PRÁVO: Bytový dluh českých politiků

Aktuální koaliční válka zuří nad sociálními byty, ovšem stejně velká pozornost by měla být věnována i bytům družstevním a komunálním.

Konflikt nad sociálním bydlením má vícero rovin, do nichž proniká jak odvěký spor o míru zasahování státu do tržního prostředí, tak obava části starostů, že by tím byli do jejich obcí lákáni občané, které zkratkovitě nálepkují coby problémové či nepřizpůsobivé. Leč odněkud se spirála úpadku do chudoby řešit musí.

Sociální demokracie nadto akcentuje, že sociální byty by neměly sloužit jen bezdomovcům, ale i seniorům v tíživé situaci, samoživitelkám nebo mladým lidem, kteří se nemají po opuštění dětských domovů kam vrtnout. Zúžené varianty na bezdomovce a obyvatele sociálně vyloučených lokalit se naopak zastává ministerstvo pro místní rozvoj v gesci ANO.

Podstatné je, aby stát vytvořil obcím rovné podmínky a byl jim nápomocen nepřetržitě. Ostatně výhrady k návrhu zákona mají i starostové, poslanci a senátoři z řad ČSSD. Přitom kdyby tady existovala široká aliance na podporu zcela nezbytné úpravy sociálního bydlení (kdo už jiný než sociální demokracie by ji měl prosadit?!), nemuseli by před Strakovkou spolu s neziskovkami demonstrovat i oranžoví ministři Marksová a Chvojka.

Bez pořádného zákona o sociálním bydlení hrozí, že se s chudobou bude kupčit dál. Dnešní stav nahrává soukromým majitelům ubytoven, kteří prakticky jediní nabízejí těm nejslabším „pomocnou ruku“ – ale jen proto, aby oškubali stát a nešťastníky šoupnuté do bezmála nevyhovujících kotců jakbysmet.

Jenže civilizovaný stát se snaží zjednodušit bytový rébus i lidem ze středních vrstev. U nás přežívá představa, že každý, kdo na to má, by si měl byt koupit. A protože ty v centrech měst jsou drahé či zanedbané, stěhujeme se na předměstí. Tím veřejný prostor chřadne. Zde mohou být odpovědí družstevní, ale především obecní byty.

Šedesát dva procent Vídeňanů žije v dotovaných bytech, které město přímo vlastní nebo se podílelo na jejich budování (stačí například, aby radnice ve spolupráci se státem vytvářely co nejnižší náklady na výstavbu na pozemcích ve vlastnictví obcí).

K tomu Michael Häupl, jenž je tam starostou za soc. dem. již dvaadvacet let, dodává, že „tato politika umožňuje i lidem s nízkými příjmy bydlet ve velmi kvalitním nájmu, který nespotřebuje veškeré jejich příjmy“. Ty potom mohou investovat do svých zálib a volnočasových aktivit, k nimž rakouská metropole, trůnící světovým žebříčkům kvality bydlení, skýtá spoustu příležitostí.
Tuto inspirativní tradici drží Vídeň dobrých sto let. Všimla si jí už také Praha. Pokud se její komunální výstavba nezmění v tunel, mohou mít přespříští generace o vrásku méně.

Zejména ČSSD se tak v celostátním i lokálním rámci rýsuje téma, jež při šikovném uchopení a poctivém zpracování může zaujmout voliče, kteří již začali nad demokratickou levici lámat hůl. Poptávka po střeše nad hlavou totiž nižší a střední vrstvy spojuje.

Autor: Lukáš Jelínek (autor je politolog)