Ministr K. Schwarzenberg: Budoucí americký prezident Barack Obama již během volební kampaně vyjádřil protiraketové obraně svou podporu
"Odpovídá dobré americké tradici, že nastupující administrativa po zvolení budoucího prezidenta až k okamžiku převzetí moci se vzdává veškerých závazků veškerých jasných vyjádření, aby bylo jasné, že do posledního okamžiku vládne stávající prezident a teprve po předání moci je nový prezident vedoucí americké politiky," uvedl mimo jiné ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg ve svém projevu v Senátu 27. listopadu.
Vystoupení ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga na půdě Senátu
"Pane předsedající, slovutný senáte, dostáváme se dnes k projednávání hlavní dohody o zřízení radarové stanice na území ČR.
V tuto chvíli máme za sebou téměř dva roky politických debat na toto téma. Během této doby se vláda pokusila přiblížit důvody, které ji - ostatně jako už předchozí vlády - vedly k jednání s americkou stranou o účasti na projektu protiraketové obrany. Během dlouhých jednání s americkou stranou - věřte mi, byla to namáhavá jednání, o jejich průběhu jste byli pravidelně informováni, se České republice podařilo prosadit všechny priority, které si stanovila. Je zde na místě, abych poděkoval mým spolupracovníkům, protože to byla hlavně jejich zásluha, nikoliv moje, že se toto podařilo.
Od začátku, jak víte, jsme jasně vyjádřili svůj názor, že systém musí být zařazen do architektury NATO. Přes počáteční poněkud skeptický přístup Spojených států máme dnes jasný příslib, že se toto stane. Tento systém už je dnes ve všech úvahách základním předpokladem všech úvah a je plně začleněn. Dále samozřejmě bylo pro nás nutné, abychom vyjednali zvýšení bezpečnostních záruk pro Českou republiku. I to se podařilo. Máme svůj podíl na velení a řízení. A jsme aktivně zapojeni do vývoje a přehodnocování prováděcích plánů protiraketové obrany pro Severoatlantické spojenectví NATO. Máme přímou kontrolu nad režimem návštěv na základně. Vyjednali jsme nejpřísnější dodržování velmi striktních předpisů při ochraně životního prostředí. Něco takového dosavad se nikomu ještě při takové smlouvě nepodařilo. A samozřejmě jsme se také postarali o zapojení českých kontraktorů do výstavby a provozu základny. Vyjednaná dohoda o těchto bodech hovoří jasně. Věřím, že jednotlivé dohody budou předmětem odborné diskuse na půdě Parlamentu tak, jak si toto téma žádá.
Rád bych se ve svém vystoupení dnes zaměřil na tři širší oblasti, kterých se protiraketová obrana dotýká a kterých se zároveň do značné míry dotýká vaše dnešní rozhodování. Jsou jimi za prvé alianční diskuse, za druhé - o tom byla vedená velká diskuse v novinách a v jiných médiích v poslední době - role nové demokratické administrativy na poli raketové obrany. A konečně ovšem otázka velice kontroversní, to je Rusko. O plánech aliance na poli protiraketové obrany jsem již hovořil několikrát. Začlenění evropského pilíře do budoucí alianční architektury jsme prosazovali nejen jako naši zásadní podmínku od počátku vyjednávání se Spojenými státy, ale naše diplomacie se nemalou měrou zasloužila i o to, aby si aliance do Bukurešti určila radarovou stanici v České republice jako základ plánu protiraketové obrany NATO. Bukureští to ale nezačalo a Bukureští to samozřejmě také nekončí. Aliance denně pracuje na všech expertních úrovních, intenzivně zvažuje technické, politické, vojenské a finanční implikace celé architektury. Všechny práce směřují k dalšímu posunu na dubnovém summitu NATO v Štrasburku a v Kielu, kde by mělo padnout rozhodnutí o konkrétní podobě aliančního systému. Dovolte mi znovu zdůraznit, že americký radar ve střední Evropě je koncipován jako základ všech úvah o podobě tohoto systému. Bez toho, aby byl ratifikován bilaterální dohodou mezi Spojenými státy a Českou republikou, aliance žádné závažné rozhodnutí nepřijme. Pokud odmítneme radar v České republice, bude muset Aliance zcela změnit plán.
Dámy a pánové, uvědomme si, že dneska opravdu děláme nikoliv rozhodnutí pouze o politice České republiky, nýbrž o politice obrany celé Evropy a spojenectví NATO.
Valná většina euroatlantické bezpečnosti komunity již delší dobu upozorňuje na výhody, které přináší umístění radarového zařízení v Evropě a systém protiraketové obrany obecně. Zároveň upozorňuje na velmi prostý fakt - Evropa není chráněna proti jedné z největších hrozeb 21. století. Neratifikovat radarovou smlouvu znamená připravit spojence, a tedy i celou Evropu, o kapacitu, která ji má ochránit.
V navrhovaném pojetí jde navíc o schopnost, která je z drtivé většiny financována Spojenými státy. Umístěním amerického systému ve střední Evropě získá NATO schopnost protiraketové obrany o několik řádů levněji než kdyby se o jeho vybudování byť jen pokusilo vlastními prostředky. Evropě chybí finanční zdroje, potřebné technické know-how. Připomínám, že k vyvíjení tohoto amerického systému potřeboval celou generaci intenzívní práce, že tudíž i kdybychom se v Evropě dnes do té práce dali, tak zajisté bychom asi taky 30 let na to potřebovali.
A v neposlední řadě v Evropě neexistuje politická vůle investovat do obrany, která jen málokdy přináší rychlé politické body. Ostatně, jak víte, konec konců obranu evropského kontinentu již po desetiletí jako hlavní garant zaručují Spojené státy. Umístění radaru je do velké míry geograficky limitováno. Alternativních možností je málo a žádná z nich nezajišťuje takovou míru pokrytí a tak efektivní obranu proti balistickým střelám středního a dlouhého doletu a interkontinentálního jako umístění radaru na českém území. Navrhovaný radar v ČR přitom zvyšuje i efektivitu již existujících systémů obrany proti střelám krátkého doletu, a to nejen těch amerických. Radar v ČR zvýší pokrytí těchto systémů v Evropě, včetně celého středoevropského prostoru.
Budoucí americký prezident Barack Obama již během volební kampaně vyjádřil protiraketové obraně svou podporu. Při jakýchkoliv pochybách o budoucnosti systému po změně americké administrativy bych rád připomenul, že Kongres USA, ovládaný právě stranou demokratickou, již schválil dostatečné množství prostředků na přípravné práce a konstrukci systému včetně evropského pilíře. Odpovídá dobré americké tradici, že nastupující administrativa po zvolení budoucího prezidenta až k okamžiku převzetí moci se vzdává veškerých závazků veškerých jasných vyjádření, aby bylo jasné, že do posledního okamžiku vládne stávající prezident a teprve po předání moci je nový prezident vedoucí americké politiky.
My jsme často Ameriku kritizovali za to, že obchází mezinárodní organizace, kdykoli se jimi cítí omezována, a volí koalice zemí, které v jejích očích lépe chápou bezpečnostní rizika a zastávají stejné bezpečnostní zájmy. Na poli protiraketové obrany však USA, a trochu jsme k tomu přispěli, vyšly jiným směrem a rozhodly se svou nejmodernější obrannou kapacitu integrovat do aliančních struktur. To je veliký rozdíl v americké politice ještě před několika lety a dnes.
Vyslechl jsem mnoho komentářů k postoji budoucího prezidenta Obamy vůči Evropě. Všichni doufáme, že jeho administrativa přistoupí k Evropě jako k rovnocennému partnerovi. Věřím, že Spojené státy tak učiní. A jsem přesvědčen o tom, že zároveň Evropě připomenou její spoluodpovědnost a závazky za mír a bezpečnost v celém severoatlantickém prostoru a snad i celém světě. Nová administrativa prezidenta Obamy se brzy zeptá, nakolik jsou evropské státy připraveny zvýšit svůj podíl při zajišťování bezpečnosti severoatlantického prostoru. Poskytnout území a politickou podporu tomuto projektu je to nejmenší, co můžeme udělat.
Pokud ovšem vyšleme do Washingtonu signál, že žádné nebezpečí neočekáváme, že toho času ještě Írán není hrozba, nýbrž teprve za pár let, protože ještě jeho vývoj střel s dlouhým doletem není ukončen, a proto dáme přednost krátkodobému vnitropolitickému zisku na úkor dlouhodobé spojenecké schopnosti, bude to znamenat, že nejsme schopni udělat základní kroky při ochraně kontinentu, jak evropského, tak i Severní Ameriky, našeho nejdůležitějšího spojence.
Nedivme se proto, že se pak Obamova Amerika s řadou svých vnitřních problémů k Evropě obrátí zády. Rusko, a to bych rád podtrhl, považujeme za velmi důležitého a v mnoha oblastech váženého partnera, se kterým chceme dále jednat o navržených opatřeních a posílení transparentnosti a důvěry. Byl jsem vždycky zastáncem a nadále jsem, že s Ruskou federací je nutno vést intenzivní dialog na všech úrovních, což ovšem neznamená, že silnými výroky, poněkud neobvyklými slovy někdy z ruské strany se necháme zastrašit.
Ruská federace dobře ví, že evropský pilíř tak, jak je navrhován, nepředstavuje pro ruskou federaci žádnou hrozbu. Podstata strategické ronvováhy mezi Západem a Ruskem se od studené války dramaticky nezměnila a je založena především na masivním vzájemném strategickém odstrašení. Tvrzení, že deset interceptorů a radar tuto strategickou rovnováhu vychýlí, je smyšlenou politickou konstrukcí. Znovu opakuji, že evropský pilíř protiraketové obrany nijak nesouvisí se strategickou rovnováhou mezi Ruskem a Západem. Rusko to nejen dobře ví, ale při vzájemných rozhovorech často otevřeně přiznává. Je známo, že Rusko nikdy nenamítalo a nenamítá proti umístění radarového zařízení do některých z tradičních států NATO, jako například Dánsko, Turecko či Velká Británie.
Hrozba, které čelíme, je společná pro Spojené státy, Evropu i Rusko. Rusko dostalo velkorysou nabídku se projektu účastnit. Tuto nabídku k vlastní škodě i nadále odmítá. Tento demonstrativní postoj má v tuto chvíli především za cíl zkomplikovat ratifikační proces v ČR. Česká republika nadále zůstává připravena ke spolupráci s Ruskem. Rád bych to ještě jednou podtrhl.
Bezpečnost České republiky a euroatlantického prostoru je příliš důležitá na to, aby padla za oběť neschopnosti akceptovat věcné argumenty a na jejich základě přijmout rozhodnutí. NATO, které je základním zdrojem bezpečnosti této země, má v protiraketové obraně nemalé ambice. Ratifikace smlouvy o umístění radarové stanice je významným příspěvkem České republiky k jejich naplnění. Věřím, že dobře zvážíte důležitost svého rozhodnutí s ohledem na naši národní bezpečnost a bezpečnost všech našich spojenců.
Dovolte mi ještě něco říci. Zrovna tento projekt protiraketové obrany se bohužel během posledních let dostal do středu stranických sporů mezi vládní koalicí a opozicí. Já bych byl velice vděčen, kdybychom přijali způsob malých starých demokracií, že otázka bezpečnosti státu a obrany je předmět diskuse přes stranické meze a hranice a že o těchto záležitostech diskutuje nikoli ze stranického hlediska, z hlediska státní bezpečnosti, bezpečnosti našeho státu, bezpečnosti našeho kontinentu.
Vyzývám proto i ty, kteří z pochopitelných důvodů vládu kritizují a mají na to také plné právo, aby zvážili v této otázce svůj postoj, zamysleli se nad tím projektem, zamysleli se nad těmito argumenty a prosím vás velice, abyste dnes dali souhlas smlouvám se Spojenými státy. Myslím, že to je to, co v naší generaci můžeme udělat závažného pro jistotu našeho státu.
Děkuji vám mnohokrát."
>Čtěte také: Projev předsedy vlády Mirka Topolánka o umístění radaru na území ČR (27. 11. 2008)
