Vize unie: méně může být více

DISKUSE

K častým výtkám na adresu Evropské unie patří i kritika její složitosti a nesrozumitelnosti. Kdybych chtěl provokovat, řekl bych, že včerejší schválení rámcové pozice ke Sdělení Evropské komise k nové strategii Evropa 2020 vládním Výborem pro evropské záležitosti je pěknou ukázkou jazykové kostrbatosti unijního ptydepe. Jenže unijní problematika prostě není čtení na dobrou noc, takže si raději řekněme, co toto relativně nepřitažlivé slovní spojení znamená v praxi.

Zaprvé jde o velmi rychlý a koordinovaný, nikoli však zbrklý, postoj všech českých ministerstev – komise zveřejnila svůj dokument Evropa 2020. Strategie pro inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst teprve předminulý týden.

Jednání probíhala od konce loňského roku a závěrečná verze strategie by měla být přijata na červnovém setkání premiérů a hlav vlád v Bruselu. Z toho tedy vyplývá, že strategie není projednávána potají či hekticky, jak někdy zaznívá. Česká republika má tedy „rámcově jasno“ v tom, s čím půjde do jarních vyjednávání.

Není pochyb o tom, že Evropská unie strategii do dalších let potřebuje. Je pravda, že ambice minulé strategie EU pro hospodářský růst, tzv. lisabonské strategie, se ukázaly jako nereálné poté, co se řadu z nich nepodařilo v praxi naplnit.

Neznamená to ale, že by unie měla rezignovat na vytvoření vize do dalších let. Je nicméně naprosto zásadní, aby se poučila z minulých chyb a především uznala, že méně je někdy více. V sázce není nic menšího než důvěryhodnost celého evropského projektu.

Pozice České republiky je tedy jasná. Unie by si měla stanovit menší množství dosažitelných cílů a zaměřit se v první řadě na podporu ekonomického růstu, udržitelnost veřejných financí, zvýšení zaměstnanosti a konkurenceschopnosti EU v globálním světě. O to důsledněji by pak měly být dané cíle vymáhány.

To, že se současná debata o budoucnosti EU odehrává v dobách ekonomické krize, může paradoxně v kombinaci s neúspěchem lisabonské strategie napomoci tomu, že si členské státy uvědomí, že opravdové reformy jsou bez nadsázky životně důležité nejen pro unii, ale pro každý členský stát.

O autorovi| Juraj Chmiel, ministr pro evropské záležitosti