Teze projevu vicepremiéra Bělobrádka na XLVIII. zasedání Akademického sněmu AV ČR

Dámy a pánové, vážení hosté,

Shodou okolností je to pár dní, co konečně prošla sněmovnou malá euronovela zákona 130 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací.
Chci vám při této příležitosti poděkovat za vaši spolupráci a za vaše připomínky. Včetně připomínek negativních. Rád jsem je vzal v úvahu. Protože jak známo, ve vědě i negativní odpověď je dobrá odpověď. Nejhorší je žádná odpověď. Což ovšem platí i v politice. Nejhorší je, když spolu lidé nekomunikují vůbec. Anebo si nedokáží svá stanoviska jasně a precizně definovat. A pak je také držet.

Chci vás také pozvat ke spolupráci nad zcela novým zákonem o podpoře vědy. Řadu věcí, které někteří chtěli prosadit do již schválené euronovely, bude možno uplatnit při přípravě tohoto nového zákona. Nyní jsem je odmítl prostě proto, že by bylo nesystémové měnit jednotlivé části, když nás čeká práce na zásadní změně celku.

Nebudu tu rozebírat podrobnosti. Všichni jistě víte, o co jde. Že po patnácti letech potřebujeme na základě našich i zahraničních zkušeností provést zásadní revizi systému podpory vědy, výzkumu a inovací. Že potřebujeme centrální koordinační orgán, namísto 11 roztříštěných institucí. Že musíme umět lépe zacílit evropské, národní, krajské a soukromé prostředky (RIS3 strategie). Že potřebujeme naše omezené zdroje soustředit tam, kde máme největší šanci dosáhnout excelentních výsledků. Že potřebujeme pro vědu a výzkumu získat alespoň dvojnásobek soukromých peněz, než je tomu dnes. Že potřebujeme daleko širší zapojení do mezinárodní spolupráce. Že musíme na jedné straně zajistit dlouhodobé a dostatečné institucionální financování vědy – za což, snad úspěšně, bojuji ve vládě - a na druhé straně mít možnost kontrolovat efektivitu využití peněz. Že vůbec potřebujeme daleko více relevantních dat pro správné rozhodování a poměřování se světem.

Toto vše jsou závěry analýzy, kterou jsme vypracovali v rámci Sekce, jíž vedu. Jsem si ale plně vědom toho, že jde o velký úkol, který nelze zvládnout pouze z úřadu vlády. Že potřebuji vaše rady, vaše zkušenosti, vaše názory a nakonec i vaši podporu. A nyní se dostávám k tomu úplně nejdůležitějšímu, co jsem vám sem přišel říct. Opravdu stojím o vaši spolupráci! Moje dveře jsou kdykoli otevřeny každému z vás, kdo za mnou přijde ať už s vlastním dobrým návrhem, nebo třeba připomínkou k tomu, co na mém úřadě vzniká. Oponentura je důležitou součástí každé vědecké práce. Vědec se nikdy nerozčiluje na kolegu, který ho upozorní na omyl. Vědec je za takové připomínky vděčný. Protože ve vědě nejde o to MÍT pravdu, ale OBJEVIT pravdu. Doufám, že onu vědeckou pravdu budeme objevovat společně.

Děkuji za pozornost!