Tisková konference po 179. plenární schůzi Rady hospodářské a sociální dohody ČR

Lucie Michut Ješátková, tisková mluvčí vlády: Dobrý večer, dámy a pánové, já vás vítám na tiskové konferenci po jednání Rady hospodářské a sociální dohody České republiky. O úvodní slovo poprosím ministra průmyslu a obchodu pana Lukáše Vlčka.

Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu: Dámy a pánové, hezký podvečer. Za mě dovolte, abych okomentoval především body, které se týkají tedy mého resortu. Tím prvním bodem, který byl dneska obsahem debaty, tak bylo téma nových jaderných zdrojů v Dukovanech a zapojení českého průmyslu. Já osobně děkuji všem zúčastněným za slova uznání ohledně toho, že vláda má odvahu posunout, dělat takové kroky pro podpis EPC kontraktu v dalších dnech. Přece jenom ta cesta, jak víte, byla dlouhá, byla trnitá, ale i pokud si mohu dovolit můj osobní komentář, tak neoddalovat podpis smlouvy v situaci, kdy se nám daří vypořádávat ty jednotlivé kroky na té cestě, která, jak říkám, není úplně jednoduchá, tak by podle mého názoru byla opravdu velká chyba. A neoddalujme to.

Zároveň dovolte, abych připomněl hlavní princip tohoto tendru, který je tedy o výstavbě nových zdrojů, o ceně za jednu kilowattu, kterou tyto zdroje budou produkovat, a otázky času a záruky. To ale neznamená, že pro nás není opravdu důležitým krokem nebo důležitým prvkem zapojení českého průmyslu a my děláme i ve spolupráci s českým průmyslem takové kroky, abychom v době podpisu EPC kontraktu měli garance o zapojení 30 % a zároveň jasné garance a tzv. roadmapu, jakým způsobem bude český průmysl zapojen právě po dobu výstavby, kde plánujeme se 60 %.

Součástí EPC kontraktu by měl být tedy podpis dalších smluvních vztahů, který musí mít za nás větší právní relevanci, než jsou, řekněme, určitá nezávazná memoranda. Musí to být takové právní vztahy, které právě to samotné zapojení českého průmyslu zakládají. V dnešní době už víme, že je to otázka dodávky celé turbínové haly, ale potom samozřejmě otázka inženýringu. Samotné nové jaderné zdroje budou i v následujících letech dále projektovány tak, aby se ta samotná stavba mohla rozběhnout, a právě i otázka zapojení inženýringu a českých projektových kanceláří je podle mého názoru klíčovým aspektem právě i v otázce budoucího zapojení českého průmyslu. Protože právě to, že ty projekční a inženýrské práce budou probíhat právě v České republice, tak to právě i nahrává těm, kteří znají české normy. Přece jenom je nutné respektovat normy, které jsou platné v České republice a v Evropské unii, a ty není možné obcházet.

Jinak samotná smlouva, a je to další jedna ze záruk pro český průmysl, tak bude obsahovat, a také to dneska bylo obsahem debaty, určité požadavky nebo určité záruky, aby nebylo možné české firmy obcházet, a to nejenom z pohledu záruk pro investora, který může definovat určité požadavky, ale zároveň i otázka bezpečnostních záruk.

Já se ještě velmi krátce jednou větou vrátím k tomu samotnému inženýringu, proč je důležité, aby ta samotná projekční část byla v České republice? Protože opravdu to nahrává tomu samotnému zapojení, ale zároveň, pokud i vidíme, kdo dneska zároveň je i dodavatelem samotné údržby, která jenom, když připomenu téma, nebo samotné bloky v Dukovanech, tak za jejich zhruba čtyřicetiletý provoz ty výdaje tady jenom na samotnou údržbu a modernizaci byly zhruba ve výši sedmdesáti miliard korun.  Ve veřejném prostoru se podle mého názoru šíří i určité nepravdy jako třeba to, že Česká republika je schopna postavit jaderné bloky úplně sama. Není to tak, není to pravda a není to technicky možné.

Dále zmíním, a taktéž dneska jsem tuto věc krátce prezentoval, socioekonomickou studii, která je volně ke stažení na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj, která ve vztahu k tomuto projektu definuje další důležité navazující aktivity, jako je otázka investic bydlení, kapacity integrovaného záchranného sboru, lékařských kapacit anebo třeba otázky dopravy. Opravdu takto velký projekt se bez zajištění těchto věcí neobejde a je velmi důležité, že ty podkladové materiály máme včas a je tedy prostor se na ně patřičně připravit.

Pokud zmíním ty další navazující investice opět ve vztahu k zapojení českého průmyslu, tak jenom v otázce dopravy se bavíme o investicích zhruba za 15 miliard korun, které už ale běží, které, jsou to otázky návozových tras ať pro nadrozměrné komponenty, anebo pro samotné materiálové záležitosti pro tu samotnou stavbu, anebo investice např. do vyvedení výkonu.

Taktéž padla debata, která je velmi aktuální ve vztahu k investicím České republiky do dopravní infrastruktury, a to je otázka nedostatečných strategických ložisek, jako je otázka např. štěrkopísku anebo kameniva, které nás můžou v dalších letech omezit nejenom u tohoto projektu, ale i u dalších.

Dále zmíním ještě jedno téma, tím se dostanu k závěru, to je téma tedy cel a vůbec pozice České republiky ve vztahu k tomu, co vidíme na mezinárodní scéně z pohledu obchodní politiky Donalda Trumpa, kde ta situace se, bohužel, mění každým dnem. Já jsem kolegy informoval o naší pozici, kterou reprezentujeme na evropských radách, nebo na radách evropských ekonomických ministrů, které se tomuto tématu věnují. Další takové jednání nás čeká v půlce května, kde i na základě zadání vlády jsme založili informační platformu, do které jsou zapojeni zástupci právě českého průmyslu, ale i zástupci zaměstnanců anebo třeba i zemědělského sektoru, abychom společně českou pozici ladili tak, abychom měli reprezentativní zastoupení, nebo reprezentativní pozici pro tu zmíněnou Radu. A zároveň, abychom si předávali informace.

V tomto ohledu je velmi důležité zmínit to, co reálně může přijít, a to je otázka tedy obchodních politik a praktik Číny, kde je to taky související věc, na kterou musíme reagovat, a to nejenom v otázce dotažení některých domácích úkolů, jako je např. ve Sněmovně dotažení zákona o digitální ekonomice anebo tedy aplikace všech patřičných právních nástrojů, které na české straně máme. Anebo např. když se zpátky vrátím k té naší evropské pozici, tak i v těch našich vystoupeních, v té naší pozici české, tak neustále tlačit na dokončení tzv. domácích úkolů, a to je otázka hlavně deregulace a liberalizace evropského trhu a dotažení dalších obchodních vazeb a vztahů, jako např. otázka MERCOSURu, Mexika nebo Kanady.

Skončím poslední věcí. A to je informace o tom, jakým způsobem posilujeme naše proexportní aktivity. Ať je to otázka navýšení rozpočtu EGAPu nebo navýšení rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí anebo aktuálně s Ministerstvem financí můj resort ještě zajišťuje další zdroje na podporu dalších proexportních aktivit. Tolik za mě, děkuji.

Lucie Michut Ješátková, tisková mluvčí vlády: Děkuji a nyní poprosím o slovo prezidenta Svazu průmyslu a dopravy pana Jana Rafaje.

Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR: Hezký večer, dámy a pánové, začnu stejným bodem, jako pan minstr. Český energetický mix nutně potřebuje jádro pro stabilitu celého českého systému, ale i pro to, aby vytvořil základnu pro např. připojování zelených zdrojů, které chceme posílit i v českém energetickém mixu. Nakonec víme to více než patnáct let a aktualizace Státní energetické koncepce v roce 2015 to jasně definovala i jako úkol dalších vlád. Nicméně ty předchozí vlády se tomu dostatečně nevěnovaly. Já velmi oceňuji to, že současná vláda nejenomže dotáhla tendr, vybrala vítěze tendru, což je vždycky těžké, sporné a složité, vybrala výherce, ale zároveň společně s ČEZem, který celý ten proces jednání a vyjednávání té smlouvy měl na starost, dosáhla cíle, kdy je možné podepsat EPC kontrakt a začít dobudování Dukovan, na tom pracovat. Což je naprosto extrémně důležité a skutečně myslím si, že to je historický moment, který bychom vůbec neměli pominout, protože je naprosto strategický, a to jsme opakovaně ocenili.

Já rovněž osobně oceňuji i snahu minstra průmyslu který opravdu, byl jsem toho svědkem několikrát, jak na české úrovni, jak i v České republice, tak i na cestě do Jižní Koreje, velmi usilovně vyjednával lokalizaci, tzn. zapojení českého průmyslu na všech úrovních, ať už při výzkumu, vývoji, ale i dodavatelství jednotlivých českých firem. Nicméně musím konstatovat, že jsem velmi zklamán z přístupu korejské strany. Tak jako vidíme na jedné straně spoustu podepisovaných memorand a formálních setkání, tak za tu dobu vidím málo konkrétních kroků při zapojení českých firem.

Nevidím stejnou úroveň jednání jako vidíme při jednání korejských firem mezi sebou. Víme, že KHNP jako hlavní dodavatel už dneska má podepsané partnerské dohody s firmou Doosan a Daewoo. My to vidíme nakonec i při jednání, české firmy dneska jsou oslovovány ne napřímo KHNP, ale už firmou Doosan nebo Daewoo. Nevidíme to, že by české firmy byly zapojovány do korejských dodavatelských řetězců, do korejského jaderného programu. Nevidíme ani to, že by byla ověřována dneska cena, nevidíme ani detailní jednání o smlouvách, o smlouvách budoucích.

Tudíž naším obrovským očekáváním je, že skutečně budou posíleny, posílena důvěra, a sám jsem zvědavý, ke kterým konkrétním kontraktům dojde, které budou podepsané ve středu. Moc bych si přál, v zájmu České republiky, v zájmu multiplikačního efektu, v zájmu našich dětí, které budou jednou studovat rovněž technické školy, budou se chtít zapojit i do high-tech technologií, což jaderný program je, abychom skutečně do toho zapojeni byli a tohle bude naším úsilím.

Co je dobře, že vlastně tak, jak zmínil i pan ministr, samotným podpisem EPC celá záležitost nekončí. České vlády i v následujícím období stejně tak i ČEZ jako investor hlavní budou mít možnosti ještě to ovlivňovat a já očekávám, že ten náš tlak nepoleví a že budeme usilovat o to, aby skutečně zapojení českého průmyslu bylo maximální, a to do jisté míry nejenom v tom, že české firmy budou zapojeny do dodávek v České republice, ale že budou natolik vnímány jako partnerské společnosti KHNP, že budou zapojeny i do jejích zakázek po celém světě, kde se budou angažovat. Takže tolik k tomu prvnímu bodu.

Ten druhý, který já bych chtěl vyzvednout, pan ministr o něm nemluvil. My jsme jako poslední bod projednávali velmi důležitou věc, a to je stav revize evropské legislativy a legislativní plán Evropské komise. Všichni vidíme, že dochází k zásadnímu zatřesení Evropy jako takové, Evropské unie, kterou jsme tady v minulosti neviděli. Probouzíme se z určitého snu, který jsme si tady budovali, iracionálního, kdy jsme dokonce začali věřit tomu, že Evropa může žít bez vlastního průmyslu. Nakonec tolik diskutovaný penicilin, ale i spoustu dalších oborů chemie, které se nám začaly vzdalovat z Evropy.

Věřili jsme si, že si všechno nakoupíme z Číny nebo z jiných krajin s vyšší uhlíkovou stopou, než jakou jsme měli v Evropě. A pokud chceme skutečně být soběstační, pokud chceme odolávat ať už obchodním válkám, nebo skutečným válkám, pak musíme znovu posílit roli evropského průmyslu jako takového. Svaz průmyslu dneska představil desetibodový program, pro který bude hledat koalici.

Já odjíždím za čtrnáct dní na Business Europe, kde budu s jednotlivými prezidenty evropských svazů jednat o koalicích, abychom připravili i politickým reprezentacím zázemí pro podobně úspěšné akce, jako tahle vláda má například u automobilového průmyslu, u EURO 7 nebo například u kvót, které byly pro jednotlivé roky. A já bych jenom některé z nich vyjmenoval. Potřebujeme si zreálnit cíl 90 % do roku 2040, který je v tuto chvíli nereálný. Já za sebe jednoznačně říkám, že je nereálný i cíl 2035 pro čistou elektromobilitu nebo pro elektromobilitu jako takovou, pro mobilitu čistou, jsme přesvědčeni, že by měl být zreálněný tento cíl z mnoha důvodů.

Měl by být přehodnocen přístup k vodíku, mělo by být jednoznačně podpořeno jádro jako naprosto rovnocenný zelený zdroj, napraveny přístupy k CBAM nástrojům tzn. ochrany vnitřního trhu, ESG reporting by v tuto chvíli měl být skutečně učiněn na několik následujících let jako dobrovolný, maximálně jako motivačním nástrojem pro výhodnější úvěry nebo něco podobného. A samozřejmě jednoznačně musíme najít způsoby, jak zkrotit nekontrolované výkyvy cen emisních povolenek, které mají vliv na ceny energií ať už u EU ETS 1 nebo toho plánovaného EU ETS 2, o kterém si navíc myslíme, že je v tuto chvíli zcela nepřipravený k zavedení v tuto chvíli.

Další body, které jsme projednávali, tak jak už bylo zmíněno, byla to americká cla. My tady plně podporujeme jednotný přístup Evropské komise. Tzn. vyjednávání, která vede přímo Evropská komise. Podporujeme i jednání s klidnou hlavou, hledání toho cíle, které má vést k nízkým clům, ne k válce, ale k nízkým clům, protože to může podpořit, věříme, jsem přesvědčen o tom, že Amerika si uvědomuje, jak silného partnera na straně Evropské unie má. Je to přece jenom největší trh, nejzajímavější trh pro ně.

Nicméně jsme, a samozřejmě podporujeme i tu myšlenku, kterou pan ministr zmiňoval, že to, čím můžeme mírnit dopady této celní války, je skutečně náš vnitřní trh. Jednotný trh, který je v tuto chvíli příliš fragmentovaný a neumíme využít jeho maximální potenciál. To, na co jsme velmi poukázali při tomto bodě, byla obava spíš sekundární reakce, a to obchodní války, kterou vidíme mezi Amerikou a Čínou. A obáváme se toho, že vlastně čínská nadprodukce může končit významně na evropském trhu. Právě proto, že je málo chráněný, právě proto, že je poměrně jednoduché se na něj dostat. A také proto, že evropský spotřebitel se nechová dostatečně zodpovědně jak vůči vlastním výrobcům, tak i zodpovědně vůči samotnému sobě a často přistupuje na výrobky, které nemají takovou ochranu, jako jsme zvyklí u evropských výrobků jako takových. To bylo k tomu dalšímu bodu.

Dále jsme hovořili o trhu práce, respektive o zaměstnávání cizinců, velmi důležité téma. Na našem trhu se kromě velmi významné ukrajinské komunity, která ohromně přispívá české ekonomice v tuto chvíli, a musíme dotáhnout ještě některé kroky, tak se pohybují i další zahraniční pracovníci. Hovořili jsme o jednotlivých programech. Bohužel se nepodařilo posunout výrazněji dál digitalizaci nebo přípravu digitalizace zaměstnávání zahraničních pracovníků, respektive vyřizování jejich víz. A proto stále bojujeme zejména u kvalifikovaných zahraničních pracovníků s rychlostí povolovacích procesů, což brzdí českou ekonomiku k dalšímu rozkvětu.

Úplně na závěr bych zmínil, že jsme rovněž hovořili o vzdělávání. Tady je pro český průmysl extrémně důležité téma duálního vzdělávání a chtěl bych tady vyzvat i opozici. Máme tady ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně školský zákon, ve kterém je právě duální školství jeden z bodů, který se dá schválit. Domníváme se, že vzhledem k tomu, že i část těch materiálů vznikla už za současné opozice, že bychom měli najít cestu, jak tento materiál protlačit, byť není ve formě, kterou jsme si původně přáli. Je okleštěný, ale je to možná základ k tomu, abychom se zase posunuli o kousek dál a což je pro nás důležité.

Hovořili jsme taky i o rámcových vzdělávacích plánech, u kterých se domníváme, že je důležité, aby nás instituce ministerstva školství a jemu podřízených, instituce, které vytváří rámcové vzdělávací programy, braly zaměstnavatele i zástupce zaměstnanců za daleko větší partnery než nyní. Naslouchali nám daleko více, jak je to obvyklé v západní Evropě. Zmiňovali jsme tam například i v současné době nový návrh rámcového plánu pro výuku chemie na základních školách a chceme zajistit tak, aby nedocházelo k poklesu těch základních úrovní vzdělání, které potřebujeme potom pro praxi jako takovou.

Lucie Michut Ješátková, tisková mluvčí vlády: Děkuji a na závěr poprosím předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů pana Josefa Středulu.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Ještě jednou hezký dobý večer, děkuju za trpělivost. To dnešní tříhodinové jednání každopádně bylo hodně náročné a první konstatování je, že další tripartita bude v červenci. Co se týká plenární schůze, tak bude pravděpodobně poslední za této vlády a ještě v druhé polovině srpna by mělo být předsednictvo tripartity ke státnímu rozpočtu.

Co se týká těch jednotlivých bodů. Co se týká dostavby Dukovan. Takže dovolte mi pár čísel. Česká republika, respektive český průmysl je schopen z 50 % postavit jaderný ostrov, z 85 % turbínový ostrov, z 85 % společné provozy a pomocné provozy, ze 70 % systém řízení a kontroly, z 85 % elektro a z 85 % stavební část.

To jsou trošku jiná čísla než 30 %. Já předpokládám, že jak pan ministr Vlček, tak pan premiér při podpisu tento týden sdělí, že jejich sociální partneři snaží se tlačit do vyššího podílu českých firem, protože je to náš cíl. My si myslíme, že tím můžeme získat vysokou kompetenci a zároveň vysoký podíl na růstu HDP v České republice. Protože pokud budou zapojeny české firmy, tak jejich zaměstnanci i ty firmy budou odvádět tady daně a vše co s tím souvisí. A zároveň získáme tu důležitou kompetenci nejenom pro velké elektrárny, ale také pro modulární elektrárny.

Z našeho pohledu je to extrémně důležité. Jestliže tady je možnost, že za čtyři bloky utratíme někde kolem jednoho bilionu korun, tak by to mělo být cítit i na kompetenci a zvýšené kompetenci českého průmyslu do budoucna. A to nejen v oblasti výroby, ale samozřejmě i co se týká všeho, co má souvislost s následným servisem a vše, co s ním souvisí. Takže za nás je 30 % v této chvíli nedostačující a chceme, aby to bylo víc a aby korejská strana, když má tak velký zájem, aby se předvedla v tomto případě v co nejlepších barvách, a to v barvách české trikolory ideálně.

Co se týká problémů, tak těch problémů není málo. Problém s dostavbou, který je zmíněn v socioekonomické studii, která, jak tady říkal pan ministr, je veřejně k dispozici, tak jsou např. v té oblasti, kde se bude stavět, tak se nejenom mluví o králikárnách, a to už si myslím, že je velmi nezodpovědný přístup, pokud někdo vůbec takový návrh připraví, spíš by vůbec neměl existovat a měl by být přizpůsoben tomu, co je podmínkou a povinností v České republice. Ale jsou tam další problémy. Třeba v oblasti zdravotnictví je už nyní nižší dostupnost zdravotní péče v tom postiženém regionu, praktiků, pediatrů, stomatologů, gynekologů a jiných specialistů. To by rozhodně mělo být podpořeno tak, aby tento deficit tam nebyl, protože jakmile dojde k dostavbě, tak se ještě více prohloubí tlak na jednotlivé druhy péče a ta se může stát méně dostupná. To rozhodně obyvatelstvu, které je v tomto území, nepřinese úsměv na tváři ale přesný opak.

Studie říká, že obava ze zvýšení míry kriminality v důsledku vyššího počtu cizinců v dotčeném území nebyla v rámci studie prokázána. Ještě ani nemohla, ale to ještě neví, a postupně se dozvídají občané, protože tam je vysoký problém s nízkou úrovní informovanosti, že již se řeší otázka velkého množství cizinců. Hovoří se o počtech někde mezi 3 500 až 10 000. A to už je opravdu hodně. To není žádný malý počet. Musí se na to přizpůsobit veškerá infrastruktura včetně dispozic složek integrovaného záchranného systému apod., což ale znamená, že tlak na rozpočet nebo nadlimitní požadavky v rozpočtu pro rok 2026 musí být uspokojeny natolik, aby už mohly být realizovány příslušné projekty tak, aby v době, kdy výstavba začne, aby byly připraveny.  To věřím, jak říkal pan ministr, že všechny tyto věci budou postupně řešeny.

Samozřejmě tam vznikne problém s lůžky, problém s byty, který se dá očekávat, ale není možné z naší strany o tom nehovořit, protože si myslíme, že ty věci jsou velmi vážné a nedělám nic jiného, než jen cituju výstupy studie, která byla provedena.

Je však problém v tom, že ta komunikace musí být napříč. Jak ze strany vlády, my jsme zároveň požádali, že bychom byli rádi, aby se následně, pan ministr po právu řekl, že ještě neví, jak ten design budoucí bude, tzn. že bychom rádi sociální partneři se zapojili do tohoto, abychom taky dozorovali nad tím, jak to bude probíhat, aby nedošlo k tomu, že se bude potom následně zpochybňovat.

Protože jedna z věcí, která nám samozřejmě zůstává s vykřičníkem, a to je to, že pokud se budou veškeré ty činnosti, které budou na dostavbě, soutěžit, tak ten výsledek ale taky může být, že nebudeme konkurenceschopní vůči firmám z jiných teritorií světa. A to přece by taky neměl být cíl. Měl by být cíl, aby byly vybrány lokální subjekty, a to právě i z těch důvodů následného možného servisu, dohledu apod.

Já zcela nepochybně říkám, že když jsme byli schopni postavit jadernou elektrárnu na počátku 90. let minulého století, tak věřím, že to jsme schopni udělat i teď, čímž nemyslím ze 100 %, ale z významné části, která může právě, a věřím tomu, že pomůže české ekonomice, lidem. Ale musíme dát velký pozor na to, ať ta negativa budou všechna eliminována co možná co nejdřív, jak to je jen možné.

Druhé téma, Zpráva o pobytu a zaměstnávání cizinců. Tady budu, bohužel, i trochu jízlivý. Jestliže v dokumentu máme napsáno, že zájem na straně zaměstnavatelů se nadále soustředí především na nízkokvalifikovanou a nízkopříjmovou pracovní sílu, tak to už je s vykřičníkem.  Jestliže z analýzy Ministerstva vnitra vyplývá, že dvě třetiny zahraničních pracovníků po svém příchodu pobírají hrubou mzdu do 25 000 Kč hrubého, prosím, takže jsme na nějakých patnácti tisících čistého, to chápu, to je teda terno, to opravdu musí být něco výjimečného, za to opravdu se musí dobře žít v České republice. A dále pokračuji, polovině z nich se během dvou let po příchodu mzda zvýší, ale zpravidla se jedná o dorovnání na novou úroveň minimální mzdy. Takže taky terno. A čtvrtině z nich se naopak sníží. Evidentně to je podpora těchto lidí.

Omlouvám se za tu jízlivost, ale z tohoto pohledu to je špatné. To je špatný obraz o České republice, to vůbec nezakládá důvody pro to, abychom se domnívali, že je všechno v pořádku. A jak víme, v České republice, bohužel, roste xenofobie. A to není dobrá zpráva. Ta se nedá odstranit jen tak, protože nejenom, že je to používáno v rámci politického boje, ale zároveň je to problém, který skutečně je napříč Českou republikou. A nesmíme k tomu mlčet, protože ten problém se nám může vymstít.

My taktéž neradi vidíme otázku agentur práce, zastřených agentur apod., a jsem rád, že tady máme shodu jak s vládou, tak se zaměstnavateli, abychom se soustředili na extrémně velkou kontrolu a třeba i s fatálními sankcemi vůči těm, kteří nelegálně zaměstnávají cizince a zneužívají tak jejich postavení. Takto by se měla chovat silná země, která nesnese na svém území, aby někdo někoho zneužíval. Proto my rozhodně nepodporujeme dovoz jakékoli dumpingové pracovní síly ze zahraničí. Chceme, abychom se chovali ke každému, kdo u nás chce žít a pracovat, stejně jako k českým zaměstnancům. Co se týká těch kvalifikačních předpokladů, tak ty už jsem zmínil. Ze 70 % se jedná o nekvalifikovanou práci, a to by přece neměl být předmět ani cíl toho, co bychom my tady v České republice měli chtít.

Dalším bodem je opatření administrativy Spojených států a dopady na Českou republiku. Tady mi dovolte obraz, který jsem použil při jednání. Spojené státy a americká administrativa se snaží po všech stránkách zabezpečit růst výroby, ať už to průmyslové či jiné, na území Spojených států. A o co se snaží Evropská unie? O totéž, aby evropské firmy se přesunuly do Spojených států. Tady něco nehraje.

My jsme řekli při jednání, že považujeme za důležité se věnovat domácím problémům Evropské unie, a to je přemíra regulace, která vyhání subjekty, ať už to přímo či nepřímo, mimo území Evropské unie. A tak by to být přece nemělo. A nechceme, aby se to tak stalo. Ať už jsou to vysoké ceny energií, vysoké ceny plynu a vše, co s tím souvisí. Toto není obraz, který bychom si přáli. Proto si myslíme, že hlavní součástí debaty o clech by měla být debata o našich domácích problémech, které jsme si sami vytvořili a teď se tváříme, že je problém.

Debata byla taky o Číně a jejím způsobu uvažování, ale naši občané, kteří ještě dodnes nemají srovnány dopady vysoké inflace, mají ještě v poklesu reálné příjmy, tak se přece není co divit, že budou hledat zboží, které bude levnější, v ucházející kvalitě nebo dokonce ve srovnatelné kvalitě. A nebudou se ptát, jestli bude z Číny či odněkud jinud. Samozřejmě si rádi koupí to, co je vyrobeno tady, ale ty ekonomické důvody jsou samozřejmě zcela logické.

Co se týká evropské legislativy, tak tam jsme se zaměstnavateli dali najevo, že jsme velmi nepokojeni s tím, jakým směrem vše jde. A opětovně mi dovolte obraz. Když se schvaloval Green Deal, tak nám ideologicky bylo vysvětlováno, že budeme se nacházet v nádherné zelené zahradě plné skvělých zážitků apod. Akorát se zapomnělo následně říct, že se začala splétat smyčka a ta se postupně utahuje. A to je právě ta otázka legislativy.

Chystaná ETS2 přijata za českého předsednictví, další zdražení životních nákladů a další regulace, které jen zdražují a zdražují výrobu, která se v Evropské unii realizuje. To není cesta dobrá. Proto jsme řekli, že jsme nespokojeni s tím, jakým tempem se snižuje administrativní zátěž, protože máme pocit, že se naopak zvyšuje. A odkládání těch bodů místo jejich zrušení, není řešení té situace, kterou považujeme za tak vážnou, jaká z našeho pohledu je.

Proto očekáváme, že na příští tripartitě budeme velmi vážně se zabývat nejenom otázkou ETS2, tzn. systémem emisních povolenek, které mají vstoupit v planost od 1. ledna roku 2027, kde se hovoří o orientační ceně 45 eur, ale v Německu už hovoří o vyšších cenách, respektive kolem 60 eur, a na to kalkulují vzorce, což jsou samozřejmě úplně jiné hodnoty s jinými dopady na obyvatele, na subjekty, které v ekonomice fungují apod.

Zároveň jsme požádali, aby dalším bodem jednání tripartity byl Klimaticko-sociální fond, to je ten, který se má vytvářet právě z příjmů ze systému ETS2, který by měl být přibližně 50 miliard korun. A budeme chtít vědět, jakým způsobem, kam, jakým směrem, pro koho, se budou zmírňovat jeho dopady. Protože máme, bohužel, v této chvíli pocit, že se spíš řeší, aby to nebylo moc drahé a aby se ty peníze mohly použít na jiné věci. Takže my budeme určitě na tom příštím projednání chtít velmi dobře vědět, kam se Česká republika a jakým směrem bude se snažit dostat. Děkuju za pozornost.

Lucie Michut Ješátková, tisková mluvčí vlády: Děkuji a nyní je prostor pro dotazy, Česká televize.

Martin Šnajdr, Česká televize: Dobrý den, já bych se možná zeptal na související bod, který jste tedy dnes měli. A to konkrétně dostavbu Dukovan. Soud v Brně by totiž zítra měl vydat vyjádření nebo rozhodnutí, jak se tedy postaví k té žalobě EDF, zda vydá nějaké předběžné opatření nebo zda tak neučiní. Tak, co od toho, pane ministře, čekáte? Neobáváte se toho, že ve středu vlastně nebude z toho možného rozhodnutí třeba i co podepsat? A jak moc jste se třeba i tomuto faktu věnovali na dnešním jednání tripartity? Díky.

Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu: Já v tom budu stručný. Respektuji právo, všichni bychom měli respektovat. Mnohdy, jak se říká, ten poslední krok je nejtěžší, tak já osobně si počkám na rozhodnutí toho soudu.

Lucie Michut Ješátková, tisková mluvčí vlády: Děkuji, další dotaz, tak Aktuálně, poslední dotaz.

Aktuálně.cz: Pane ministře, já bych se vás chtěla zeptat. My jsme tady slyšeli výtku pana Rafaje, že české firmy jsou oslovovány přes prostředníky. Tak jestli byste mohl přesně říct, jak se bude započítávat ten český podíl? Jestli i když ta firma bude mít subdodávku přes prostředníka, teď nechci se plést, ale firma, zmíněná firma Doosan je tuším v Lucembursku registrovaná, tak jak se to bude přesně počítat? Jestli to musí být firma se sídlem v Česku, jestli tam je třeba nějaký požadavek na to, že musí mít nějaký podíl českých zaměstnanců? Děkuju.

Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu: Tak za mě osobně definice české firmy je firma, která tady u nás reálně vyrábí, která tady odvádí daně, nejenom sociální a zdravotní, ale má tady i daňový domicil a zaměstnává české lidi. To je podle mě česká firma. A k tomu, jak tady bylo řečeno, otázka napočítávaní procent. Je jasné, že v současné době i s ohledem na to, že následujících několik let budeme projektovat, proto jsem zmínil i tu otázku inženýringu, takže dneska hovořit o větším, řekněme, větším zapojení, než je těch zmíněných třicet procent, tak mě osobně trošku je mimo realitu nebo znalost toho samotného projektového managementu.

Nás zajímá potom samozřejmě i ten konečný výsledek, který, jak jsem říkal, a chceme, aby byl jasně deklarován, nebo nějakým způsobem dosaženo těch zmíněných 60 %. Ale opravdu nezapomínejme na to, že zde několik let budeme projektovat a že zde budeme zhruba do konce 30. let 21. století budeme stavět. Tzn. jak se říká, sčítejme na konec, ale zároveň na začátku mějme tu lokalizaci jasně nadefinovanou. Ale k té vaší otázce. Za mě česká firma je ta, která tady reálně vyrábí, platí tady daně, má tady daňový domicil, to je podle mě česká firma.

Aktuálně.cz: A co říkáte na to, že firmy jsou oslovovány přes ty prostředníky? Takové firmy budou započítávaný do toho podílu?

Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu: Já nerozumím té otázce prostředníci, protože otázka Korea týmu je věc, která je definována od začátku, tzn. KHNP od začátku zde má prostě určité partnery. Nevystupuje pouze svým jménem, ale v rámci tzv. Korea týmu. Teďka úplně se přiznám, nerozumím otázce.

Aktuálně.cz: Mně jenom šlo o reakci na to, co říkal pan Rafaj.

Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR: Já bych to možná doplnil za nás, za byznys. Pokud budou věci vyráběny v Plzni, konkrétně Škoda Doosan, a s jejich standardním dodavatelským řetězcem, který například prokázali i v Mochovcích na Slovensku, tak je všechno v pořádku a bude to velmi dobré pro české firmy. Ale musíme tohohle docílit. Musíme tohohle docílit, to je jedna věc. Druhá věc, Doosan i Daewoo jsou partneři tzv. toho Korea týmu, nám chybí, že není žádná česká firma partnerská. Ale ta vaše otázka je správná v jedné věci. Skutečně je otázka, v jaké úrovni dodavatelského řetězce nakonec české firmy budou. A to dneska také úplně není jasno, protože čím níž jste, tím menší marže a tím menší vliv na ten vývoj a na přidanou hodnotu. A to je důležité a to se bude postupně rozklíčovávat. Tam je důležité, abychom právě usilovali o to, aby české firmy byly co nejvýš. 

Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu: Já to ještě doplním opětovně znova o tu připomínku toho inženýringu, protože uvědomme si to, že musí být respektovány patřičné normy, stavební, technologické, které platí v České republice a v Evropě, tak takříkajíc není možné je srovnávat třeba s některými normami, které platí, řekněme, v jiných částech světa. To na druhou stranu zakládá i určitou konkurenční výhodu pro české firmy.

Druhá věc, kterou musím znova připomenout, je, že dneska české firmy téměř výhradně zajišťují provoz už současných šesti bloků, to je opravdu velmi důležitá věc, která v tom hraje významnou roli, a opětovně opakuji, nezapomínejme na další související investice, které s tímto projektem jsou spojeny. V dopravní infrastruktuře, vyvedení výkonu, zmíněné naplňování socioekonomické studie, která tady byla zmiňována, která je právě podkladem pro další investice, jasné navázání na státní rozpočet tak, jak už dneska vidíme, když se podíváte do státního rozpočtu, tak ty dopravní stavby jsou jeho součástí již posledních několik let. Ale aby přesně bylo, řekněme, eliminována otázka, ekonomie tomu říká tzv. negativních externalit, právě otázka třeba nějaké zvýšené kriminality, tak právě musí být tato socioekonomická studie jasně naplňována.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Já mám ještě malý dovětek, k té vaší otázce ještě jednu otázku a ta zní. A kde skončí ty peníze českých plátců?

Lucie Michut Ješátková, tisková mluvčí vlády: Moc děkuji, já tiskovou konferenci končím, přejeme hezký večer, na shledanou.