MFD: Děravý zákon o lobbování

„Cílem je nastavit transparentní pravidla tak, aby měla veřejnost přehled o tom, kdo, kdy a v jaké věci lobboval, tak aby se předešlo a zamezilo vzniku korupce, střetu zájmů a klientelismu,“ sdělil MF DNES ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun (za Piráty). Veřejnost má podle ministra právo vědět, kdo se snaží ovlivňovat podobu zákonů a dalších předpisů.

Návrh zákona zavede registr lobbistů a lobbovaných, kde má být jasně uvedeno, kdo a v jaké oblasti působí. Lobbisté budou povinni svou činnost předem ohlásit ministerstvu spravedlnosti a před zahájením lobbování v registru uvést, v jaké oblasti a v čím zájmu budou působit.

Vinaři mimo kontrolu

„Dále budou do registru vkládat prohlášení lobbisty o lobbování za uplynulých šest měsíců. Prohlášení budou veřejně přístupná, což umožní snadnou kontrolu veřejnosti nad jejich obsahem,“ přiblížil Šalomoun. Jenže právníci i protikorupční organizace upozorňují na to, že zákon je děravý a ve finále může lobbistům jejich činnost spíš usnadnit. „V současné podobě má návrh z pera ministerstva spravedlnosti vedeného Pavlem Blažkem (ODS) tolik děr, že téměř na nikoho nedopadne a bude velice snadné jej obcházet,“ tvrdí právník Transparency International Jan Dupák.

„Zákon by měl platit pro každého bez výjimek. Ministerstvo spravedlnosti do něj ale na poslední chvíli vepsalo výjimky pro komory, jako je advokátní, lékařská či architektů, svazy zaměstnanců a zaměstnavatelů, samosprávy a jejich asociace, ale také pro církve,“ řekl MF DNES analytik Jakub Černý z organizace Rekonstrukce státu. Například lobbing svazu vinařů či libovolného spolku firem tak podle Černého zákonu podléhat nebude. „Česko se touto výjimkou vydalo naprosto bizarní cestou – pokud v zahraničí existují nějaké výjimky ze zákona o lobbování, jsou obvykle buď pro malé subjekty, či neziskové organizace. U nás vyjímáme naopak nejvlivnější a nejbohatší lobbisty,“ podotkl Černý.

Další „rybou“, kterou zákon nechává „plavat“, jsou asistenti poslanců a senátorů. V seznamu lobbovaných chybějí. „Když budu lobbovat u poslance, zákon se na mě bude vztahovat. Když budu v té samé věci lobbovat u asistenta, protože ho schůzkou poslanec pověřil, zákon platit nebude,“ tvrdí Černý. S asistenty zákonodárců registr nepočítá ani na straně lobbistů. Veřejnost se nedozví, kteří lobbisté jsou současně asistenty poslanců, a mají tak privilegovaný přístup do Sněmovny. Je navíc zcela běžné, že lobbisté komunikují s asistenty o změnách zákonů. Asistenti často plní roli „dvojníka“, protože poslanec nemůže být všude, nebo má se svým asistentem rozdělená témata.

Protikorupční rada vlády sice doporučila, aby se zákon vztahoval na prezidenta a zmíněné asistenty poslanců a senátorů, a odmítla výjimku pro profesní komory, svazy nebo registrované církve. Jenže vláda se doporučením řídit nemusí. „Naše zkušenost s vládou Petra Fialy už ukázala u návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, že se doporučením rady nemusí vůbec vázat a může postupovat přímo proti němu,“ tvrdí Dupák. Tehdy se zástupci rady shodli na tom, že vládní verze zákona je špatná, a navrhli ji vylepšit dvěma zásadními změnami. Jenže ministři, kteří mají být oficiálně členy rady, se jejího historicky prvního jednání za současné vlády neúčastnili a poslali za sebe své podřízené. A na jednání kabinetu pak návrh poradního orgánu odmítli.

Hrozí „nefunkční paskvil“?

Důležitým nástrojem nového zákona má být institut takzvané lobbistické stopy. Ta by měla obsahovat jmenný seznam všech lobbistů, na základě jejichž požadavku došlo v návrhu právního předpisu ke změnám. Dále pak datum, kdy došlo k vyjednávání, a přesné popsání změn, k nimž došlo. Podle návrhu zákona má lobbista povinnost uvést v registru také firmu nebo osobu, v jejímž zájmu vystupuje. „Pokud lobbista nebude chtít lobbovat sám, nebo bude právnickou osobou, lobbovat za něj bude tzv. lobbující prostředník. V takovém případě bude z veřejně přístupného registru možnost zjistit nejen, koho lobbista lobboval, ale v čím zájmu tak činil a prostřednictvím které osoby,“ vyjmenovává Šalomoun. Zákon naopak neřeší, kdo lobbuje za obsazení důležitého postu, za vypsání veřejné zakázky nebo dotačního programu. „Důvod, proč se návrh zákona nevztahuje na obsazování vládních nominací nebo zadávání veřejných zakázek či dotací, je ten, že už dnes existuje nejen nominační zákon, ale také rozpočtová pravidla a zákon o zadávání veřejných zakázek, které transparentnost těchto procesů už upravují,“ říká Šalomoun.

Podle Dupáka by přesto v zákoně měla být kromě rozšíření okruhu registrovaných subjektů rozšířena i věcná působnost, tedy na jaké všechny situace regulace dopadá. „Také vidíme prostor pro větší automatizaci a zrychlení celého procesu oznamování lobbistických schůzek, která bude ale dávat smysl, až když půjde skutečně o komplexní úpravu, nejen vykázání souhrnných zpráv jednou za čas,“ říká právník z Transparency International. Pomohlo by podle něj zavedení otevřeného online lobbingového registru, kde by bylo vidět, co konkrétně lobbista prosazuje, kdo ho platí a za koho lobbuje.

Zákon by měl začít platit od ledna 2026. V jaké podobě nakonec bude, teprve rozhodne vláda. „Je třeba, aby zohlednila připomínky expertů a neustupovala přirozenému odporu lobbistů a některých politiků, kteří by byli nejradši, kdyby se o lobbování nemluvilo vůbec. Nechceme další zákon, který bude nefunkční paskvil,“ říká Dupák.