Parlament jedná o vládním návrhu ratifikace Dohody mezi ČR a USA o umístění radarové stanici protiraketové obrany

První bilaterální konzultace k otázce amerického systému protiraketové obrany proběhly v červenci 2002. Hlavním výstupem těchto jednání bylo oznámení americké strany, že zapojení spojenců do projektu, především do jeho plánované evropské části, je možné. Další jednání proběhla v září 2002 a 2003.

V lednu 2004 připravilo Ministerstvo obrany České republiky materiál pro jednání vlády nazvaný „Informace o technických požadavcích na výstavbu základny protiraketové obrany USA na území ČR,“ kterým měl mj. ministr obrany získat mandát od vlády pro jednání s americkou stranou v předmětné záležitosti. Vláda České republiky usnesením č. 119/D ze dne 4. února 2004 pověřila ministra obrany dále pokračovat ve výměně technických informací o předběžných technicko-organizačních otázkách. V průběhu února 2004 připravilo Ministerstvo obrany České republiky na základě obdržených otázek a kriterií návrh možných odpovědí. V materiálu byly v souladu s parametry Spojených států (především geologické hledisko a infrastruktura) popsány tři vytipované vojenské újezdy, tj. Libavá, Brdy a Boletice. Materiál byl koncem února 2004 zaslán americké straně.

Od počátku roku 2006 probíhaly v Praze v souladu s mandátem, který obdržel ministr obrany od vlády České republiky, uzavřené technické konzultace mezi zástupci Ministerstva obrany České republiky a americkou stranou o možnostech umístění prvků amerického systému protiraketové obrany na území České republiky. Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. července 2006 č. 866 vyňala své usnesení č. 119/D ze dne 4. února 2004 z režimu „důvěrné“. Následujícím krokem vlády v této věci bylo usnesení č. 929 ze dne 26. července 2006, kterým vzala „na vědomí Informaci o technicko-organizačních konzultacích případného zřízení prvků systému protiraketové obrany Spojených států na území České republiky“ a uložila „ministru zahraničních věcí předložit vládě ve spolupráci s ministrem obrany na základě vyhodnocení prohlídek vytipovaných lokalit a v případě oslovení České republiky americkou stranou návrh dalšího postupu.“

V tomto kurzu zahraniční politiky pokračovaly i následující vlády České republiky. Poté, co byla Česká republika požádána diplomatickou nótou Velvyslanectví Spojených států v Praze ze dne 25. ledna 2007 o umístění radarové stanice systému protiraketové obrany na svém území, schválila vláda České republiky svým usnesením č. 322 ze dne 28. března 2007 zahájení jednání se Spojenými státy v této věci. Téhož dne byla Velvyslanectví Spojených států předána diplomatická nóta potvrzující zájem České republiky vstoupit v jednání s americkou stranou.

V dubnu 2007 předala americká strana Ministerstvu zahraničních věcí České republiky návrh Dohody. Ministerstvo zahraničních věcí následně vypracovalo za pomoci ostatních resortů český protinávrh, který podstatně měnil původní americký návrh, a připravilo návrh Směrnice pro jednání o textu Dohody, kterou schválil dne 2. července 2007 ministr zahraničních věcí a dne 3. července 2007 ji vzala na vědomí Bezpečnostní rada státu.

V dubnu 2007 byl americkou stranou předán rovněž návrh mezinárodní smlouvy, která by měla upravovat právní status ozbrojených sil pobývajících v České republice a doplňovat tak Dohodu mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, sjednanou v Londýně dne 19. června 1951 (dále jen „NATO SOFA“), která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 30. listopadu 2000. Tato smlouva se nazývá Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o právním postavení ozbrojených sil Spojených států přítomných na území České republiky (dále jen „ČR-USA SOFA“) a byla podepsána dne 19. září 2008 v Londýně ministryní obrany České republiky Vlastou Parkanovou a ministrem obrany Spojených států Robertem Gatesem.

Od září 2007 do března 2008 proběhlo na Ministerstvu zahraničních věcí s americkou stranou pět kol expertních jednání o návrhu Dohody, kterých se aktivně zúčastnili zástupci Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva obrany, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Národního bezpečnostního úřadu. Česká delegace byla vedena prvním náměstkem ministra zahraničních věcí Tomášem Pojarem, hlavním americkým vyjednavačem byl John Rood, náměstek ministryně zahraničních věcí Spojených států.

České straně se podařilo prosadit do textu Dohody většinu svých návrhů, zejména v oblasti bezpečnostních záruk pro Českou republiku, zapojení NATO do protiraketové obrany Spojených států, návštěv radarové stanice státními činiteli třetích států, podílu České republiky na velení a řízení protiraketové obrany a ochrany životního prostředí.

Související článek - Premiér Mirek Topolánek na summitu NATO: Věříme, že Rusko bude nakonec spojencem, ne soupeřem V tomto projevu premiér mimo jiné konstatoval: "Doba se mění a mění se i hrozby. Co se změnit nesmí, je naše společná vůle k obraně".