Celou reportáž najdete zde.

Iva STUDENÁ, redaktorka
Pomazánkové máslo, tuzemský rum nebo třeba jahodová marmeláda. To jsou věci, které pod původním označením v obchodech už nenajdeme. A může za to Evropská unie. Právě takové zákazy zanechávají v řadě Čechů pachuť tzv. bruselského diktátu. A to i přesto, že právní předpisy mají logické vysvětlení.

Vendula Kazlauskas, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky
Každý ten zákaz vlastně zapadá do nějaké jako širší myšlenky a do nějakého jako cíle, na kterém se shodli všichni včetně českého ministra. Takže pokud se podíváme třeba na ten rum, který byl hodně často diskutovaný, tak tam vidíme, že není opravdu zákaz prodávání rumu, ale třeba zákaz označovat něco, co rum není jako rum. Což koneckonců může být i výhodné i pro české zákazníky, že ví, co kupují, a že pokud třeba vyjedou i do dalšího státu Evropské unie, tak když si koupí máslo, tak to je opravdu máslo.

Jan Grinc (katedra Ústavního práva, Karlova univerzita,
V některých těch postupech skutečně se rozhoduje i o třeba zeměpisných označeních těch států a podobných otázkách. Třeba nějaký produkt může být jenom v určité zemědělské oblasti a v zásadě ta logika je, že to má teda přispívat k transparentnosti toho vnitřního trhu.

Michal ŠALOMOUN, ministr pro legislativu /Piráti/
Evropská unie je unikátní projekt ohledně vnitřního trhu, ohledně prostě Schengenu, ale samozřejmě, že abyste tohleto vybudovali, tak k tomu potřebujete vytvořit tenhleten aparát, to, že jsou tam občas věci, že to trošku přeženete nebo v čase se ukáže, že to třeba nebylo úplně nutné, tak se pojďme o tom bavit.

Iva STUDENÁ, redaktorka
Ústupky se přijímají nejen v potravinářství, ale také v oblasti zdraví nebo ekologie. Třeba balonky by správně neměly nafukovat děti do osmi let. Prodávat se nesmí wolframové žárovky, teploměry se rtutí nebo jednorázová brčka. Velké reakce vyvolalo i nařízení napevno přidělávat víčka k PET láhvím.

Vendula Kazlauskas, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky
/nesrozumitelné/ příklad toho, kdy Česko přijalo přísnější opatření, než Evropská unie vyžadovala, byl například nařízení obalení koblih. Protože vlastně z evropské úrovně přišlo to, že pečivo má být hygienicky balené, a ostatní státy to udělaly tak, že k tomu pečivu daly ty kleštičky. České ministerstvo to přepsalo tak, že každá Kobliha má být ve vlastním sáčku. Podobný příklad může být například podíl biopaliv vlastně v palivech do auta.

Iva STUDENÁ, redaktorka
Nepopulární opatření jsou především špatně vysvětlována. Navíc Česko bývá v přijímání zákazů kolikrát papežštější než papež.

Jan Grinc (katedra Ústavního práva, Karlova univerzita,
Určitý problém je v tom, že opravdu ta evropská legislativa je často hodně vágní, hodně obecná a potom ten český zákonodárce stojí vlastně před dilematem, jestli teda má tu úpravu konkretizovat a pak třeba ji učinit přísnější, než jak by sama vyžadovala, anebo se vystavovat riziku, že naopak třeba Evropská komise řekne, že Česká republika to dostatečně neprovedla.

Petr Kaniok, politolog, Masarykova univerzita
Česká státní správa je mimořádně komplikovaná, že je v ní zapojeno hodně aktérů, hodně institucí, mnoho z nich má mnohdy své vlastní cíle a ty cíle se tam snaží v té jako implementační legislativě dostat. Jako aktérů je hodně a všichni chtějí nějakým způsobem tam jakoby dostat svou ambici. Z toho vznikají skutečně mimořádně složité a komplexní dokumenty, jdou skutečně v řadě případů hluboko za rámec.

Michal ŠALOMOUN, ministr pro legislativu /Piráti/
Ono to může být výhodné i pro nás. Whistleblowing je nástroj, kde prostě chráníte ty oznamovatele, a Evropa to chce, abyste to dělali kvůli ochraně evropských hodnot. Od ochrany spotřebitele, od nějakého praní špinavých peněz a teďka vlastně ta Česká republika si řekla dobře, když já takový nástroj buduju kvůli ochraně evropských zájmů, jestli teda není namístě to využít i pro ochranu českých zájmů, které tam teda nejsou. Takže se to trošku rozšířilo.