Reakce na komentář J. Grunda na serveru Info.cz: „Vláda obchází vlastní pravidla, stejně jako při lex ČEZ“

Praha, 28. dubna 2024 – Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun se ohrazuje proti tvrzením v komentáři Jiřího Grunda, který byl zveřejněn 24. června na serveru Info.cz s názvem „Vláda obchází vlastní pravidla, stejně jako při lex ČEZ“. Všechna mylná či zavádějící tvrzení jsou níže přehledně bod po bodu rozebrána a vysvětlena.

1. Článek byl zveřejněn na serveru Info.cz.
   
   V prvé řadě jako předseda Legislativní rady vlády (LRV) konstatuji, že Legislativní rada vlády není oprávněna z titulu svého postavení jakkoliv zasahovat nebo měnit věcná řešení obsažená v návrzích právních předpisů navržená jejich předkladateli. Podle čl. 1 odst. 3 Statutu Legislativní rady vlády při výkonu své působnosti Legislativní rada posuzuje legislativní návrhy z toho hlediska, zda jsou v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, s právem Evropských společenství a Evropské unie, zda jsou ve všech svých částech a jako celek nezbytné, jejich obsah je přehledně členěn, srozumitelně a jednoznačně formulován a je v souladu s ostatními závaznými pravidly legislativního procesu a zda bylo provedeno hodnocení dopadů regulace v souladu s Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace (RIA). Žádná z těchto pravomocí nezahrnuje možnost se vyjadřovat nebo upravovat posuzované návrhy právních předpisů z hlediska jejich věcného pojetí a v nich obsažených institutech, právech, povinnostech nebo kompetencí orgánů či úřadů návrhem právních předpisů jim do jejich rukou svěřených. Pokud tedy pan Jiří Grund poukazuje na určité věcné nedostatky návrhu zákona či zmiňuje jeho přísnější pravidla oproti předpisům EU, pak je to spíše otázka politického rozhodování vlády, a nikoliv jejího poradního orgánu.
    
2. S ohledem na výše uvedené považuji za nutné se ohradit proti tvrzení uvedenému v předmětném článku, že návrhy změn obsažených jak v návrhu stanoviska Legislativní rady vlády, tak i ve finální verzi stanoviska předsedy Legislativní rady vlády jsou pouze tzv. „kosmetického“ rázu. Podle mého názoru a též podle vyjádření zpracovatele návrhu zákona, kterým je Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), připomínky uplatněné ve všech fázích posuzování návrhu zákona na půdě vlády jednoznačně vedly ke zkvalitnění a zpřehlednění předložené právní úpravy. To, že nebylo možné měnit navržená věcná řešení, vyplývá z omezených pravomocí Legislativní rady vlády a jejích komisí stanovených Statutem Legislativní rady vlády, jakož i jednacím řádem Legislativní rady vlády. Koneckonců pouze aplikační praxe ukáže, zda to či ono ustanovení je plně funkční a zda bylo naplněno očekávání při jeho tvorbě.
    
3. Současně poukazuji na skutečnost, že se jedná o oblast, v rámci které může prostřednictvím tzv. kybernetických útoků dojít k nedozírným následkům s dopadem na všechna odvětví fungování státu jako celku. Z uvedeného důvodu je tedy na místě, že je ponecháno na národních legislativách, aby si jednotlivá pravidla stanovily podle svého uvážení, tedy je do právního řádu zakotvily jako mnohem přísnější, než unijní legislativa požaduje. V tomto ohledu takové řešení nelze považovat za handicap národní právní úpravy, ale spíše za legitimní rozhodnutí předkladatele s případnými pozitivními dopady v případě, že k nějakému narušení kybernetického prostoru dojde.
    
4. Ve vztahu k právní úpravě zmiňované v článku, podle které jsou veškeré kompetence týkající se rozhodování o případném zákazu určitého dodavatele svěřeny Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, a nikoliv vládě, bych rád uvedl, že Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost je podle kompetenčního zákona ústředním správním úřadem s celostátní působností, v jehož čele stojí ředitel, kterého jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti vláda, která jej také odvolává. Ředitel Úřadu je pak ze své funkce odpovědný vládě. Z uvedené dikce vyplývá, že přestože se jedná o nezávislý správní úřad, jeho činnost a fungování je v zorném úhlu vlády, potažmo Poslanecké sněmovny, a proto nepřipadá v úvahu presumovat jakékoliv zneužití či nadužití pravomocí, které jsou mu z návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti svěřeny.
    
5. Mohu souhlasit s tvrzením, že hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) vykazovala v případě návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti určité nedostatky, na které byl předkladatel ve všech fázích posuzování návrhu zákona po jeho předložení vládě a Legislativní radě vlády k projednání upozorněn. Jejich výčet se posléze též objevil v návrhu stanoviska Legislativní rady vlády a též ve finální verzi stanoviska předsedy Legislativní rady vlády. Nicméně předkladatel všechny výtky k závěrečné zprávě RIA bez výhrady přijal a zavázal se ji dopracovat při tvorbě vládního návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti po jeho schválení vládou. Taková praxe je zcela běžná s tím, že vládní návrh zákona je poté pečlivě zkontrolován v rámci Úřadu vlády odpovědným útvarem, který garantuje jeho správnost, úplnost a bezvadnost. Jinými slovy, v tomto ohledu ještě tento legislativní materiál dozná určitých změn tak, jak i předpokládá oficiální stanovisko předsedy Legislativní rady vlády.

 

Podrobněji k některým jednotlivým vyjádřením obsaženým v článku:

 a/ „Česká verze adopce NIS2 je navíc daleko přísnější, než požaduje EU. Pokud se okolní země vydají mírnější cestou, budou mít jejich firmy, oproti českým, jasnou konkurenční výhodu.“

• Touto zkratkou odkazuje autor článku k mechanismu prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce a spojuje toto téma s problematikou transpozice směrnice NIS2 – NÚKIB se naopak dlouhodobě snaží vyjednávat v otázce transpozice mírnější přístup a např. v případě bezpečnostních opatření (hlavní povinnosti ze zákona) využívá obsahu směrnice k tomu, aby zmírnil dopad na adresáty (tzv. dvourychlostní kybernetická bezpečnost);
  
  b/ „Legislativní rada vlády (LRV) dala k návrhu zákona v dubnu 2024 řadu velmi zásadních připomínek. Projednávání zákona dokonce přerušila a vyzvala NÚKIB k zásadnímu přepracování normy.“
   
• Může vznikat mylný dojem, že docházelo k hlubokým věcným změnám návrhu zákona, že se jednání na zasedání Legislativní rady vlády mělo přiblížit vyjednávání v rámci mezirezortního připomínkového řízení. Zdůrazňuji, že takové závěry nejsou na místě. Oba zpravodajové návrhu zákona již na zasedání Legislativní rady vlády konstatovali, že návrh zákona není rozporný s ústavním pořádkem a že po dílčích dopracováních především legislativně-technického charakteru je možné jej postoupit k projednání vládě. Přerušení projednávání návrhu zákona Legislativní radou vlády je v případě návrhů zákonů standardní proces a neměl by být prezentován jako něco výjimečného. Rozhodně změny nevedly k „zásadnímu přepracování“ návrhu ve smyslu věcných změn, což jak jsem uvedl výše, není ani v kompetenci Legislativní rady vlády. Požadavky Legislativní rady vlády směřovaly zejména k legislativně-technickým úpravám a procesním úpravám. Zásadní věcné změny nebyly požadovány.

K podstatnějším změnám došlo v rámci následujících ustanovení návrhu zákona:

• v ustanovení § 1 došlo k přeformulování působnosti zákona, resp. ve zpřesnění a úpravě jeho adresátů;
• podstatnou úpravou prošlo i ustanovení upravující vymezení pojmů, v rámci kterého též došlo ke zpřesnění jednotlivých institutů tak, aby korespondovaly s pojmy zavedenými v právním řádu;
• k úplnému přepracování pak došlo v případě ustanovení upravujícího registraci regulované služby (§ 4) a na něj navazujících souvisejících ustanovení;
• zvláštní pozornost byla též věnována ustanovením, která upravují proces vzniku a zrušení registrace regulované služby (§ 9 a 10);
• k určitým dílčím úpravám spíše legislativně-technického charakteru též došlo v rámci ustanovení upravujících postup při hlášení kybernetických bezpečnostních incidentů (§ 15 a16);
• určitých změn doznalo též ustanovení upravující strategicky významnou službu, zejména pak o procesní pravidla, která uvedené ustanovení postrádala (§ 25);
• určitých formulačních změn doznalo i ustanovení upravující vznik a kompetence Národního úřadu řadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (§ 42);
• terminologicky a formulačně došlo též k úpravě ustanovení upravujícího Portál Úřadu (§ 45);
• v neposlední řadě došlo ke zpřesnění a reformulaci některých ustanovení upravujících přestupky a na ně navazující ustanovení (§ 59 až 63).

 c/ „Místo, aby se v návrhu zákona projevily zásadní připomínky doporučené komisemi LRV, posvětil v červnu 2024 ministr a předseda LRV Michal Šalomoun zákon jen s kosmetickými změnami k dalšímu projednávání. Opakuje se tak podobný scénář à la „lex ČEZ“, kdy se vláda snažila prosadit změnu pravidel v Zákoně o obchodních korporacích v rozporu se stanovisky vlastního poradního orgánu (LRV). Nyní se situace opakuje u ZKB.“        

• Takováto slova nejsou vůbec na místě. Pan Grund záměrně potírá rozdíl mezi stanovisky pracovních komisí Legislativní rady vlády a návrhem stanoviska Legislativní rady vlády, resp. finální verzí stanoviska předsedy Legislativní rady vlády. Průběh zasedání Legislativní rady vlády hodnotím jako velmi konstruktivní a doporučení, která Legislativní rada vlády předkladateli sdělila, se předkladatel snažil do upraveného návrhu zákona v maximální míře zapracovat. V této souvislosti považuji za důležité doplnit, že někteří členové na zasedání Legislativní rady vlády část připomínek pracovních komisí odmítli a naopak přišli s poznatky novými, které se poté promítly i do upravené verze návrhu zákona. Naznačování, že jako předseda Legislativní rady vlády nějak obcházím její členy nebo snad jednám za jejich zády, je tedy naprosto neopodstatněné! Projednávání tohoto návrhu zákona není ve výsledku nijak specifické. Zde tedy opět dochází k dezinterpretaci reálného stavu a nadto k výpadu proti institucím, které postupovaly naprosto legitimně.
  
  d/ „Aby toho nebylo málo, vstoupilo v mezičase do hry ještě ministerstvo vnitra, které připravuje Zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury (ZKI). V něm, světe div se, navrhuje vnitro vlastní mechanismus posuzování bezpečnosti dodavatelů. Obě normy, ZKB i ZKI, se připravují bez vzájemné koordinace, což nám mnohokrát potvrdili jejich předkladatelé.“
   
• Problematika posuzování dodavatelů podle zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury je specifická tím, že Ministerstvo vnitra, resp. odbor bezpečnosti, který má tuto část právní úpravy v gesci, pracuje na základě svého záměru a tímto způsobem problém také posuzuje. NÚKIB sleduje vývoj návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury velmi pečlivě, v ostatních otázkách také úzce s Ministerstvem vnitra spolupracuje, a to zejména na průnicích návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti a návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. V případě posuzování dodavatelů zasílal NÚKUB Ministerstvu vnitra základní podklady k této problematice a na pracovní úrovni proběhla vzájemná komunikace. Tyto informace však očividně nejsou autorovi článku známy.
  
  e/ „Vše bez vzájemné koordinace na úrovni Vlády ČR.“
   
• I toto tvrzení autora článku je liché! S Úřadem vlády je a byla připravovaná právní úprava pravidelně konzultována a poradce pro bezpečnost pan Tomáš Pojar je podle předkladatele s problematikou obeznámen. V nedávné době také proběhlo jednání za účasti pana premiéra, poradce pro bezpečnost, ředitele NÚKIB a zástupců operátorů, mimo jiné za účasti pana Jiřího Grunda.
  
  f/ „NÚKIB však požaduje v zákoně de facto neomezené pravomoci v oblasti tzv. zákazu dodavatelů.“
   
• Návrh zákona obsahuje celou řadu brzd, které jsou výsledkem více než dvouletého vyjednávání. Členové Legislativní rady vlády sami na jejím zasedání uvedli, že předložené věcné řešení rozhodně není protiústavní, přičemž někteří členové dokonce uvedli, že takto robustní systém brzd může být až na škodu praktické použitelnosti daného mechanismu.
  
  g/ „Pouze tvrdíme, že stát by v takovém případě měl disponovat dopadovou studií a pokud by chtěl následně učinit zásadní „zakazovací rozhodnutí“ s potenciálními ekonomickými dopady v řádu desítek miliard korun, měla by taková rozhodnutí učinit Vláda ČR. Nikoli NÚKIB sám, jen na základě svých vlastních vyhlášek a bez relevantních dopadových studií.“
   
• O možnosti zapojení vlády a o důvodech, proč mechanismus v tuto chvíli není tímto způsobem nastaven, jsou Úřad vlády i bezpečnostní poradce dlouhodobě informováni již od začátku návrhů nastavení mechanismu a jsou s těmito závěry obeznámeni. Povinnou součástí mechanismu navíc je, že NÚKIB v rámci procesu předloží závěry ještě před vydáním pro informaci členům Bezpečnostní rady státu. Ti ze své pozice mohou také do výsledku zasáhnout. Tento postup je vyústěním jednání a kompromisů, ale pokud i tak vláda rozhodne, že chce být v mechanismu angažovaná více nebo jinak, NÚKIB to samozřejmě bude respektovat a dlouhodobě to také deklaruje.

h/ „Stejně tak si myslíme, že ten, kdo bude rozhodovat o zákazu regulace, by měl vzít v úvahu i závazná stanoviska jiných regulačních úřadů.“

• NÚKIB obligatorně projednává podle navrhovaných § 28 a 29 návrh opatření obecné povahy s různými institucemi. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo vnitra předkládají stanoviska, Nejvyšší státní zastupitelství, Policie České republiky, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a zpravodajské služby České republiky a Finanční analytický úřad dodávají informace. Zapojeno je také Ministerstvo financí. Pokud se jedná o telekomunikační sektor nebo energetický sektor, projednává se problematika povinně také s Českým telekomunikačním úřadem a Energetickým regulačním úřadem. Připravené opatření se dává, jak jsem uvedl výše, na vědomí také členům Bezpečnostní rady státu. Jednou z dalších brzd je skutečnost, že pokud by se mělo opatření vydat s účinností kratší, než jsou odpisové lhůty (jedna z mnoha brzd v návrhu), povinně se předkládá opatření k vyjádření Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu vnitra, jejichž stanovisky je Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost povinen se řídit.