Brífink premiéra Petra Nečase po Evropské radě, 14. prosince 2012
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Dobrý den, dámy a pánové. Dnešní a včerejší jednání Evropské rady mělo dva základní tematické okruhy. Tím prvním byly otázky hospodářské politiky a potom takový ten zbývající balíček dalších otázek, které se zabývaly obrannou politikou, rozšířením Evropské unie a aktuálními zahraničně-politickými otázkami.
Hlavním tématem diskuse byly hospodářské otázky, především otázka prohloubení hospodářské a měnové unie v rámci současného vývoje v eurozóně. Klíčovým výsledkem summitu je potvrzení dohody o vytvoření společného mechanismu bankovního dohledu. Je známo, že jsme měli obavy z tohoto kroku. Získali jsme od našich partnerů jasné záruky, které vyvracejí tyto naše obavy, tzn., že tento jednotný bankovní dohled nebude např. motivovat k tomu, aby se překlápěly dceřiné banky do poboček zahraničních bank, a současně máme tady jasný závazek, že bude zavedena informační povinnost z hlediska klientů i národního regulátora, v případě, že by k takovým krokům mělo docházet. Nám šlo v prvé řadě o zájmy českých občanů, kteří mají ve zdravém českém bankovním sektoru uloženy téměř 3 000 mld. korun úložek a náš bankovní sektor je z tohoto pohledu velmi zdravý. Mimo jiné i proto, že objem úložek je zde klasicky bankovně větší, než je objem úvěrů. Šlo nám tedy především o úspory českých střadatelů. A podařilo se také prosadit další klíčovou věc v této souvislosti, kdy jsme měli obavu, že by členské země eurozóny systematicky mohly přehlasovávat nečlenské země eurozóny v tzv. evropském orgánu bankovního dohledu EBA. Zde chci zdůraznit, že se podařilo prosadit původní český návrh, tzn. oddělené hlasování v jakýchsi dvou kuriích, kdy hlasují členské země eurozóny a ty nečlenské země eurozóny a je nezbytné mít souhlas obou těchto kurií. Toto byl náš návrh a podařilo se nám ho prosadit v rámci celé Evropské unie.
Současně jsme společně s Polskem a dalšími zeměmi dojednali garance pro ty nečlenské země eurozóny, které by se v budoucnu případně chtěly zúčastnit bankovní unie. V tuto chvíli byl schválen první krok k bankovní unii, tzn. společný dohled. Ty ostatní části teprve jsou, nebo budou dojednávány. Jejich kontury a konkrétní podoba v tuto chvíli není konkrétně známa. Hovoří se např. o společném rezolučním fondu, čili fondu záchrany bank, který by měl být financován z příspěvků placených bankami. V diskusi je také fiskální garance ze strany těch účastnických států, které by pak v konečné instanci platily za nemocné banky. Tady je třeba říci, že zájmy států jsou velmi různorodé, liší se mimo jiné i podle toho, zda někdo má bankovní sektor v problémech a někdo ho má zdravý. My zaujímáme velmi obezřetný postoj vůči těmto krokům. Nejsme sami, tento obezřetný postoj zastává jak řada členských zemí eurozóny jako Německo, Nizozemsko nebo Finsko, tak nečlenských zemí eurozóny jako např. Švédsko. My preferujeme společně s těmito zeměmi spíše harmonizaci systému národních záchranných fondů, než překotné vytváření nějakých fondů na celoevropské úrovni a vytváření vlastně nových penězovodů, které by vedly k bankám na celoevropské úrovni. Podstatné je, že se do závěrů dostalo jasné ujištění, že budoucí rezoluční fond bude financován z příspěvků finančního sektoru, nikoli primárně z peněz občanů, daňových poplatníků. Princip, že nejprve mají za záchranu platit banky a investoři v těch bankách a majitelé bank, prosazujeme ve všech prvcích bankovní unie. V tuto chvíli běží teprve debata o podobě tohoto systému. Čili předjímat, jak bude vypadat tato bankovní unie, je naprosto předčasné. To v tuto chvíli nedokáže kvalifikovaně říci vůbec nikdo, jak tento systém bude fungovat. To je teprve ve hvězdách. Z toho pohledu sáhodlouhé úvahy o tom, že když se někdo nezúčastní, tak vystupuje proti-evropsky, jsou spíše dětinské a z tohoto pohledu my nemáme žádný důvod tady kamkoli spěchat, protože navíc o té účasti u nečlenských zemí eurozóny bude možné rozhodnout teprve, až ten systém bude funkční a pak si může nečlenská země eurozóny podat případně přihlášku a navíc musí mít provedeny příslušné legislativní změny, které by souvisely např. právě s oním rezolučním fondem apod. Z tohoto pohledu opatrný a obezřetný přístup ČR je naprosto logický. Chcete-li znát můj osobní názor, já jsem hluboce přesvědčen o tom, že ke vstupu do bankovní unie nemáme a nebudeme mít žádný důvod, pokud budeme stát mimo eurozónu. Pro nás bude samozřejmě absolutní podmínkou i to, vědět, jak bude celý systém fungovat, a především, kdo jej bude platit. Jde i o zájmy českých daňových poplatníků.
Co se týče hospodářské a měnové unie, takových širších strategických otázek, byly diskutovány i věci, které se týkaly další diskuse o hlubší integraci eurozóny. Žádné konkrétní kroky v této chvíli dojednány, schváleny nebyly, neboť je tu řeč o zásadních opatřeních, na které je nezbytné mít čas pro diskusi. A pro diskusi nikoliv pouze na evropské úrovni, ale i na národní úrovni, na úrovni vlády, národních parlamentů, ale i širší veřejnosti. Je třeba, abychom také odlišili na jednání Evropské rady debatu o krátkodobých opatřeních, které jsou teď třeba v podobě konkrétních norem projednávány, od těch strategických kroků. My jsme přesvědčeni o tom, že cílem by každopádně u té hospodářské politiky Evropské unie mělo být především posílení konkurenceschopnosti jednotlivých států. Nemyslíme si, že řešením je přenášení kompetencí a centralizace, které někdy spíše vypadají, že mají být cílem samy o sobě, to my nepovažujeme za správný krok. Podstatné není, abychom měli jednu společnou hospodářskou a daňovou politiku, ale abychom měli stejnou konkurenceschopnost a výkonnost ekonomik. Abychom usilovali o vysokou míru konkurenceschopnosti. Já jsem dokonce přesvědčen, že zdravá konkurence mezi státy může být dokonce ku prospěchu, protože nástroje k té konkurenceschopnosti jsou různé. Mezi nejvíce konkurenceschopné ekonomiky patří např. Dánsko, které má model silného sociálního státu s vysokým přerozdělováním, přesto je to konkurenceschopná ekonomika. Na straně druhé, třeba britská, nebo italská ekonomika, které jsou velmi liberální s nižší mírou přerozdělování. Čili tady by měl být dán postup tak, aby jednotlivé státy rozhodovaly o nejlepší cestě k jejich konkurenceschopnosti. My jsme také přesvědčeni o tom, že se příliš mluví o společných balících peněz na úrovni Evropské unie, ale právě málo o této konkurenceschopnosti. Jsme přesvědčeni, že eurozóna nepotřebuje společný rozpočet v podobě třeba fiskální kapacity, ale skutečně potřebuje úsilí o vyšší konkurenceschopnost členských států. Podařilo se nám prosadit, abychom zatím o takovém rozpočtu v tom jízdním řádu, který tady byl schválen, aby se o tom nehovořilo a to ani pod nějakým zdánlivě nevinným názvem.
Já jsem také přesvědčen o tom, že mají být vytvářeny systémy tak, aby byly jednotlivé členské země motivovány především uvnitř provádět reformy, aby se nevytvářely nějaké umělé modely, kde za odměnu dostanou z různých evropských fondů za to, že provádí reformy, tak dostanou nějaké finanční pobídky. To by podle mého názoru mohlo za určitých okolností i prohlubovat jistý morální hazard.
Nám se také podařilo prosadit to, aby byla dána garance, že všechna chystaná opatření musí být v souladu s pravidly vnitřního trhu. Pokud v tom jízdním řádu je například mluveno i o tom, že postupně bude pro eurozónu otevřena možnost přímé rekapitalizace bank, tak právě na můj návrh tam byla doplněna věta, že všechny tyto kroky musí být v souladu s vnitřním trhem, tzn., nemůže tím být narušena integrita jednoho vnitřního trhu. Tolik dámy a pánové k té hospodářské části jednání Evropské rady. Ta debata, která se týkala zbývajícího balíčku, tam bych zmínil především debatu o situaci v Sýrii, kde byla snaha některých členských zemí dosáhnout uznání národní koalice jako jediného představitele syrského lidu. My společně s dalšími, např. se Švédskem, jsme hájili názor, že je třeba tuto národní koalici podporovat. Na druhé straně, že o tom kdo bude reprezentantem syrského lidu, se musí rozhodnout především v Sýrii. Že také struktura toho konfliktu je podstatně komplikovanější, že mimo vší pochybnost zločinný Asadův režim musí skončit, Asad musí odejít. Ale nevidět tu složitější strukturu tohoto konfliktu v mnoha aspektech nesoucího spíše znaky vnitřní občanské války, tak by bylo politickou chybou.
Tolik, dámy a pánové, k některým důležitým otázkám dvoudenního jednání Evropské rady.
ČTK: Pane premiére, chci se zeptat. Zmínil jste u té rezoluce, že je návrh, aby to financovaly banky, a ne daňoví poplatníci. Nicméně neobáváte se toho, že to nakonec zaplatí daňoví poplatníci, kteří jsou zároveň klienti těch bank, tzn., že to banky neustojí? Druhá věc, zastáváte názor, že bychom se k supervizi neměli připojovat, dokud ČR nevstoupí do eurozóny? Třetí k té fiskální kapacitě, resp. k rozpočtu eurozóny. Chápu to, že jsme proti tomu, aby tam ta možnost byla, a jsme schopni to zablokovat?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Začnu odzadu. Tato debata o zvláštním rozpočtu eurozóny není teď na pořadu dne. Nám se podařilo vyřadit nějaké konkrétnější termíny ze závěrů Evropské rady. Je to otázka budoucnosti. Celá řada členských zemí sdílí to, že i v době, kdy není dojednán víceletý finanční rámec, nedává příliš smysl bavit se o nějakém dalším finančním nástroji. Nemluvě o tom, že řada z nás sdílí názor, že nevidíme příliš velký smysl fungování tohoto společného rozpočtu eurozóny. Možná s výjimkou některých konkrétních věcí typu asymetrických dopadů např. měnové politiky Evropské centrální banky na jednotlivé členské země. Tam si to teoreticky dovedeme představit, ale nikoliv jako vytvoření nějakého dalšího nástroje přerozdělování a finančních toků k některým členským zemím Evropské unie. Co se týče jednotného mechanismu bankovního dohledu. Za prvé, opravdu nevíme, jak bude v praxi fungovat. To, že zatím bylo dosaženo dohody o konkrétní podobě směrnice, ještě neznamená, že je známo, jak tento dohled bude fungovat. Já tam pro ČR nevidím příliš smysl ke vstupu a určitě budeme tuto věc analyzovat, ale není kam spěchat, nejsme pod nějakým ani ekonomickým, ani politickým tlakem vnitrostátním, mezinárodním, abychom se do tohoto mechanismu zapojili. Ano, máte pravdu, že samozřejmě u těch rezolučních fondů vždy vzniká riziko, že to nakonec zaplatí daňoví poplatníci, proto vždycky razíme ten princip, aby to skutečně primárně hradili vlastníci, investoři. Je pravda, že to mohou přenést na klienty a zákazníky, nicméně vidíme tu pomoc veřejných rozpočtů až jako úplně poslední krok, jako zkrátka last resort opatření a jsme přesvědčeni, že by k němu pokud možno nemělo být vůbec saháno.
Český rozhlas: Vy se máte po svém návratu sejít s paní ministryní Peake. Litujete už toho, že jste jí jmenoval do funkce ministryně obrany?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Vaši otázku příliš nechápu. Politické kroky nejsou kroky, kterých se lituje nebo nelituje. To za prvé. Za druhé to, kdy a jak dojde k tomuto setkání, o tom rozhodne moje časová agenda.
Česká televize: Ministryně Peake včera v České televizi říkala, že jste se s ní telefonicky spojil, a že jste na ni, eufemisticky řečeno, zvýšil hlas. Můžete říct, co jste s ní probíral po telefonu a jestli je to pravda?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Považuji za projev politického amatérismu a politické neprofesionality komentovat cokoliv, co probíhá buďto na základě telefonického rozhovoru dvou lidí, nebo mezi čtyřma očima.
Česká televize: Dohodla se supervize, dohled. Nicméně zbytek je naprosto u ledu. Myslíte si, že je potenciál věc nějak uhýbat? Je to u ledu minimálně do června, nicméně v jakých horizontech se bavíme, je to odloženo na roky?
Petr Nečas, předseda vlády ČR: Řekl bych, že jsou tam rozdílné zájmy. Ti, kteří na tu pomoc čekají, tak samozřejmě by nejradši zvolili termín, který bych definoval okamžitě, nejpozději ihned. Ti, kteří to mají platit, se do toho nehrnou a chtějí pečlivé legislativní kroky a evaluace, na základě kterých by k těmto krokům došlo. Ale je evidentní, že málokdo v tuto chvíli je schopný definovat, jak celá ta architektura bankovní unie bude vypadat, a už vůbec není schopný definovat, jak bude vlastně v praxi fungovat. Je tam zatím příliš neznámých.
