom předcházeli takovým radikálním řešením, jaká jsme museli udělat v loňském roce. Ale opravdu mohu konstatovat, že tady ta spolupráce probíhá skvěle. Je velmi úzká a pomáhá nám to ten problém řešit.

My se shodujeme v pohledu na řešení nelegální migrace v těch základních směrech: Že je potřeba posílit ochranu vnější hranice, zrychlit návratovou politiku, zrychlit a zlepšit, zefektivnit návratovou politiku. Je potřeba hledat další řešení tohoto problému na evropské úrovni, což se minulý týden bohužel na Evropské radě nepodařilo dostatečně z důvodu blokování ze strany Polska a Maďarska. Já si myslím, že to není v zájmu České republiky, není to odpovědné, protože to ohrožuje například finanční podporu, kterou Česká republika prosadila a vyjednala pro ty země, které poskytují ochranu pro uprchlíky z Ukrajiny.

Dalším tématem příštích dnů, o kterém jsme také hovořili, je blížící se summit Severoatlantické aliance. Tady Ukrajina očekává jasný signál ze strany NATO. Česká republika i Slovensko mají naprosto shodný názor, že je potřeba usilovat o to, aby se Ukrajině dostalo co nejsilnější politické podpory včetně vyjádření perspektivy pro budoucí členství v Severoatlantické alianci. Já jsem rád, že se summitu zúčastní také představitelé zemí Asie a Tichomoří a že NATO stále intenzivněji se zabývá i dopady a ambicemi čínské politiky v regionu a snaží se hledat strategické partnery.

To, na čem jsme se taky shodli v souvislosti se summitem Severoatlantické aliance, je, že musíme dále pokračovat a pracovat na podpoře členství Švédska v Severoatlantické alianci, což jak víte, tak nebylo ratifikováno dosud ze strany Maďarska a Turecka. Nakonec jsme o tom mluvili i při našem nedávném setkání skupiny V4 v Bratislavě.

Poslední téma, které zmíním, je Ukrajina. Obě naše země se velmi angažují v podpoře Ukrajiny a věřím, že naše pomoc a vzájemná spolupráce tady v této oblasti bude dále pokračovat. Bavili jsme se i o možné spolupráci obou našich zemí v poválečné obnově Ukrajiny. Česká republika převzala patronát nad rekonstrukcí Dněpropetrovské oblasti, ale samozřejmě ta naše pomoc nebude omezena pouze na ni.

My během letošního mezinárodního strojírenského veletrhu tady v Brně chceme propojit další české firmy, které jsou zapojeny do rekonstrukčních prací na Ukrajině, s představiteli ukrajinských regionů a státní správy a tady očekáváme i účast partnerů ze Slovenska. Myslím, že to je další prostor pro dobrou spolupráci.

My jsme se také krátce dotkli některých dalších témat, která jsou třeba dlouhodobější. Shodujeme se třeba v tom, že návrh emisní normy Euro 7 je nerealistický a že je potřeba v té současné podobě jej přepracovat. Diskutovali jsme také o energetické bezpečnosti a rozvíjení energetiky a energetického mixu v obou našich zemích a o tom, jak můžeme i v této oblasti spolupracovat.

Já myslím, že to dnešní setkání jednoznačně potvrdilo výjimečnost našich vztahů. Potvrdilo to, že obě naše země se dívají, vlády obou zemí se dívají velmi podobně na ty problémy a výzvy, kterým čelíme. Těším se na další intenzivní spolupráci s našimi slovenskými přáteli.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji a o pár slov poprosím také slovenského pana premiéra.

Ľudovít Ódor, předseda vlády Slovenské republiky: Děkuji pěkně, vážené dámy, vážení pánové. Ani jsem si nevšiml, že jsem přešel přes hranice. Opravdu se tady cítím jako doma a nebyl to jen můj pocit, ale moji kolegové si velmi cení i tu takvou velmi otevřenou debatu. Víte, já nejsem nějak velmi dlouho v té politice a dost často při těch politických vyjádřeních je potřeba hledat mezi řádky, co asi ten partner chtěl říct. Tady opravdu nemusíme hledat nic, opravdu máme velmi otevřené a přátelské vztahy a za to jsem extrémně vděčný.

A ty oblasti, kde máme opravdu společný zájem nebo tedy společné projekty, kde můžeme spolupracovat, to jsou ekonomika, obrana, inovace, ale i kultura. A není to samozřejmost. Vidíme, že i přestože v rámci regionů v mnohých oblastech jsme někdy razili jednu cestu, jednu strategii, tak teď to nebývá vždy standardem, a proto je třeba vždy pracovat tak, aby ty vztahy, které jsou opravdu nadstandardní, přátelské, aby takovými zůstaly do budoucnosti.

Pro nás samozřejmě i bez jakékoliv společné historie Česká republika je velmi významným ekonomickým partnerem. Po Německu je to druhý nejvýznamnější partner, druhý největší investor u nás, takže i z tohoto pohledu je velmi důležité hovořit o možnostech, jak tuto spolupráci do budoucna prohloubit.

Teď máme i velmi viditelné společné věci i v oblasti obrany. Během této bezprecedentní války se Česká republika spolupodílí na ochraně našeho nebe, takže za to děkujeme. Také máme absolutní společný zájem, jak posílit východní křídlo Severoatlantické aliance, a budeme mít v tomto směru velmi podobná stanoviska i na blížícím se summitu NATO ve Vilniusu. A také, jak už bylo řečeno, je společným zájmem, aby se Švédsko stalo součástí NATO v co nejbližší době, protože to není jen o nějakém politickém gestu, ale opravdu východní křídlo bude výrazně posíleno, když se Švédsko stane součástí NATO.

V další oblasti, kde opravdu máme téměř totožná, identická stanoviska, to je energetická bezpečnost i význam jaderné energie do budoucnosti. Skutečně tady vlády mají velmi podobný pohled a nechceme mluvit ani o tom, že bychom mohli v budoucnosti tu ekonomickou transformaci provést bez jádra. Spíše naopak jsou ještě nějaké další možnosti, které jedna nebo druhá země chce využít na to, aby tato forma energie, která, jak víme, je také bezemisní, aby byla dlouhodobě součástí našich plánů.

Kromě toho viděli jsme během poslední krize, jak velmi je nebezpečné, když jeden zdroj máme v oblasti energetiky, platí to i pro jaderné palivo, takže jsme se bavili o tom, jak jedna nebo druhá země se snaží diverzifikovat tento zdroj.

Také jsme se dotkli normy Euro 7, kde vzhledem k tomu, že jsme automobilové velmoci tady ve střední Evropě, tak opravdu musíme poukázat nejen na výhody těchto norem, které jdou směrem k zelenější planetě, ale i na rychlost, která je někdy možná až příliš ambiciózní a není možné ji potom skloubit s konkurenceschopností našeho průmyslu. Takže i tady jsme na jedné lodi v tom, že ano, jasný a rychlý posun směrem k zeleným energiím, ale ne za jakoukoliv cenu. Takže rozumně a bez toho, aby ty cenové nárůsty byly příliš vysoké možná pro některé spotřebitele.

My jsme, jak už jsem zmiňoval, malá, otevřená, exportně orientovaná země a hodně exportujeme i studenty do České republiky. Což je výborné, protože samozřejmě jednak prohlubujeme spolupráci, ale na druhé straně to ukazuje na to, že možná bychom měli něco odpozorovat od České republiky, jak je možné zlepšit spolupráci v oblasti univerzit s firmami. Vlastně pan premiér předtím velmi intenzivně se snažil, aby přilákal co nejvíc našich občanů, a myslím si, že i v této sféře máme otevřené možnosti spolupráce. Já si dovedu představit, že i vzhledem k tomu, že konkurenceschopnost Evropy není jen otázkou Česka, není jen otázkou Slovenska, ale celé Evropy, tak možná budeme moci v budoucnosti i něco společné podniknout na bázi inovativních řešení i tedy ve spolupráci se studenty, kteří studují za našimi hranicemi.

V zásadě poslední, co bych chtěl zmínit, je otázka migrace, kde máme velmi jasný postoj. Opravdu chceme řešit externí dimenzi migrace, to znamená posílit schengenské hranice, mluvit o tom, jak realokovat migranty, jak hledat nějaké společné nebo oboustranně výhodné spolupráce s třetími zeměmi. V tomto směru máme opravdu stanovisko, které je téměř totožné, a zatím nevnímám žádný problém, který by mohl vést k tomu, že by naše hranice byly nějakým způsobem opět kontrolované. Z tohoto pohledu jsem velmi rád a děkuji velmi pěkně ještě jednou za milé přivítání a pozvání. Děkuji.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji a teď prostor pro dotazy. Jako první Česká televize.

Jan Šilhan, Česká televize: Dobrý den, já přímo navážu na to, co bylo teď řečeno. Už o tom částečně mluvil pan premiér Fiala. Polsko a Maďarsko na posledním z unijních summitů odmítly navrženou migrační reformu. Zajímá mě, jestli o tom budete s oběma premiéry ještě jednat? Česko i možná z pozice předsednické země Visegrádu. Anebo zda považujete za schůdnou tu cestu, kterou čerstvě navrhuje Španělsko, tedy odsouhlasit v rámci Evropské unie migrační reformu bez Polska a Maďarska? Případně jaký by to mělo, nebo nemělo vliv na soudržnost a další budoucnost Visegrádu?  Děkuji.

Petr Fiala, předseda vlády ČR: Já nejprve musím jasně říct, co vlastně odmítlo Polsko a Maďarsko na poslední Evropské radě. Vím, že to je složité, protože evropské rozhodovací procesy nejsou jednoduché a někteří kolegové z české politiky, přestože se třeba zúčastnili řady jednání, tak jim nikdy neporozuměli, jako třeba bývalý premiér Andrej Babiš.

Ale to, co je opravdu důležité vědět, je, že Polsko a Maďarsko neodmítly na Evropské radě migrační pakt, protože to ani nemohly odmítnout. O migračním paktu rozhodovala Rada Evropské unie ve formátu ministrů vnitra. A to, co Polsko a Maďarsko odmítly na Evropské radě, byly jakékoliv závěry, které se týkaly řešení migrační politiky.

A to já nepokládám za rozumné, protože migrací se musíme zabývat. Migrační politikou se musíme zabývat. A za Českou republiku mohu jednoznačně říct, že my nejsme spokojeni s tím, jak teď vypadá migrační azylová politika v Evropě, a chceme změnu. A tu změnu nabízí migrační pakt!

Konečně se bude řešit návratová politika efektivněji. Konečně není možný volný pohyb, ale řeší se na hranicích azylové řízení. Konečně mluvíme o silnějším posílení vnější hranice. A konečně budeme jednat, a konkrétní kroky už se začaly dělat, s třetími zeměmi, abychom migraci skutečně řešili.

Ale zachovat současný stav, tak jak si to přejí zřejmě Maďarsko a Polsko, je pro nás špatná cesta a špatná situace. Ale znovu říkám: Maďarsko, Polsko neodmítly ten pakt, protože o tom se nejednalo na Evropské radě, ani nemohlo, ale jakoukoliv zmínku o migrační politice, což z hlediska českých národních zájmů určitě správné není.

Ptal jste se na V4. Poslední jednání bylo před čtrnácti dny nebo třemi týdny. Hostitelem byl pan premiér Ódor a my už jsme mluvili o postojích k migraci i o tom hlasování na Radě ministrů nebo Radě Evropské unie ve formátu ministrů vnitra, ale bohužel nedošlo k nějakému posunu a nakonec jste viděli, jakým způsobem reagovalo Polsko a Maďarsko na Evropské radě.

Ale pro Českou republiku je tam ještě důležitá věc. My jsme země, která přijala nejvíce ukrajinských uprchlíků na hlavu v Evropské unii. My také chceme určitou formu solidarity a na moji žádost všichni kolegové na Evropské radě schválili větu, která explicitně říká, že je potřeba pro to najít finanční zdroje. A tato věta byla v těch závěrech, které Polsko a Maďarsko posléze odmítly.

To je taky potřeba mít na paměti. Proto říkám: Já jednám v zájmu České republiky. Ti, kteří říkají u nás v České republice, že jsme se měli postavit na stranu Maďarska, tak jednají v zájmu Maďarska, Viktora Orbána, ale to není zájem občanů České republiky.

Nechci mluvit za pana premiéra, dám mu samozřejmě slovo, ale měl jsem z těch debat dojem, že opravdu slovenská pozice je velmi blízká české. Pojďme to řešit, pojďme se zabývat těmi věcmi, které jsou navrhovány, protože to jde konečně rozumným směrem.

Ľudovít Ódor, předseda vlády Slovenské republiky: Já bych možná jen dodal pár vět, protože opravdu se stalo to, že nebyl schválen text, se kterým každý souhlasil. Že i ten bojkot je potřeba chápat jako protest proti tomu, co se dělo ještě před tím na úrovni ministrů vnitra. Ale i na summitu V4 jsem měl pocit, že V4 má celkem jednoznačný pohled právě na tu externí dimenzi migrace. Že konečně se to dostává do popředí. Že se řeší nejen ta interní dimenze, jak je možné přerozdělovat anebo jak zvládat náklady, ale o tom jak účinněji bojovat už na hranicích, nebo případně jak spolupracovat s třetími zeměmi. Tam si myslím, že je celkem shoda.

Otázka je spíše ta interní dimenze, kde mohu říct, že v zásadě i země V4 prosazovaly od roku 2016, abychom nehovořili o povinných kvótách, ale abychom začali uvažovat trošku pružněji o solidaritě. Vymyslelo se tehdy slovní spojení „flexibilní solidarita“. A o čem nyní rozhodovali ministři vnitra na Radě, tak je v zásadě ještě o něco pozitivnější verze této flexibilní solidarity.

A stejně tak mohu potvrdit, že byla všeobecná shoda nyní v Bruselu na tom, že je potřeba víc zrovnoprávnit i nákladově péči o ty migranty, kteří přišli z Ukrajiny, a o ty, kteří přicházejí z třetích zemí. Takže mohu říct a mohu potvrdit, že z tohoto pohledu máme velmi blízké názory na toto téma.

Náš ministr vnitra, jak jistě víte, se zdržel toho hlasování, ale to zejména proto, že náš charakter vlády je nyní v úřednické rovině a nemůžeme nějakým způsobem další vlády zavazovat, protože ani bychom to nedokázali v budoucnu efektivně vynucovat.

Takže z hlediska migrace se nechceme tvářit, že ten problém neexistuje. Ani se nechceme tvářit, že to, co je nyní, je ideální řešení. Proto radši sedíme u těch stolů a konstruktivně jednáme o tom, jak tu situaci dořešit. Není to jednoduché, ale když odmítneme, tak to ještě neznamená, že ten problém se vyřeší.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji a vzhledem k dalšímu programu pana premiéra poprosím další dotaz RTVS.

Boris Kašňák, Slovenský rozhlas, RTVS: Já mám otázku na oba pány premiéry. Navážu trochu na kolegu Šilhana. Prosím vás, jde o budoucnost V4. Česká republika převzala předsednictví a mnozí čeští komentátoři i politologové říkají, že V4 je v současnosti nefunkční. Dokumentují to i tím, že Česká republika nenaplánovala do konce tohoto roku ani jedno setkání na úrovni premiérů. Komentují, že se čeká na výsledky voleb na Slovensku a v Polsku. Pan prezident Petr Pavel navrhl, že by se V4 mohla rozšířit o pobaltské země. Jak vy vidíte budoucnost V4 a věříte, že bude ještě někdy funkční?

Petr Fiala, předseda vlády ČR: Nikdo V4 nelikviduje, neukončuje její činnost. Ona má více rovin a více rozměrů a v řadě těch oblastí ta spolupráce probíhá a bude probíhat i teď v době českého předsednictví, a to i třeba velmi intenzivně. A nakonec se, pokud si dobře vzpomínám, během podzimu setkají také prezidenti zemí V4.

My jsme skutečně nenaplánovali teď aktuálně jednání na úrovni premiérů. Uděláme ho až poté, co proběhnou volby v Polsku, proběhnou volby na Slovensku, budou sestaveny nové vlády, což nemůžeme teď odhadnout, jak rychle se to podaří. Tak pak si myslím, že má smysl další takové setkání.

Já jsem rád, že pan premiér Ódor svolal jednání V4 na závěr slovenského předsednictví, takže tam není nějaká velká časová prodleva. My teď máme prostor, myslím, velmi rozumně počkat na to, abychom potom svolali jednání, až bude jasné, jaké vlády mají jednotlivé státy této skupiny.

Já jsem dlouhodobě přesvědčen, že je potřeba využívat formáty spolupráce, které existují, které se v minulosti osvědčily, ale že se nikdy není možné, a nebylo by to asi ani dobré pro Českou republiku, fixovat na jeden formát. Protože když se podíváte i na historii V4, v řadě směrů jsme měli v minulosti společné pozice, ale v řadě věcí taky ne. To není úplně nová věc.

Nejbližší země jsou si určitě Česko a Slovensko. Chceme spolupracovat s Polskem, chceme spolupracovat s Maďarskem a budeme to dělat tam, kde je to výhodné. Ale budeme spolupracovat i s dalšími zeměmi ve střední, západní Evropě, s Pobaltím. Máme spoustu společných pozic a postojů, názorů třeba na ukrajinskou otázku. Takže to jsou naši přirození partneři a tam tu spolupráci určitě budeme rozvíjet také.

Takže nikdo tento formát nezatracuje, ale musíme ho rozvíjet vhodným způsobem až ve chvíli, kdy taky bude jasno, jakým směrem se ty jednotlivé země vydaly.

Ľudovít Ódor, předseda vlády Slovenské republiky: Já jen mohu potvrdit, že v současnosti asi v mnoha otázkách funguje více Česko – Slovensko než V4. Ale zase, jak řekl pan premiér, to neznamená, že ve všech věcech se koordinujeme. Už jen z jednoduchého důvodu: Kdybychom to opravdu chtěli, tak bychom museli přesvědčit pana premiéra, že musí vstoupit do eurozóny co nejdříve, a to bychom neradi. Takže – nemyslím, že bychom neradi přivítali, ale neradi bychom dělali nějaký nátlak. Takže opravdu to vidíme velmi pragmaticky.

On je to přirozený historický vývoj. To znamená, že tyto čtyři země ve střední Evropě hlavně po tom, co padl předcházející režim, tak byly ve velmi podobné ekonomické situaci, řešily velmi podobné problémy i z hlediska rozšiřování EU i z hlediska rozšiřování NATO. Takže bylo úplně přirozené, že v té první fázi bylo těch témat mnohem více společných než v současnosti.

Takže určitě budeme hovořit i nadále, protože stále každá jedna země je dost průmyslová, takže i oblasti se nás dotýkají velmi podobně a tam vidíme velký prostor třeba i na společná stanoviska na tato témata. Ale to zdaleka neznamená, že V4 má být nějaká trvalá platforma, kde bychom koordinovali všechny naše kroky ve všech oblastech.

Takže já to beru i z hlediska přirozeného vývoje. Ano, zpočátku to bylo velmi zásadní, nyní je to méně zásadní, ale určitě ne zanedbatelné.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji. Dámy a pánové, to je z tiskové konference vše, děkujeme za pozornost a pěkný zbytek dne. Na shledanou.