Projev českého premiéra Bohuslava Sobotky na konferenci "Česko očima Evropy, Evropa očima Česka"

Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Evropského parlamentu, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánové,

já jsem velmi rád, že tady dnes mohu být s Vámi, abychom společně oslavili desáté výročí vstupu České republiky do Evropské unie. A dovolte mi, abych k tomuto tématu přičinil sedm poznámek.

Návrat do Evropy

Za prvé, náš vstup, který se odehrál v roce 2004, byl ve skutečnosti návrat. Český stát přece vždycky do Evropy patřil - kulturně, geograficky, sociálně i ekonomicky. My jsme se do Evropy vrátili. Vrátili jsme se po složitých dějinách 20. století, kdy nás tyto dějiny od vyspělých demokratických zemí na řadu desítek let oddělily. A můžeme se bavit o tom, co bylo příčinou, a co bylo na počátku. Zdali to byl Mnichov, zdali to byla okupace, zdali to byla ambice velmocí vytvářet si sféry vlivu. Prostě všechny tyto tragické události dvacátého století naši zemi oddělily od vyspělé a demokratické části kontinentu. My jsme se v roce 2004 ve skutečnosti vrátili. Já si vzpomínám na rok 1990, kdy tehdejší vítěz voleb, Občanské fórum, mělo předvolební heslo, které znělo: Zpátky do Evropy. V roce 2004 se to naplno povedlo.

Vstup znamenal modernizaci Česka

Poznámka číslo dvě. Jsem přesvědčen o tom, že vstup do Evropské unie měl pro Českou republiku nepochybně pozitivní význam a pozitivní přínos. My máme zkušenost nejenom totalitního režimu, ale také divokých let transformace v 90. letech. Já jsem přesvědčen, že vstup do Evropské unie posílil v naší zemi úctu k pravidlům a vymahatelnost práva. Vstup do Evropské unie vystavil naše firmy konkurenci jednotného trhu, ale také jim dal příležitost na jednotném trhu. Vstup do Evropské unie vedl k celkové modernizaci našeho státu.

Solidarita v rámci Unie

Za třetí, i když peníze rozhodně nejsou v životě na prvním místě, je potřeba zmínit také čistě ekonomický přínos toho, co se v roce 2004 odehrálo. Můžeme mluvit o kohezních fondech, o tom, že Evropa realizuje ve skutečnosti, nejenom slovy, ale v rámci své ekonomické politiky, hodnotu solidarity, vyrovnávání rozdílů mezi více a méně vyspělými členskými státy Evropské unie. Tato hodnota solidarity pro nás měla naprosto konkrétní vyjádření, protože jsme z fondů Evropské unie za toto období dostali dvakrát více, než jsme do těchto fondů odvedli.

A je potřeba si uvědomit, když používáme pojmy jako čistá pozice, čistý plátce, čistý příjemce, že ve skutečnosti bohatší státy, daňoví poplatníci z Německa, z Holandska nebo z Francie, dotují do značné míry chudší členské země Evropské unie. Je to konkrétní výraz solidarity, která v Evropě funguje.

A nejde jenom o fondy. Náš vstup do Unie doprovodil výrazný příliv privátních investic do naší země a následný masivní, v některých letech až šestiprocentním růst české ekonomiky. I toto byly naprosto pozitivní ekonomické dopady našeho správného strategického rozhodnutí, které učinili naši občané v referendu, kde výraznou většinou rozhodli o tom, že se do Evropy jako Češi vrátíme.

Členství posílilo váhu Česka ve světě

Poznámka číslo čtyři. V Evropě sedíme u jednoho stolu. Už tady byla řeč o dějinách. Naše dějiny zaznamenaly momenty, kdy se rozhodovalo o nás, bez nás. Ať už v Mnichově, nebo třeba na konferencích Stalina, Churchilla a Roosevelta. Tahle historie už se nemůže opakovat. U jednacího stolu sedíme se všemi dalšími členskými zeměmi Evropské unie jako rovnoprávný a plnoprávný stát i my. O nás, bez nás se už nikdy v Evropě rozhodovat nebude. Na druhou stranu se nemůžeme ani na nikoho jiného vymlouvat. Tím, že sedíme u jednacího stolu, se podílíme na všech rozhodnutích, která jsou v Evropě přijímána. Čili už to není tak, že bychom se mohli vymlouvat na Brusel, na někoho, kdo způsobil naše vlastní problémy. Máme odpovědnost za to, jakým způsobem náš osud, osud naší země řídíme, a to i na evropské úrovni, a to i z evropské úrovně. Nepochybně platí, že pokud sedíme u jednoho stolu se všemi dalšími evropskými zeměmi, tak naše váha ve světě vzrostla. Právě díky tomu, že jsme členy Evropské unie, právě díky tomu, že společně jsme schopni hovořit jedním hlasem k významným světovým problémům.

Aktivní přístup nejlépe hájí národní zájmy

Poznámka číslo pět. Jsem přesvědčen, že aktivní přístup k Evropě je tou nejlepší cestou, jak obhájit naše národní zájmy. Naším zájmem není izolace, naším zájmem není nekomunikace, naším zájmem musí být schopnost jednat s našimi partnery a sousedy, být u rozhodování, aktivně na něm participovat. Jenom tak jsme schopni prosadit to, co pokládáme z hlediska naší země a našeho národa za důležité.

Prosazování českých zájmů

Poznámka číslo šest. Když už jsem zde mluvil o národních zájmech, je také strašně důležité, když se na nich shodneme, abychom je skutečně důsledně prosadili a prosazovali. Já řeknu dva konkrétní příklady. První se týká energetické politiky Evropské unie. Naše země je průmyslová, my patříme do průmyslového srdce dnešní Evropy. Je v našem zájmu, aby budoucí energetická politika nevyhnala průmyslové firmy z Evropy a nevyhnala je z České republiky. Protože tady jde o konkurenceschopnost a o pracovní místa. Zde musíme velmi tvrdě náš národní zájem v Evropě hájit. A příklad číslo dvě, kde se to podle mého názoru nedařilo v minulých letech, nejenom nám, ale i dalším vyspělým zemím v Evropě, boj s daňovými ráji. Přece není možné, aby tolerance daňových rájů rozpočtově vyčerpávala celou řadu členských zemí, aniž by se tomu tyto země dokázaly efektivně bránit. To, že se k daňovým rájům řadu let mlčelo, byl velký problém a, bohužel, dostatečně nahlas se k nim nevyjadřovaly ani české vlády.

Evropský mír

A konečně, poznámka číslo sedm. Já bych mohl zcela podepsat to, co tady řekl přede mnou předřečník, předseda Evropské parlamentu Martin Schulz. Hodnota míru je něco, co je s Evropou velmi silně spojeno. Jsem přesvědčen, že Evropa je tou nejlepší cestou, jak mír na našem kontinentu ochránit.

Když se podíváme na krizi, kterou, doufám, už máme za sebou, na finanční krizi, na evropskou dluhovou krizi, na problémy, které měla eurozóna. Před padesáti, nebo před sto lety většinou takové ekonomické krize nakonec končily válkou, protože se přenesly do nacionálního konfliktu mezi jednotlivými členskými zeměmi.

Evropa na tom byla skutečně špatně. Vzpomeňte si na problémy Řecka, ale také Španělska a Portugalska. Podařilo se to vyřešit. Eurozóna se nerozpadla, ačkoliv mnozí předpovídali, že se to stane. Evropská unie se nerozpadla, ačkoliv mnozí sýčkovali, že k tomu dojde. A dokonce nedošlo ani k žádnému následnému válečnému konfliktu tak, jako to bývalo stovky let zpátky. V tom je neuvěřitelně pozitivní hodnota Evropské unie. Garantuje mír a já doufám, že ho bude garantovat i našim dětem a dětem našich dětí. A to, co Evropa je schopna obhájit vedle mírové existence, je i evropský sociální model. To je něco, co je evropskou hodnotou a je to obrovský přínos do světové civilizace. Jestliže v rámci globalizace cítíme obrovský tlak na evropské hodnoty, na sociální stát, tak právě evropská integrace je něco, čím jsme schopni těmto tlakům, podle mého názoru, efektivně čelit.

Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Evropského parlamentu, vážení předsedové komor, domnívám se, že pokud se bavíme o budoucnosti, o tom, co nás čeká, a jak by Česká republika měla postupovat, jsem přesvědčen, že nám užitek přinese jenom cesta dopředu. Jenom aktivní účast v evropské diskuzi, aktivní účast v evropské integraci. Já jsem přesvědčen, že naše země je schopna tyto výzvy zvládnout a pevně věřím, že budeme u toho, až se Evropa dále bude integrovat a posílí svoji schopnost čelit všem výzvám dnešního světa.

Já moc děkuji za Vaši pozornost.