Vystoupení místopředsedy vlády pro evropské záležitosti A. Vondry před Ústavním soudem k Lisabonské smlouvě

Pane předsedo, ctihodný soude,

vláda předložila dne 29. ledna 2008 oběma komorám Parlamentu ČR k ratifikaci ve smyslu čl. 10a Ústavy ČR Smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství – tzv. Lisabonskou smlouvu. Jedná se o mezinárodní smlouvu sjednanou na mezivládní konferenci všemi členskými státy EU, která významně mění a reformuje současný základní smluvní rámec Unie. Tato smlouva byla vládou vždy chápána jako kompromisní řešení, jako východisko z bludného kruhu institucionálních diskusí, které se v Evropské unii vedou již od devadesátých let. Jako východisko z patové situace, která nastala po odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu ve dvou referendech ve Francii a Nizozemí.

K jednání o smlouvě přistupovala vláda zodpovědně na základě koaličního mandátu, přičemž se v rámci kompromisu snažila vyjednat maximum možného. Vláda tuto smlouvu platně sjednala a předseda vlády s ministrem zahraničí ji podepsali, vycházejíce z přesvědčení o její ústavní konformitě. Vláda si již v průběhu jednání o této smlouvě byla vědoma diskusí a pochybností, které byly s některými jejími ustanoveními spojeny nejen v České republice, ale i v jiných členských státech, kde byla či je Lisabonská smlouva podrobena přezkumu ústavními soudy (Španělsko, Francie či Německo).

Na základě právních analýz však dospěla k závěru, že tato smlouva je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Nicméně ve světle těchto pochybností považuje vláda krok Senátu, který na doporučení garančního výboru pro záležitosti Evropské unie rozhodl na své 13. schůzi dne 24. dubna 2008 usnesením č. 379 o podání návrhu Ústavnímu soudu na posouzení souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy ČR, za krok legitimní a v rámci preventivního přezkumu, který nám Ústava umožňuje, za krok užitečný.
 
Vláda, jak známo, nemá aktivní legitimaci podat návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. Je ze zákona ovšem účastníkem tohoto řízení, a proto byla vyzvána Ústavním soudem k tomu, aby se vyjádřila k podání Senátu. Ve svém vyjádření se vláda omezila na právní argumentaci k jednotlivým bodům senátního usnesení a nezabývala se smlouvou jako celkem, ani procedurální otázkou týkající se postupu ratifikace této smlouvy v jiných členských státech. Na základě podrobné argumentace konstatovala vláda v závěru svého vyjádření konformitu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem. Pokusím se ve stručnosti shrnout hlavní body vyjádření vlády s tím, že v podrobnostech odkazuji na jeho písemné vyhotovení.