Projev předsedy vlády Petra Nečase k fóru Zlatá koruna
Vážené dámy, vážení pánové,
děkuji v prvé řadě za pozvání na toto fórum, protože se domnívám, že skutečně otázka důchodové reformy, která plyne z nejdůležitější výzvy, které čelíme a to je demografický vývoj, musí být široce společensky a politicky diskutována a musí pokud možno dosáhnout co nejširší politické i společenské shody. Že to bude dlouhý a někdy i velmi trnitý proces je nade vší pochybnost. Že někdy politická reprezentace, respektive její část, musí na sebe převzít zodpovědnost a ty kroky udělat, protože není zase možné donekonečna diskutovat, to je nade vší pochybnost. Ale tato široká diskuze musí probíhat a já jsem rád, že i dnešní fórum Zlaté koruny k této diskuzi určitě přispěje.
Je tady položena sugestivní otázka, zda budeme chudí důchodci. Já musím říci, že mimo vší pochybnost, pokud neprovedeme důchodovou reformu. Týká se to především generace dnešních čtyřicátníků a mladších a myslím si ,že je povinností politické reprezentace a je i součástí elementární politické poctivosti konstatovat tento fakt, že pokud generace dnešních čtyřicátníků a mladších se bude spoléhat pouze na státem organizovaný průběžný systém, tak je opravdu v době svého důchodu ohrožena chudobou, resp.životem na hranici chudoby.
Tady zaznělo v úvodním vystoupení pana Doležala, že žádná vláda neměla odvahu zatím nic udělat. Já musím připomenout, že tomu tak úplně není, že v návalu mediálních událostí, afér, pseudoafér a podobně zaniká celá řada pozitivních kroků, které byly udělán. Tady bych chtěl připomenout, že od 1.ledna letošního roku v podstatě nenápadně vstoupila v platnost a v legislativní účinnost první etapa důchodové reformy, která byla schválena v roce 2008, která reformuje státem organizovaný průběžný systém, je to ta první etapa ze tří předpokládaných etap, kde ve druhé etapě se musíme zaměřit na reformu systému důchodového spoření a připojištění a ve třetí etapě najít vazbu na diverzifikaci státu odváděných fondů, respektive pojistného tak, aby nebyly součástí pouze průběžného systému, ale abychom je skutečně rozložili i do fondových systémů.
Já musím říci, že samozřejmě ten vývoj především v důsledku ekonomické krize, zpomalení tempa ekonomického růstu-pokles HDP v loňském roce o 3,1 procenta, pokles průmyslové výroby 15 procent, pokles exportu téměř o 10 procent, pokles zaměstnanosti, my jsme dosahovali v těch klíčových letech 2006, 2007, 2008, kdy tady byl ekonomický růst nárůstu zaměstnanosti zhruba o 60 až 80 tisíc osob ročně, což mimochodem byl velmi silný faktor ekonomického růstu, tento nárůst zaměstnanosti o 60 až 80 tisíc osob ročně znamenal zhruba dvouprocentní růst hrubého domácího produktu, tak samozřejmě při poklesu zaměstnanosti a nárůstu nezaměstnanosti, při poklesu tempa růstu mezd se to naprosto logicky negativním způsobem odrazilo ve výběru pojistného na důchodové pojištění, tzn. i v příštím roce bych si dovolil odhadnout ten deficit důchodového systému zhruba ve výši 1,2 procenta hrubého domácího produktu. Je to další argument pro provedení důchodové reformy, protože i ty stabilizační kroky, které byly provedeny v rámci první etapy důchodové reformy, byly jednoznačně podmíněny tím, že stabilizují důchodový systém za předpokladu ekonomického růstu do roku zhruba 2030, tzn.není-li splněn tento předpoklad ekonomického růstu, je-li dokonce ekonomický pokles, tak okamžitě v těch příjmech se to projeví.
Jak jsem již řekl kombinace faktorů poklesu zaměstnanosti, nárůstu nezaměstnanosti a poklesu tempa růstu mezd se okamžitě velmi citlivě negativně projeví ve výběru sociálního pojistného včetně odvodů na důchodové pojištění. O to více tento ekonomický vývoj podtrhuje nutnost provedení důchodové reformy, respektive její druhé a třetí etapy a pokračování v některých parametrických změnách v průběžném důchodovém systému, na které v tom minulém volebním období nebyla prostě reálně za poměru velmi těsné, pokud vůbec v této otázce většiny, tak nebyla politická síla. Musím říci, že v té oblasti důchodové se to skutečně pohybovalo spíše v oblasti, řekl bych, prodůchodové, proreformní menšiny poslanecké sněmovny a každý ten jednotlivý hlas musel být velmi pečlivě dojednán.
Jaké mají být základní cíle této reformy? Já bych je formuloval do pěti takových klíčových oblastí. Prvním cílem důchodové reformy musí být určitě udržení elementární, mezigenerační soudržnosti. Vidím to jako velmi důležitý prvek. Elementární sociální koheze je hodnotou sama o sobě. Má nejenom sociální a etický rozměr, ale je to i velmi významný ekonomický faktor, tzn.mezigenerační soudržnost je jedním z cílu, nebo musí být jedním z cílů reformy. Druhým klíčovým cílem je, že důchodový systém po provedení reformy musí být odolný vůči demografickému vývoji, který je u nás velmi markantní, řekl bych v některých aspektech až dramatický. Třetím cílem musí být dlouhodobě finančně udržitelný důchodový systém. Změny, které děláme, tak musíme opravdu dělat s výhledem na desítky let, nikoliv s výhledem pouze na jeden nebo dva volební cykly. Tuto odpovědnost na sebe politická reprezentace musí být ochotna a schopna přijmout a musí být i ochotna a schopna ji unést. Čtvrtým cíle důchodové reformy musí být i to, že ten důchodový systém musí být spravedlivější. Náš důchodový systém není spravedlivý. Důchodový systém, pokud dobře funguje, musí zabezpečovat dva základní prvky. Tím prvním je ochrana důchodců před pádem do chudoby, tady je třeba říci, že toto plní náš důchodový systém velmi dobře, a tím druhým prvkem musí být princip zásluhovosti, tzn.přece jenom v příjmech v období důchodového věku se musí odrazit odvody, respektive platby, které do důchodového systému odvádíme. A musím říci, že tento prvek je v našem důchodovém systému velmi výrazně oslaben. Až tak, že vedl k rozhodnutí Ústavního soudu, které povede k tomu, že politická reprezentace bude muset zvýšit princip zásluhovosti, čili princip ekvivalence v důchodovém systému. Jak jsem již řekl, aniž oslabíme ten první základní pilíř, o kterém jsem mluvil, tzn.důchodový systém jako ten nástroj ochrany důchodců před pádem do chudoby. Tady zase musím říct, že poslední aktuální údaje ukazují, že právě díky tomuto, že v této oblasti náš důchodový systém pracuje velmi dobře, tak Česká republika patří v rámci Evropské unie mezi nejenom země s nejnižší mírou rizika chudoby, ale dokonce má nejnižší míru chudoby v rámci Evropské unie, jako druhá země je Nizozemsko. A pátý cíl této důchodové reformy, který musí být podle mého názoru splněn je, že důchodový systém musí se státi více nezávislý na rozhodování politiků, tzn.míra individualizace, míra osobní zodpovědnosti musí být výrazným způsobem posílena před svévolným, a je třeba si otevřeně říci někdy i populistickým, rozhodováním politické reprezentace.
Tady jsem přesvědčen, že pokud se podíváme na tyto otázky podrobněji, tak co se týče otázky mezigenerační soudržnosti, jak jsem již řekl, že je to hodnota sama o sobě a že má dokonce svůj velmi výrazný ekonomicko-sociální rozměr, tak je nezbytné držet v součtu všech důchodových nástrojů, nikoliv pouze ve vazbě na průběžný státem organizovaný důchodový systém, ale v součtu všech používaných důchodových nástrojů držet systém, kdy se nám nerozevírají nůžky mezi ekonomicky aktivní části obyvatelstva a penzisty. Právě tady musí být ta sociální koheze v naší společnosti a ta mezigenerační soudržnost skutečně držena, protože musíme vycházet z jedné základní a pro někoho možná překvapivé teze. Stáří není nic neočekávaného. Dokonce, dovedeno do důsledku, stáří v dnešních podmínkách není dokonce ani pojistná událost. Jestliže se nám penzijního věku z hlediska průběžného důchodového systému dožívá 92 procent příslušného populačního ročníku, tak tady je nezbytné ukázat, že skutečně to není pojistná událost, přestože i dokonce v průběžném systému používáme termínu pojištění, pojistná sazba a podobně, no tak tady je třeba si říci, že stáří je dokonce jistota svým způsobem a že to není nečekaná událost, právě proto na to musíme i v rámci důchodové reformy a důchodového systému velmi jaksi razantním způsobem myslet. Já jsem říkal, že aby se nerozevíraly nůžky mezi ekonomicky aktivní částí obyvatelstva a penzisty, že je nutné do budoucnosti zkonstruovat větší spektrum nástrojů, které učiní závislost českých penzistů na státem organizovaném průběžném systému menší než je dnes, protože ona dokonce i v evropském kontextu, dokonce i v kontextu nových členských zemí Evropské unie, je v České republice extrémně vysoká. Podle Českého statistického úřadu 95 procent čistých peněžních příjmů důchodcovských domácností v České republice pochází ze státem organizovaného průběžného systému, tzn.ta závislost státu tedy dokonce na rozhodování politiků z hlediska své příjmové situace v období penze je u nás, a to i v kontextu nových členských zemí Evropské unie, nejenom těch starých, extrémně vysoká. Myslím si, že tady musí přijít skutečně širší spektrum nástrojů, které umožní tuto vysokou závislost na státem organizovaném průběžném systému snížit. Tady je nezbytné skutečně zopakovat tu tezi pro generaci dnešních čtyřicátníků a mladších, že opravdu pokud nebudou již v tuto chvíli myslet na své důchodové zajištění resp.že zajištění na důchod se musí stát všudypřítomnou, po celou naši aktivní dráhu se vinoucí linkou našeho uvažování, našeho finančního, soukromého, individuálního hospodaření, tak že se nám prostě tento krok nepodaří. Na druhou stranu je nezbytné nabídnout, jak jsem již řekl, široké spektrum dodatečných důchodových nástrojů v podobě různých finančních instrumentů, počínaje důchodovým připojištěním, důchodovým spořením, různými investičními nástroji apodobně, které umožní skutečně za větší individuální spoluúčasti zajištění svých příjmů v období penze.
Co je nesmírně klíčové, je samozřejmě demografická výzva, které čelíme. Tady musím říci, že ta je skutečně u nás velmi markantní. Tady chci jen připomenout, že v současné době je u nás zhruba 21 procent našich spoluobčanů starších 60 let, v roce 2030 to bude více než jedna třetina našich spoluobčanů, kteří budou starší šedesáti let. Máme-li dnes zhruba 380 000 našich spoluobčanů, kteří jsou starší osmdesáti let, mimochodem za 4 roky jich přibylo čtyřicet tisíc, tzn.jedno velké okresní město našich spoluobčanů starších osmdesáti let, tak v roce 2050 bude jeden milion našich spoluobčanů, kteří budou starší osmdesáti let, což má výrazný dopad nejenom na důchodový systém, ale na celou řadu dalších sociálních a zdravotních systémů , na veřejné finance jako takové. Proto mluvím o nejzávažnější výzvě, které čelí tato země i její veřejné finance, což je demografická výzva, demografický vývoj, který a to chci zdůraznit, se netýká pouze důchodového systému, tzn.klíčový parametr , jak jsem již řekl, na který musíme reagovat, tady chci jenom připomenout, že v příštím roce budeme mít zhruba 4.87 milionů osob v České republice, kteří budou plátci sociálního pojištění a zhruba 2. 86 milionů důchodců, v roce 2020, čili za pouhých deset let, klesne počet plátců na 4.7 milionů , ale počet důchodců přesáhne 3 miliony, bude to 3.15 milionů osob, kteří budou v penzijním věku, ať už tedy z hlediska starobní penze nebo invalidní penze, čili ten vývoj je poměrně razantní a to číslo, jak tady zaznělo, v roce 2050 to bude fakticky jedna ku jedné, to jsou evidentní fakta , já vždycky říkám, jako voda neteče do kopce a teče z kopce, tak to musíme akceptovat tento demografický vývoj, nespekulovat, jestli jde změnit nebo nejde změnit , neoddalovat rozhodnutí řečmi typu zvyšme porodnost apod., to prostě žádný stát nezvýší a nedokáže to zařídit, je třeba to akceptovat, jak jsem již řekl , tak jako voda, že teče z kopce směrem dolů, ne nahoru , vzít jako fakt tento demografický vývoj a přizpůsobit tomu nejenom důchodový systém, ale i všechny ostatní systémy. Tady musím říci, že má-li být ten důchodový systém dlouhodobě finančně udržitelný, což je ten třetí požadavek, o kterém jsem mluvil, tak to znamená držet jeho veřejné náklady, placené z veřejných zdrojů pod úrovní 12 procent HDP zhruba do roku 2050, maximálně s 3 procenta deficitem HDP ročně. S tím, že abychom ho udrželi pod těmi 12 procent HDP do roku 2050, tzn. v tom střednědobém horizontu do roku 2020 ho pokud možno držet zhruba pod devíti na maximálně 9 procent HDP. Tím mluvím o státem organizovaných, resp. státem z daňových a odvodových nástrojů hrazených finančních prostředcích tzn. že, vzhledem k demografickému vývoji ty další aditivní nástroje, které musíme dostat do toho důchodového systému, abychom byli schopni zafinancovat vzrůstající počet penzistů a klesající počet plátců důchodového pojištění musí přejít na individuální, ryze soukromé báze založené na osobní a individuální odpovědnosti, to je mimo vší pochybnost, jinak nás čeká poměrně, pokud nebudeme mít k tomuto odvahu, tak nás čekají pouze tři alternativy, které můžeme provést, buďto dramaticky a razantně , řekl bych skokově a výrazně zvýšit důchodový věk a znamená to skokově jít někde k 70 –ti letům nebo dramaticky zvýšit odvody na důchodové pojištění, mimochodem jedny z nejvyšších v rámci OECD a patříme mezi 4 země EU s nejvyšší výší odvodů na sociální pojištění a nebo přijmout koncepci, že důchodový systém resp. důchod v době penze je pouze chudinskou dávkou, ochraňující před chudobou, jiné alternativy důchodové reformy nejsou, já tvrdím, vyhněme se těmto třem scénářům o kterých jsem teď mluvil, proveďme důchodovou reformu, protože ta dokáže tyto 3 faktory jednoznačně zvrátit, dalším faktorem, o kterém jsem mluvil, který musí respektovat, důchodová reforma je spravedlnost důchodového systému, jak jsem již řekl, dneska na to existuje judikát Ústavního soudu, kdy musíme zvýšit princip zásluhovosti v důchodovém systému, protože systém kdy dnes pokud berete jednu polovinu průměrné mzdy, tak dostáváte v penzi 70 procent svého hrubého příjmu, pokud berete průměrnou mzdu, tak 40% svého průměrného příjmu, pokud máte dvojnásobek průměrné mzdy, což je mimochodem částka, na které se třeba významná část vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva v České republice pohybuje, tak dosáhnete pouze na 25 procent své průměrné mzdy a pokud dokonce trojnásobek průměrné mzdy, tak se dostáváte někde na úroveň 18-19 procent své předchozí mzdy, tady je vidět, že princip ekvivalence, princip zásluhovosti v tom průběžném, státem organizovaném systému je velmi dramaticky oslaben samozřejmě ve prospěch ochrany penzistů před chudobou, to že úvodní cíl důchodové reformy zcela zjevně počítal s tím, že ty prvky zásluhovosti, posílení ekvivalence, budou přeneseny spíše do dalších dvou pilířů, resp. dalších dvou etap důchodového systému je hezké, nicméně, máme tady judikát ÚS a je evidentní, že k úpravám bude muset dojít i v tom průběžném důchodovém systému.
Jak jsem již řekl, toto jsou jakési základní cíle důchodové reformy, jejich řešením je diverzifikovat důchodové zdroje tzn. snížit závislost na státem organizovaném průběžném systému, víc té lidové filozofie, která je hluboce pravdivá, nemít všechna vajíčka v jedné ošatce, tzn. vedle státem organizovaného průběžného systému, který nadále bude hrát velmi výraznou roli v důchodovém zabezpečení vytvořit širší spektrum důchodových nástrojů v podobě dalších důchodových instrumentů s tím, že vůči generacím dnešním čtyřicátníkům a mladším, kteří řekněme si otevřeně, platí v rámci průběžného systému penzi stávajícím penzistům a přitom současně vzhledem k demografickému vývoji musí počítat s tím, že budou muset zaplatit penzi sami sobě, tak je naprosto fér a naprosto spravedlivé a není to žádná privatizace důchodového systému říci, že část odvodů, které jsou dnes odváděny do státem organizovaného pilíře, může být použito pro jejich individuální důchodové zabezpečení v rámci fondového systému, já jsem hluboce přesvědčen, že vytvoření této kombinace průběžného fondového systému zvyšujeme bezpečnost našich důchodových systémů, to, že i z hlediska politických i možná psychologických bude nezbytné, aby toto fondové zajištění bylo možno provádět například přes jeden státem organizovaný veřejnoprávní fond, který například bude zajištěn tak, že bude investovat do státem vydávaných obligací, ano, to je spíše konstrukční detail než základní prvek tohoto kroku, ale tuto diverzifikaci budeme muset provést budeme muset jednoznačně říci a přesvědčit veřejnost, že další finanční prostředky budeme muset dávat do důchodového systému na individuální bázi a především si být vědomi, že nebezpečí rozvratu důchodového systému hrozí i u státu i u rozhodování politiků, není to pravda, že tady řešíme dilema, že na jedné straně je tady bezpečný státem organizovaný systém a pak je tady riskantní fondový systém na straně druhé, to je naprosto falešné dilema, přece i vývoj v celé řadě zemí, v poslední době jednoznačně ukázal že ten státem organizovaný systém, který je dost často vystaven svévolnému rozhodování politiků není ve střednědobém horizontu a v dlouhodobém horizontu o nic více bezpečný než fondový systém, protože vede k tomu, že v případě kolapsu státních financí apod. prostě dochází k dramatickému omezení výplaty z důchodového systému, k zastavení valorizací, ke snižování důchodů, jste vystaveni tomu, že za 30 za 40 let můžete pouze dohadovat jakým způsobem bude politická reprezentace provádět vaše důchodové zabezpečení,valorizaci vašich penzí apod. Čili je to falešné dilema a proto musíme jít cestou diverzifikace zdrojů a já jsem přesvědčen, že je to správný krok.
Dámy a pánové, v oblasti důchodové reformy nás čeká obrovské množství práce, obrovské množství diskuzí, ale musí být provedeny již praktické kroky nemůžeme se spoléhat pouze na nekonečné diskuze. Alternativou neprovedení důchodové reformy je pouze masová chudoba českých důchodců a tomu se určitě všichni chceme vyhnout. Proto vláda pod mým vedením důchodovou reformu provede. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
