Zemřel generálmajor Stanislav Hlučka
V noci z 14. na 15. října 2008 zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze ve věku nedožitých 89 let generálmajor Stanislav Hlučka. V počátcích své vojenské kariéry působil u 313. čs. stíhací peruti Royal Air Force v jižní Anglii. Po vyhlášení náboru pro budoucí čs. leteckou jednotku v SSSR se stal příslušníkem 1. čs. stíhacího leteckého pluku a stal se jedním z nejlepších pilotů jednotky. Ministryně obrany V.Parkanová a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík V. Picek zaslali pozůstalé rodině kondolenci.
Kdo byl generálmajor v.v. Stanislav Hlučka
Stanislav Hlučka se narodil19. října 1919 v Blažovicích na.Vyškovsku. Vyučil se strojním mechanikem a v roce 1939 nastoupil do 1. ročníku střední průmyslové školy strojnické. Studium však nedokončil, neboť po okupaci dvacetiletý mladík mínil nabídnout své služby vznikajícímu československému zahraničnímu odboji. Z okupované vlasti ilegálně uprchl složitou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko se dostal do Francie kde v jihofrancouzském Agde vstoupil do čs. zahraniční armády. Po pádu Francie odjíždí se svými druhy do Velké Británie, kde byl přijat jako vojín do svazku Royal Air Force.
Vlastní bojovou činnost zahájil v květnu 1943, kdy byl přidělen na leteckou základnu Churchstanton v jižní Anglii k 313. čs. stíhací peruti, operující na stíhacích letounech Spitfire. Po vyhlášení náboru pro budoucí čs. leteckou jednotku, která se měla zformovat v SSSR, patřil mezi dobrovolníky, s nimiž 31. ledna 1944 opustil svazek RAF a v únoru 1944 odplul přes Středozemní moře do SSSR. Zde se stal příslušníkem 1. čs. stíhacího leteckého pluku (velitel štábní kapitán František Fajtl) a 29. července 1944 byl povýšen do první důstojnické hodnosti podporučík. Pluk odeslaný 17. září 1944 na povstalecké Slovensko po šest týdnů operoval prakticky v týlu nepřítele a podporučík Hlučka si v těchto bojích vedl mimořádně úspěšně, jako jeden z vůbec nejlepších pilotů jednotky. Po zhroucení povstaleckého odporu odletěl v říjnu 1944 se zbytky pluku zpátky do sovětského zázemí. Do vlasti se vrátil 17. května 1945.
Za svou válečnou činnost byl několikrát vyznamenán. Čtyřikrát mu byl udělen Československý válečný kříž, dvakrát Československá medaile Za chrabrost, dále Československá medaile Za zásluhy I. stupně, Československá vojenská pamětní medaile, Řád Slovenského národního povstání I. třídy, britská The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.
Po válce setrval ve svazku čs. letectva a v červenci 1946 byl přijat do služebního poměru důstojníka z povolání. Vzhledem ke svým zkušenostem působil od června 1945 jako zkušební pilot u Vědeckého leteckého ústavu v Praze-Letňanech. V rámci poúnorových represí vůči důstojnickému sboru čs. armády byl zatčen a 1. března 1949 Státním soudem v Praze odsouzen na 1 rok odnětí svobody. Po propuštění z vězení se již do armády nemohl vrátit a musel vzít zavděk nekvalifikovanou manuální prací. V 60. letech byl rehabilitován, povýšen a v roce 1969 opět reaktivován. Do výslužby odešel v roce 1976 v hodnosti plukovníka.
Po roce 1989 se aktivně zapojil do spolkového života a nemalou měrou se podílel na rehabilitačním řízení letců protiprávně postiženým komunistickým režimem. Po obnovení činnosti stavovské organizace letců v roce 1990 se stal členem předsednictva Svazu letců ČSFR. Od roku 1992 je předsedou Sdružení zahraničních letců 1939-1945. Je nositelem řady státních vyznamenání. V roce 1991 jej prezident republiky Václav Havel vyznamenal Řádem Milana Rastislava Štefánka III. třídy a v roce 2005 prezident Václav Klaus Řádem T. G. Masaryka I. třídy.
Autor: Yveta Hlásecká, odbor mimoresortní spolupráce MO
