Setkání premiéra Mirka Topolánka s Milanem Paumerem, který zde převzal ocenění předsedy vlády ČR v Kramářově vile 4. 3. 2008

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády : Dobrý den dámy a pánové, já vás vítám na tiskové konferenci po setkání předsedy vlády pana Mirka Topolánka s panem Milanem Paumerem. Dovolte mi zde přivítat vzácného hosta pana Milana Paumera (potlesk), předsedu vlády pana Mirka Topolánka, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů pana Žáčka a prvního náměstka ministryně obrany Martina Bartáka. Poprosím o úvodní slovo předsedu vlády.
Mirek Topolánek, předseda vlády : Nevím, jestli zrovna já…Já vás všechny vítám na dnešní tiskové konferenci, je mi velkou ctí vám představit Milana Paumera, (krátká pauza) je to „ten třetí,“ (smích) jak se uvádí v knihách, ze skupiny, která bojovala za svobodu a bojovala proti komunismu. Jejich kolegové, Janata a Švec, se samozřejmě nedožili tohoto dne. Já jsem v Americe – a věděl jsem přesně proč utajuji to předání, abych vyvolal tu diskusi, která je potřebná - předal plaketu bratrům Mašínovým, specielně Josefovi – nebo Ctiradovi prostřednictvím jeho bratra Josefa a v Praze mě čeká ta milá povinnost předat tu plaketu premiéra Milanu Paumerovi. Těch důvodů je celá řada, ta diskuse o tom udělat podobný krok a rozpoutat tu diskusi, která podle mě byla latentní, skrývaná, vlastně k ní nikdy pořádně nedošlo po listopadu 1989 o třetím odboji a o boji proti komunismu, o tom, jaké formy boje proti komunismu byly správné, v jaké době, kdo se jich účastnil a proč. Toto všecko myslím že po mém vystoupení v Mošnově na dni pro NATO, kde jsem poprvé jmenoval bratry Mašíny jako hrdiny minulosti, jsme se s Pavlem Žáčkem a Tomášem Klvaňou vlastně začali bavit o tom, jakým způsobem tuto situaci dál jakoby prodloužit, jakým způsobem tu diskusi nastartovat. Určitým zlomem v loňském roce bylo poměrně složité, ale přesto - schválení Ústavu pro studium totalitní doby, nebo jak se to jmenuje, nebo Ústav pro paměť národa – - v mém pojetí. Pavel Žáček se stal po přípravných pracích ředitelem tohoto ústavu a tady si myslím je obrovská příležitost pro to, abychom udělali krok, který musí udělat každá země, která prošla složitým vývojem a to je diskuse o minulosti, vyrovnání se s tou minulostí a nastartování takových informačních prostředků a takové diskuse, která zabrání návratu toho, co samozřejmě v dějinách Československa bylo zlé. Milan Paumer patří ke skupině, která v tom zahájení, nebo nástupu komunismu, kdy komunismus vyhlásil válku vlastním občanům, vyhlásil třídní boj, tu rukavici zvedli, tomu režimu se postavili, fakticky ozbrojeným způsobem se dostali do zahraničí a chtěli bojovat i v zahraničních jednotkách za osvobození Československa od tohoto totalitního režimu. Často se diskutuje o tom, co ty oběti po cestě - a tady samozřejmě je třeba se o tom bavit a je třeba uvést celou řadu srovnání, kolik lidí – bylo to myslím 88 lidí- zemřelo na drátech vysokého napětí při pokusu opustit totalitní zemi, kolik lidí zemřelo v komunistických lágrech, kolik bylo fakticky –zemřelo na následky těžkých prací a nucených prací v komunistických koncentrácích, v Jáchymovských dolech a podobně. Myslím si, že v kontextu všech těchto faktů je jasné, že tuto diskusi si zasloužíme, zaslouží si to naše děti, naši vnuci a já jsem velmi rád, že právě Milan Paumer tady dnes v Praze převezme tu symbolickou plaketu a stane se jedním ze symbolů této diskuse. Pokud bychom tu diskusi neabsolvovali, tak jsme po listopadu 1989 neudělali všechno pro to, co je potřeba, aby normální demokratický stát pracoval se svou minulostí aby se nemohla opakovat, takže ( premiér Mirek Topolánek předává desky Milanu Paumerovi) dovolte Milane, abych vám symbolicky předal darovací listinu.
Milan Paumer: Vy jste tam podepsanej?
Mirek Topolánek, předseda vlády: Ano, jsem podepsanej (usmívá se) A pro české novináře, (ukazuje plaketu) takto vypadá ona plaketa, která má svoji mužskou a ženskou mutaci. Takže Milane Paumere - (předává plaketu)
Milan Paumer: Děkuju hrozně moc
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já taky děkuju moc, že jste přišel (premiér gratuluje M. Paumerovi)
Milan Paumer: Dobrý den, jak už pan předseda vlády prozradil moje jméno Milan Paumer, „Ten třetí,“ a já se tak podepisuju, skoro na každou knížku, kterou rozdávám, protože opravdu jsem ten třetí a rád bych vám tady řekl aspoň ve zkratce, proč my jsme tohle udělali. My jsme dva roky, rok 48 a 49, jsme jenom čekali co se stane, ve světě. Protože každej očekával v té době, že bude třetí světová válka. Tak jsme na to čekali. A když jsme viděli, co komunisti tady vyváděj, že v těch dvou letech 48 a 49 už bylo pětaosmdesát justičních vražd, tak jsme řekli ne. Na už nic jiného nebudeme čekat a postavíme se tomu čelem, se zbraní v ruce. Ano, nazývají mě – kolikrát jste to slyšeli, pravděpodobně i v novinách četli, že mně řikaj vrah. (lehce rozhodí rukama) Já nevim, jak oni si představujou, bojovat proti zlu. Voni si komunisti asi mysleli, že když maj bouchačky, tak že po nás budou střílet a my že po nich budeme házet švestkovejma knedlíkama. No to se nestalo. My jsme si ty bouchačky sehnali, samozřejmě nebylo to – ten způsob jak jsme to udělali – já myslim, že se rovnal každé akci, ve které se muselo použít násilí, abyste dosáhli svého činu. A pak ještě tam byl jeden případ kvůli penězům. Nemůžete, absolutně nemůžete dělat akce bez peněz. My jsme první akce, když jsme začínali, tak jsme jezdili vlakem. A pak jsme si uvědomili, když opravdu tu asi skončíme, měli bysme zdrhnout, co nejrychleji, že jsme museli jít dva kilometry pěšky na nádraží abychom chytili vlak. No to se takhle dělat nemohlo. A ten pokladník, já tohleto vyřikám každýmu, to nebyla naše vina (důrazně). My jsme neměli žádný bouchačky a když Pepa požadoval t peníze od toho pokladníka, mimochodem, ten pokladník byl velitelem milicí v tý továrně, co dováželi ty zbraně, tak to byla bouchačka toho milicionáře. Umíte si představit že někdo, nějakej civilista, by mohl mít zbraň v padesátých letech? To moh bejt jedině dobře prověřenej milicionář anebo nějaká vyšší šajba. Pánové, já bych vás jenom poprosil, mně a nám dali možnost vysvětlit tohleto všechno, protože já tady vidim spoustu, spoustu neinformovanosti. Já jezdím po gymnáziích a po vysokých školách a vysvětluju celou situaci, protože tam vždycky přijdou ty otázky jestli jsme museli sprovodit ty dva esenbáky ze světa. No tam nebyla žádná jiná příležitost. My jsme si vzpomněli třídní boj. My jsme jenom odpověděli na třídní boj, oni měli zbraně, tak my jsem si taky obstarali zbraně a postavili jsme se čelem tomu. A já myslim, že i dneska jsou nějaké zákony, které nás jaksi podporujou, naši činnost a vysvětlujou to tím způsobem, že vražda na tyranovi není vraždou. A jak řikám, byl bych hrozně rád, kdybyste mi dali příležitost, abych vám mohl – a nejenom vám, ale dalším českým příslušníkům, kteří nás podporujou – abych já mohl vysvětlit jak ta situace byla a proč jsme to udělali. Pánové, já vám děkuju mnohokrát za pozornost a doufám, že se ještě někdy uvidíme.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Ještě poprosím pana Pavla Žáčka, jestli doplní..
Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro dokumentaci totalitních režimů: Dobrý den, já bych doplnil v této souvislosti jednu důležitou věc. A to je propojení právě ve skupině bratří Mašínů v osobě Milana Paumera druhého a třetího odboje. To znamená druhého odboje proti německé okupaci, proti nacismu v osobě brigádního generála in memoriam Josefa Mašína, člena známé skupiny Tří králů, Balabán, Mašín, Morávek, význačného představitele, který bojoval za svobodu a demokracii, za obnovení demokracie v Československé republice proti okupantům a který položil, dal, to nejcennější co měl, to znamená svůj život. A nechal odkaz, kterým se řídili bratři Mašínové a celá jejich skupina. Takže to je nutné, to spojení druhého a třetího odboje. Třetí odboj pochopitelně existoval jaksi za jiných podmínek, nikoli za podmínek vnější okupace. O to to bylo náročnější. Vlastně vymezoval se a působil proti vlastním lidem, jaksi občanům Československé republiky, i když komunistům, většinou proti osobám, které například v přísaze příslušníka Sboru národní bezpečnosti slíbili, že z komunistický režim třeba i padnou. Což se těm některým protivníkům skupiny bratří Mašínů také stalo. Myslím si, že tato diskuse je potřebná k tomu definovat co byl třetí odboj, jak působil v padesátých letech, jak se posléze měnily i jeho formy do let šedesátých, případně i pozdějších. A je to potřebné z toho důvodu, abychom nezůstali mimo jiné pozadu oproti diskusi v jiných státech. V Polsku třeba o příslušnících třetího odboje se takto nediskutuje. V Pobaltí, případně na Ukrajině je to jako součást legitimního odporu proti jedné z nejhorších tyranií našich dějin nebo 20. století. Čili přijměme to jako legitimní, tuto diskusi, v tomto smyslu vidim velkou úlohu našeho ústavu, abychom přinesla ta fakta, protože na jednu stranu musíme říct, že skupina bratří Mašínů je tím největším symbolem právě pro to propojení s tím druhým odbojem. Na stranu druhou nebyla zde v letech padesátých, nebo na přelomu čtyřicátých a padesátých let jenom skupina bratří Mašínů. Byly zde další skupiny, které z vlastních zdrojů – ideových, vnitřních - došli k odporu. A to i násilnému odporu proti komunistické moci, byly to skupiny složené ze skautů, bývalých příslušníků vlastně zakázaných politických stran a podobně. Myslím si, že tato diskuse a to, jak to pan premiér zahájil, otevře naši historii i pro jména, pro to, že oživíme respektive zařadíme do našich dějin ty osobnosti, o kterých dneska nevíme a že se postavíme vlastně po bok našim kolegům v Polsku, kdy třeba polský Ústav paměti národa už má slovníky třetího odboje a jejich představitelů, ať už vojenských, nebo civilních. Tak to je myslím si dáno do vínku i našemu Ústavu a věřím, že nejenom materiál o historii budeme sbírat, shánět pamětníky, ale i také bádáním třeba v archivu bezpečnostních složek, kde jsou uloženy materiály o vyšetřování, o tom, jakým způsobem tyto skupiny a třetí odboj odhalovala Státní bezpečnost.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Já děkuji všem pánům za slovo a nyní je prostor pro vaše dotazy, pouze k tématu, prosím. Ruku vidím, ale nevidím kdo. Tak - prosím.
Lidové noviny: Dobrý den, pane premiére, já bych se chtěla zeptat, jestli jste nějak mluvili s panem Paumerem o tom, že byste in memoriam ocenil i zbylé tři členy skupiny Mašínových.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Tak oni byli zbylí dva. Pokud je mi jasno, tedy pokud je mi známo. Pan Janata a pan Švéda. my jsme o tom takto neuvažovali, když se na to takto ptáte, tak o tom možná uvažovat budeme. Mně připadá daleko důležitější vyvolat tu diskusi a bavit se s těmi žijícími. Mně připadá symbolicky správné umožnit Josefu mašínovi vrátit se do své vlasti. Mně připadá dobré uspořádat celou řadu akcí odborného charakteru, která se bude zabývat třetím odbojem a jeho projevy a jeho souvislostmi. To si myslím, že je moje role a pokud jsem tu diskusi vyvolal, tak jsem učinil správně.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, další dotaz
Otázka: Já bych se chtěl zeptat, to je vlastně symbolická vlastně rovina to vaše gesto, které jste udělal, ale za tou symbolickou rovinou by měly následovat konkrétní činy, to znamená zaobírat se sociálním postavením lidí, kteří se vzepřeli tomu režimu a dát to do nějaké správné relace s těmi kdo naopak vlastně tyto lidi vraždili.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Tak tomuto kroku a to jistě víte a já jsem to mnohokrát poznamenal, musí předejít ta diskuse. Pokud nejsme ochotni absolvovat tu diskusi, tak těžce se můžem bavit o tom dalším. tdy, já už jsem o tom mnohokrát hovořil, existovala celá řada projevů, které dokonce nejsou ani probádány, jak říkal pan ředitel Žáček. O těch - od přijetí toho boje, toho třídního boje a ozbrojeného odporu až po pasivní rezistenci, případně intelektuální projevy, jako jsou knihy, časopisy, samozřejmě do toho je naše emigrace, postoj a postupy naší emigrace. Je to samozřejmě ten přirozený odpor lidí, kteří byli vězněni hned v padesátých letech. To jsou všichni přirození nepřátelé komunismu, kteří byli likvidováni jako skupiny. Ať už to byl vysoký klér, nebo to byli tak zvaní kulaci, nebo to postupně byli i živnostníci a celá řada celých skupin lidí, z nichž se vždycky rekrutovali někteří, kteří se tomu údělu postavili a bojovali s ním. Jsou to samozřejmě lidé jako Heliodor Píka, nebo Milada Horáková, všichni ti lidé, kde přerůstal druhý a třetí odboj. Jsou to lidé potom kteří je následovali po roce 68 v disentu, po roce 77 . Myslím si, že tato diskuse nás čeká, protože tady přece nejde o usmíření se s komunismem a udělat tlustou čáru, ale jde o usmíření těch lidí, kteří proti komunismu bojovali v různých dobách. Jsou to důstojnící, kteří se postavili vstupu spojeneckých armád Varšavské smlouvy. A pokud by to mělo mít nějaký konkrétní projev tak je to zaprvé uznání toho třetího odboje jako legitimní síly boje proti komunismu, která může mít některé projevy tak jako se staráme o pozůstalé manželky britských nebo letců v bitvě o Anglii, tak samozřejmě to může mít i konkrétní projevy u těchto lidí v té sociální oblasti, o které hovoříte. Nicméně bez této diskuse a bez uznání třetího doboje to bude velmi složité.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Prima.
TV Prima: Já bych se chtěl ještě zeptat pane premiére, vy jste víceméně odpověděl na tu otázku, kterou jsem měl, ale jeětě bych se chtěl zeptat jestli si myslíte, že to bude v tomto vašem funčním období, že se vám podaří prosadit ten zákon pro nějaké sociální výhody účastníků třetího odboje.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já už jsem to říkal někde v novinách. Mně to připadá, že to je běh na delší trať. Samozřejmě politik se o to musí pokusit, musí udělat všechno pro to, aby to zvládl ve svém funkčním období. Já pro to všechno udělám. Myslím si, že to nezáleží jenom na mě, záleží to možná i na vás.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, Novinky.
Novinky: Dobrý den, já bych se zeptala pana Paumera. Co dělají bratři Mašínovi dnes a jestli se s nimi stýká.
Milan Paumer: Prosím, řekněte tu poslední část, já jsem nerozuměl..
Novinky: Jestli se s nimi stýkáte?
Milan Paumer: Samozřejmě. My si telefonujeme. Teďkon já tam jezdit nemůžu, protože jak víte, ten dolar spadnul tak nízko, že teď moje finance jsou jaksi trochu vázaný a udělat si cestu do Ameriky jednom na tejden to by stálo trošku peněz a já teď si to nemůžu opravdu dovolit. Ale my jsme v kontaktu stále . Jenom bych teď tak trochu připomenul jednu věc. Ta jeho dcera Barbara, která napsala tu knížku, tak před dvěma měsíci se vdala a tak mi poslala pár fotek a dopis. A na konci toho dopisu mimo jiné řiká "Milane je to zajímavý, že ta naše knížka Odkaz nebo -ano, Odkaz - vyjde teďkon v Estonsku. Tak jak vidíte, spousta demokratických zemí se o tohleto zajímá a já myslím, že jsme na správným treku a s Pepou a s Radkem jsem v kontaktu stále.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já bych jenom možná - abyste tu informaci dostali, tak ty publikace nebo knihy o skupině bratří Mašínů: myslím, že je zahájil "Jenom ne strach," kniha Rambouskova začátkem 90. let a potom byla Novákova kniha, s typickým heslem bratří Mašínů "Zatím dobrý." A ta poslední kniha "Odkaz" Barbary Masin, tak ta je vlastně v českém překladu už k dispozici.
Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Ještě někdo dotaz? Pokud ne, děkujeme. Nashledanou.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Nashledanou