Premiér dnes přijme předsedu Evropské komise Josého Barrosa

José Manuel Barroso
Narozen 23. března 1956 v Lisabonu
Manželka: Margarida Sousa Uva
Tři děti: Luís, Guilherme a Francisco, 22, 19 a 17 let

Akademická kariéra

▪ S vyznamenáním ukončil studium na Právnické fakultě Lisabonské univerzity.

▪ Na Evropském univerzitním institutu univerzity v Ženevě s vyznamenáním promoval v oboru evropských studií.

▪ Na katedře politických věd fakulty hospodářských a sociálních věd univerzity v Ženevě získal titul magistra politických věd; ve své dizertační práci se věnoval tématu: „Le système politique portugais face à l'intégration européenne“.

▪ Studijní pobyty a krátkodobé kursy na Kolumbijské univerzitě (New York), na Univerzitě v Georgetownu (Washington, D.C.), na Mezinárodním univerzitním institutu (Lucembursko) a na Evropském univerzitním institutu (Florencie).

▪ Poté byl asistentem na Právnické fakultě Lisabonské univerzity, asistentem na katedře politických věd Univerzity v Ženevě a hostujícím profesorem na Department of Government a na School of Foreign Service (Centrum pro německá a evropská studia) Univerzity v Georgetownu, Washington, D.C. (1996–1998). Byl rovněž ředitelem katedry mezinárodních vztahů na Univerzitě Lusíada (říjen 1995–březen 1999).

▪ Získal stipendia od Švýcarské konfederace, Komise Evropských společenství, Nadace Volkswagenwerk, NATO a od Švýcarského národního fondu pro vědecký výzkum.

▪ Je zakladatelem Univerzitního sdružení pro evropská studia v roce 1979.

Politická kariéra

▪ Předseda akademické obce na Právnické fakultě Lisabonské univerzity (1975–1976).

▪ Od roku 1991, kdy byla obnovena činnost portugalské sekce, je členem Evropského hnutí.

▪ Od roku 1980 člen Sociálně demokratické strany (PSD); byl členem národní rady PSD, členem národní politické komise, náměstkem ředitele Úřadu národních studií, předsedou Komise pro zahraniční vztahy a v květnu 1999 byl na 22. kongresu zvolen předsedou strany; do této funkce byl zvolen ještě třikrát.

▪ Od roku 1985 byl šestkrát po sobě zvolen poslancem portugalského parlamentu, v letech 1995 až 1996 byl předsedou Komise pro zahraniční věci portugalského parlamentu.

▪ Státní tajemník pro vnitřní věci v 10. vládě, státní tajemník zahraničních věcí a spolupráce a ministr zahraničních věcí v 11. a 12. vládě.

▪ Od dubna 2002 ministerský předseda 15. vlády.

▪ Vedl a účastnil se různých misí na mezinárodní úrovni, zejména v procesu sebeurčení Východního Timoru a v mírovém procesu v Angole v letech 1990/1991. V září roku 1996 byl v čele delegace Mezinárodního institutu pro demokracii a volební podporu - IDEA (Institute for Democracy and Electoral Assistance, Stockholm) v Bosně a Hercegovině a v říjnu roku 1997 byl poradcem Organizace spojených národů v projektu týkajícím se uklidnění situace v Africe (Tanzanie).

▪ Byl členem různých neformálních poradních skupin Generálního tajemníka Organizace spojených národů, zejména Secretary General Resource Group on the Democratic Republic of Congo.

▪ V letech 1999 až 2002 místopředseda Evropské lidové strany a v letech 2001 až 2005 místopředseda Center Democrats International. Práce, kterou pan Barroso vykonával v úřadě ministra zahraničních věcí a která se týkala evropských záležitostí.

▪ Kromě účasti na zasedáních Evropské rady, neformálních setkáních hlav států a vlád, zasedání Rady (pro obecné záležitosti) a neformálních setkáních ministrů zahraničních věcí („Gymnich“) je třeba zmínit následující akce: konferenci ministrů v San José, setkání zástupců Evropského společenství a skupiny z Ria, zahajovací konferenci k Paktu o stabilitě Evropy, konferenci o revizi a rozšíření smluvních stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a dále setkání Středomořského fóra (pět plus pět).

▪ Během prvního portugalského předsednictví Rady Evropské unie (v roce 1992) koordinoval delegaci předsednictví EU na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED, „Summit Země“ v Rio de Janeiro) a portugalského předsednictví ZEU.

▪ Dále jménem Portugalska podepsal Evropské dohody s Rumunskem, Bulharskem, Slovenskou a Českou republikou (v roce 1993), Smlouvu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska k Evropské unii na Korfu (v červnu v roce 1994) a Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem na Korfu (v roce 1994).

Práce, kterou pan Barroso vykonával v úřadě ministerského předsedy Portugalska a která se týkala evropských záležitostí

▪ José Manuel Barroso se účastnil všech událostí týkajících se Evropské unie, které vyžadovaly, aby bylo Portugalsko zastoupeno na úrovni hlav států a vlád, zejména zasedání evropských rad. Klíčovými událostmi byly zejména podpis smluv o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska, slavnostní akt přijetí těchto deseti zemí, setkání Evropského konventu, mezivládní konference a přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu.

Publikace

▪ José Manuel Barroso vydal několik publikací z oblasti politických věd, mezinárodních vztahů a Evropské unie, včetně publikace „Sistema de Governo e Sistema Partidário” (jako spoluautor) vydané v Lisabonu v roce 1980; dále publikace „Le système politique portugais face à l'intégration européenne” vydané v Lisabonu a Lausanne v roce 1983; publikace "Política de Cooperação” z roku 1990; publikace „A Política Externa Portuguesa" z let 1994—1995; publikace „Uma Certa Ideia de Europa" z roku 1999; „Uma Ideia para Portugal" z roku 2000, dále publikace „Mudar de Modelo" z roku 2002 a „Reformar: Dois Anos de Governo”, 2004.

▪ Dále vydal v různých portugalských a mezinárodních sbírkách, encyklopediích a akademických časopisech, zejména Pólis, Análise Social, Il Politico, Dictionnaire International du Fédéralisme, několik článků z oblasti politických věd a mezinárodních vztahů. Založil časopis Revista de Ciência Política a stal se jeho prvním šéfredaktorem.

Řády, ocenění a vyznamenání

José Manuel Barroso je držitelem více než dvaceti řádů, včetně portugalského řádu Grã-Cruz da Ordem Militar de Cristo z roku 1996, držitelem ceny Casa da Imprensa udělované za politiku z roku 1992, v roce 1993 byl Světovým hospodářským fórem jmenován celosvětovým „vůdcem budoucnosti“, v letech 1991 a 2004 ho portugalské Sdružení pro zahraniční tisk zvolilo osobností roku, v roce 2005 mu Univerzita Rogera Williamse na Rhode Islandu udělila čestný titul honoris causa, v roce 2005 obdržel ve Španělsku medaile „Medalla de la Universidad de Alcalá de Henares“ a „Medalla de Oro de la Ciudad de Zamora“ a v roce 2006 získal čestný titul honoris causa ve společenských vědách na Univerzitě v Georgetownu, Washington DC, a v politických vědách na Univerzitě v Janově, Itálie; dále mu společnost Ferdinan Martinengo Company na Slovensku udělila zlatou medaili „The Bell Celebration – Message to the United Europe“, na Erasmově univerzitě v Rotterdamu získal rovněž ocenění „ERF-Business Week Award“, v dubnu 2006 mu byl na japonské univerzitě v Kobe udělen titul doktor práv honoris causa, titul doktor honoris causa ve společenských a humanitních vědách mu v červnu 2006 udělila Univerzita Cãndido Mendes v Rio de Janeiro, v červnu 2006 mu bylo rovněž uděleno čestné občanství města Rio de Janeiro; dále je od října 2006 čestným členem Svazu angolských spisovatelů („União dos Escritores Angolanos“) v Angole; od listopadu 2006 držitelem čestného titulu doktora přírodních věd na Univerzitě v Edinburgu; v listopadu téhož roku ho periodikum European Voice ocenilo jako Evropana roku („European of the Year“); v prosinci 2006 mu pařížská Vysoká obchodní škola (HEC campus Paris) udělila čestný diplom; v lednu 2007 obdržel čestný diplom na Ekonomické fakultě římské univerzity „La Sapienza“, v únoru 2007 mu polský Business Centre Club udělil zvláštní cenu; v dubnu 2007 získal zlatou medaili portugalského města Lamego a od Evropského institutu ve Washintonu, DC, cenu „Transatlantic Leadership Prize“; v červenci roku 2007 mu řecké město Delfy udělilo čestné občanství a zlatou medaili „Amfiktyons“; nadací Getulia Vargase (EBAPE – FGV) mu byl 10. srpna 2007 v Rio de Janeiro udělen akademický titul vysoké školy EBAPE (Escola Brasileira de Administraςão Pública e de Empresas) za podstatné zásluhy a služby, jež přispěly k rozvoji studia a praxe v oblasti správy. V listopadu 2007 obdržel v Barceloně mezinárodní cenu Conde de Barcelona udělenou nadací Conde de Barcelona; v listopadu 2007 mu byl udělen čestný doktorát na Vysoké škole ekonomické ve Varšavě v Polsku. V lednu 2008 získal na Kypru čestnou medaili města Nikósie a čestný diplom od starosty města Nikósie; v březnu 2008 se stal čestným členem Portugalské historické akademie; v březnu 2008 obdržel v Bulharsku státní medaili „Stara Planina“ prvního stupně; v březnu 2008 získal na Pontifikální katolické univerzitě v São Paulo v Brazílii titul doctor honoris causa.