Projev premiéra Babiše na neformálním zasedání Evropské rady na Kypru
Předseda vlády Andrej Babiš vystoupil s projevem na neformálním jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 23. a 24. dubna 2026 v Nikósii.
Vážené kolegyně, Vážení kolegové,
naváži na mé dopisy i na naše dosavadní diskuse k otázce vysokých cen energií a emisních povolenek.
Události posledních týdnů, zejména eskalace napětí na Blízkém východě, znovu připomínají, že energetická bezpečnost není okrajové téma, ale jeden ze základních pilířů ekonomické stability, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti Evropy.
Musíme si otevřeně přiznat, že ceny energií v Evropské unii zůstávají dlouhodobě a strukturálně vyšší než u našich hlavních globálních konkurentů. Už nejde jen o krátkodobé výkyvy. Dnes o umístění investic a o budoucnosti průmyslové výroby rozhoduje právě cena energie. Pokud tuto realitu budeme ignorovat, povede to k trvalému oslabování evropské průmyslové základny.
Ve svém posledním dopise jsem se podrobně věnoval situaci na trhu s plynem a ropou. Dovolte mi zde připomenout několik tvrdých dat.
Evropská unie v roce 2025 spotřebovala přibližně 330 miliard kubíků zemního plynu. Vlastní produkce pokryla pouze zhruba 10 % této spotřeby. Asi 90 % plynu dovážíme, přibližně z poloviny potrubím a z poloviny ve formě LNG. Zásadní ale je, že dvě země – Norsko a Spojené státy – dnes zajišťují přibližně 60 % veškerých dovozů plynu do EU.
Krátkodobě trh funguje relativně stabilně, ale tato rovnováha je velmi křehká. A právě zde se dostáváme k dopadům regulace.
Nařízení EU o snižování emisí metanu patří k nejpřísnějším na světě. Klíčové je, že od roku 2027 se jeho plná aplikace vztahuje i na dovážený plyn. Průmyslové modelace ukazují, že bez přechodných opatření může být regulatorně ohroženo až 41–43 % současných dovozů plynu do EU, tedy zhruba 110 miliard kubíků ročně. To je objem srovnatelný s výpadkem ruských dodávek po roce 2022.
Nejde o teoretickou hrozbu. Tato nejistota už dnes vstupuje do cenotvorby, kontraktů i investičních rozhodnutí dodavatelů. Toto je třeba změnit.
Evropská komise včera představila krizový balíček k energetice, včetně úprav rámce veřejné podpory. Je ale nutné říci zcela otevřeně: tento balíček nepřináší žádná evropská řešení.
Komise v zásadě pouze umožňuje členským státům, aby ze svých vlastních národních rozpočtů poskytovaly více veřejné podpory. To ale není odpověď na strukturální problém evropského trhu. Výsledkem bude spíše roztříštěnost, rozdílné podmínky mezi státy a další narušení vnitřního trhu podle toho, kdo má silnější veřejné finance.
Evropa dnes nepotřebuje soutěž v národních dotacích. Potřebuje koordinované nástroje na úrovni Unie.
A právě zde se dostávám k systému ETS 1.
ETS 1 byl navržen jako tržní mechanismus pro snižování emisí. V dnešních podmínkách se ale stal jedním z klíčových faktorů vysokých cen elektřiny a významnou zátěží pro energeticky náročná odvětví. Pokud systém ETS neupravíme cíleně a pragmaticky, povede to pouze k přesunu výroby mimo Evropu – dokonce s negativním dopadem na klima. Je třeba se vážně zabývat italským návrhem na zmrazení benchmarků na současné úrovni a zabývat se způsobem jeho výpočtu. Tyto úpravy musíme stihnout schválit do konce tohoto roku.
Evropská unie má přitom v rukou nástroje, které dokáže použít bez zatěžování národních rozpočtů.
Jednou z cest je poskytnout energeticky náročnému průmyslu více bezplatných povolenek výměnou za závazné a ověřitelné dekarbonizační plány. To by zachovalo investiční motivaci, ochránilo zaměstnanost a zároveň zajistilo skutečné emisní redukce v Evropě, nikoliv jejich přesun jinam.
Další možností je cílené využití povolenek v sektoru výroby elektřiny, například jejich alokace na plynové elektrárny, které dnes stojí na cenovém okraji trhu. Takový krok by mohl okamžitě snížit koncovou cenu elektřiny pro průmysl i domácnosti, aniž by se rezignovalo na klimatické cíle.
Unijním řešením by byla i vhodná úprava benchmarků, jejich pozastavení a žádné další zpřísňování.
To by byla typická unijní řešení, která jdou nad rámec pouhého povolování státních podpor, které Komise včera umožnila.
Potřebujeme ETS 1, který:
- vezme v úvahu reálnou cenovou situaci energií v Evropě,
- ochrání strategická a energeticky náročná odvětví,
- a zároveň zachová dlouhodobou investiční motivaci pro modernizaci a nízkoemisní technologie.
Očekávám proto, že Evropská komise předloží na červnovém summitu konkrétní a cílený návrh úpravy systému ETS 1, nikoliv jen další obecné rámce.
Zároveň musíme hodnotit kumulativní dopad regulací. Současná kombinace ETS 1, ETS 2, metanové regulace, CSDDD a dalších povinností v krátkém časovém horizontu znamená násobený dopad na průmysl. Výsledkem nebude zelenější Evropa, ale méně konkurenceschopná Evropa bez průmyslu.
Energetická bezpečnost se navíc netýká jen plynu. V oblasti ropy a ropných produktů spotřebovává EU přibližně 520 milionů tun ročně, zatímco domácí produkce pokrývá pouhé půl procento. Více než 99 % ropy dovážíme a tři hlavní dodavatelé – USA, Norsko a Kazachstán – zajišťují zhruba polovinu těchto dovozů.
Za posledních patnáct let přišla Evropa o více než 40 % rafinérské kapacity. Posouváme se od výroby k pouhé distribuci, což zvyšuje naši zranitelnost. Energetická bezpečnost se tak stále více redukuje na otázku kontroly toků a infrastruktury.
Proto se domnívám, že Evropská unie musí:
- upravit tempo implementace metanové regulace,
- posunout účinnost CSDDD,
- upravit systém ETS 1 a ETS 2,
- prodloužit uznání zemního plynu v taxonomii minimálně do roku 2045,
- vytvořit jasný rámec pro dlouhodobé kontrakty na plyn,
- a otevřít strategickou debatu o minimální nezbytné rafinérské kapacitě v EU, včetně cílené podpory infrastruktury.
Data mluví jasně. Pokud chceme zachovat konkurenceschopný průmysl, dostupné energie a sociální stabilitu, Evropská unie musí jednat nyní – rychle, koordinovaně a s ekonomickým realismem, nikoliv přenášet odpovědnost výhradně na členské státy.
Andrej Babiš
předseda vlády České republiky
