ČT24: Poslanecká sněmovna - hlasování o nedůvěře vlády

Ministr pro legislativu a předseda LRV Michal Šalomoun v Poslanecké sněmovně

Projev ministra pro legislativu a předsedy LRV Michala Šalomouna (za Piráty)

Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády,

já bych na začátku promluvy ohledně takové té časté výtky, s kterou se naše vláda setkává, setkávala se s ní už v době svého vzniku, a pak se tato výtka tady jako tu a tam tu častěji, méně často vytahuje, a to je to, že naše vláda zřídila tři nová ministerstva. Toto opravdu není pravda. V naší vládě jsou ministři, kteří jsou pověřeni řízením ministerstva a jsou tady 3 ministři, kteří pověření vedením ministerstva nejsou. Ostatně s tím, že budou existovat tyto dva typy ministrů, počítá jednak Ústava a jednak i kompetenční zákon. Asi rozumím opozici, proč zaměňuje ministry a ministerstva, protože to potom asi evokuje takové ty negativní konotace, že tři nová ministerstva znamenají třikrát personální oddělení, nová sekce státního tajemníka, interní audit, bezpečnostní krizový odbor IT, spisová služba, aparát na vyřizování sto šestky, vyřešení stravování, autoprovozu, veřejných zakázek a podobně.

Nic z toho se v zásadě neděje a už i v kompetenčním zákoně je zakomponována situace, že pokud budou existovat ministři, kteří nejsou pověření řízením ministerstva, jejich aparát a provoz zajišťuje Úřad vlády. Takže tohle máme i v naší vládě ohledně těchto tří ministrů, jako mě ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády, Heleny Langšádlové, ministryně pověřené vědou, výzkumem a inovacemi, a ministra Dvořáka, pověřeného evropskými záležitostmi. Nicméně někdy se o těchto ministrech hovoří jako o ministrech bez portfeje. Je to takový historický název, ten termín bez portfeje, bez portfolia. Znamenalo to, že tento ministr je na vládě nebo v tom orgánu jenom na hlasování a není pověřen žádnou agendou, to tady vlastně není. A i ty agendy, které vykonáváme, jsou agendy, které jsou vykonávány na Úřadu vlády, v jejich čele ale stojí ministr jako člen vlády.

Co se týká mě osobně jako předsedy legislativní rady vlády, tak Legislativní rada vlády je poradním orgánem vlády, který je v kompetenčním zákoně a vláda si může tento poradní orgán zřídit. A ten si zřídily všechny vlády už od roku 1969 a kontinuálně tento orgán funguje. V roce 2019 slavil padesáté výročí. Takže Legislativní rada vlády je tu déle než některá ministerstva.

Co se týče fungování LRV, tak její aparát sídlí na Úřadu vlády a je to seskupení významných právních odborníků v určitých věcech, který posuzuje návrhy právních předpisů, jež se tvoří na jednotlivých ministerstvech. Protože jednotlivá ministerstva jsou v rámci své kompetence, vymezené v kompetenčním zákoně, odpovědna za přípravu a pečování o kvalitu legislativy a Legislativní rada vlády je oponentním orgánem, aby se kvalita nesnižovala. Co se týká jejího fungování, tak z právního pohledu a právní oponentury se snažím, aby zasedání byla tak častá ne, jak je to možné, ale jak je to nezbytné v našich provozních podmínkách.

Zasedání LRV jsou četnější než za minulé vlády. Jenom za tento rok jich bylo už 21. Loni to bylo 20. Za předchozí léta to třeba bylo 9, 16 nebo 17, takže i z legislativního pohledu jsou zasedání častější. Ještě bych chtěl uvést, že spor se vede o to, zda si vláda jako předsedu LRV jmenuje nebo zvolí někoho, kdo bude pověřen touto agendou výhradně, anebo někoho, kdo je zároveň pověřen řízením nějakého ministerstva, typicky Ministerstva spravedlnosti. V praxi se ale ukazuje, že pokud je předsedou LRV  ministr spravedlnosti, tak se dostává do dvou pastí. Jednak nemá příliš mnoho času, aby se opravdu práci v Legislativní radě vlády naplno věnoval, protože pozice ministra spravedlnosti je už tak docela značně vytěžující. Nicméně pak může dojít k situaci, kterou budu demonstrovat na jednom konkrétním případě z roku 2020, která se stala ministryni spravedlnosti Marii Benešové.

Ta byla mimo jiné i předsedkyní LRV. V covidové době byla situace ve věznicích taková, řekněme, napjatá a Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu zákona o výkonu trestu, výkonu svobody v tom smyslu, že aby se to napětí zmírnilo, tak by vězni mohli dostat o nějaký balíček navíc. Ministerstvo spravedlnosti to hájilo, že je to potřebná regulace a je potřeba ji přijmout rychle ve stavu legislativní nouze. Nicméně tatáž ministryně spravedlnosti, tedy v zastoupení a z pozice předsedkyně LRV, tak na to dala negativní stanovisko: Tohleto nepřijímejte, to není na legislativní nouzi a hlavně vy to právo nestylizujete jako právo odsouzeného, ale spíše jako oprávnění ředitele věznice umožnit příjem nějakého dalšího balíčku. Takže ta dvojjediná pozice může generovat schizofrenní situace, kde jste podepsaní na dvou různých papírech se dvěma rozdílnými závěry. Toto pak působí schizofrenní reputační problémy. Nicméně to je ten menší problém.

Horší problém by naopak byl v momentě, kdy by ministr spravedlnosti v pozici předsedy LRV využil svých kompetencí a vůbec by relevantní oponenturu prostě nedal a sám si tu danou věc tak říkajíc pochválil. Což by vlastně místo toho, že by to mělo zkvalitnit tu legislativu, tak paradoxně by se oponentura neobjevila vůbec. A to si myslím, že je špatně v situaci, kdy Ministerstvo spravedlnosti je gestorem poměrně zásadních regulací - jednak občanského zákoníku, občanského soudního řádu, trestního zákoníku, trestního řádu, ale i třeba v tom, jaká regulace se přijímala nyní.

Musím říct, že za posledního půl roku Legislativní rada vlády zpracovávala asi v polovině případů opravdu novou regulaci, kterou připravuje Ministerstvo spravedlnosti, která tady byla úplně nová. Týká se to preventivní restrukturalizace, hromadných žalob nebo whistleblowingu nebo lobbingu. I z těchto důvodů je vhodnější, aby pozice předsedy LRV byla oddělena od jiného člena vlády, který je pověřen řízením nějakého ministerstva. Pokud se týká legislativy, tam v té právní rovině nevidím nějaký zásadní problém.

Nicméně co je dlouhodobý problém, je spíš v její kvalitě, posuzováno z toho věcného pohledu, kde se jako nástroj používá hodnocení dopadů regulace, tzv. RIA. Jednak z vyhodnocení těch předkladů komisí pro hodnocení dopadů regulace, což je jedna z pracovních komisí Legislativní rady vlády, ale i z těch odborných kruhů víme, že sice to děláme formálně, ten proces hodnocení dopadů regulace zaveden máme, ale kvalita výstupů není taková, jak by bylo třeba, jak si od ní slibujeme. Koneckonců tyto věci potvrdilo i hodnocení veřejné správy, tzv. Public Governance Review, které provádělo OECD.

Závěry zprávy představovalo letos na jaře, tam se s nimi shodujeme, že toto je potřeba posílit. Na posílení kvality pracuji já osobně. Proto vznikl útvar, kterému se říká vládní analytický útvar. V systemizaci je to uvedeno jako Oddělení legislativních analýz. A aby se nezvyšoval počet lidí ve veřejné správě, ale zároveň se posílily analytické kapacity, které naši zemi mohou posunout dál a mohou jí ušetřit výrazně hodně peněz, tak jsem se domluvil s ostatními ministry, aby mně poskytli v systemizaci jedno své místo. Tím tedy vznikl základ Vládního analytického útvaru, který dnes má 14 míst, naplněno jich je 10. Abychom v tomto úsilí pokračovali, nám doporučila i OECD. Tato aktivita je propsána i do Národního plánu obnovy. A právě za účelem posílení analytických kapacit nejen na Úřadu vlády, ale i na ostatních ministerstvech, tak z Národního plánu obnovy by měly připutovat náklady na dalších 20 míst, která budou rozdělena jednak mezi Úřad vlády a další ministerstva.

Tento Vládní analytický útvar se věnuje pomoci jednotlivým ministerstvům u těch složitějších regulací. Pomáhá jim s hodnocením dopadů regulace, vždy s nějakým konkrétním částečným úsekem. A důvod je ten, že postupnou evangelizací se snažíme vychovávat kvalitní analytiky na ministerstvech, aby podklady pro rozhodování byly zpracovány lépe, než jsou, aby se to postupně zlepšovalo. Je to taková drobná čapkovská práce všedního dne, která se může projevit ne brzo, ale věřím, že v bližší budoucnosti už se to může výrazně zlepšit.

Mimo jiné se tento analytický útvar, někteří jeho pracovníci věnují i zpracování antibyrokratických balíčků, kde jsou detekované možnosti, jak snížit byrokratickou zátěž, jak ulevit podnikatelům, ale nejen jim. Byť samozřejmě podněty vycházejí z podnikatelského sektoru, ale týká se to třeba také zaměstnavatelů, je to podstatně širší. Já tady můžu zmínit třeba zrušení povinných periodických lékařských prohlídek pro zaměstnance v nerizikových profesích. Také skončila povinnost lékařských prohlídek při řízení referenského vozidla, zvýšila se hranice pro povinné placení DPH. Vyřešily se také drakonické pokuty za pozdní podání kontrolního hlášení, zrušila se povinnost pro zaměstnavatele zasílat České správě sociálního zabezpečení hlášení o ukončení pracovní neschopnosti. Na to navázal Antibyrokratický balíček II, který řeší zvýšení limitů pro povinné ověření účetní závěrky auditorem, ve zdravotnictví zrušení vstupních lékařských prohlídek u nerizikových profesí, potom ohledně justice je to zrušení přísedících u soudu u některých typů případů, zvýšení limitu pro bagatelní spory a další. Teď se připravuje Antibyrokratický balíček III, kde budou další věci.

Co se týče legislativy, tak s tím souvisí i přijímání evropských předpisů, kde my, když jsme nastoupili, tak jsme se potýkali s velkým deficitem. V té době jsme byli v deficitu 36 směrnic. Pokud můžeme predikovat, jaká by mohla být potenciální pokuta, tak tato predikce byla úplně děsivá. Bylo to kolem dvou miliard korun. To se nám podařilo výrazně snížit a takovým ukazatelem je hodnocení Evropské komise, která nehodnotí přijímání všech směrnic, ale hodnotí je jen u směrnic, které se týkají vnitřního trhu. Obecně platí, že v normalitě se toleruje 1 % z toho, co máte přijmout. My, když jsme jako vláda začínali, tak to bylo kolem 3 %. To bylo úplně děsivé. Další hodnocení bude koncem října a tam si myslím, že už se dostaneme do onoho jednoho procenta. Takže za tu dobu našeho vládnutí jsme to z toho hardcoru dotáhli do nějaké normální pozice.

Děkuji Vám za pozornost.