Projev předsedy vlády u příležitosti předání medaile Karla Kramáře panu Jiřímu Bradymu, 27. října 2016
Vážený pane Brady,
vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi přivítat vás při této slavnostní příležitosti v Kramářově vile.
S panem Jiřím Bradym jsem se osobně setkal ve Washingtonu při své návštěvě Spojených států amerických. Společně jsme před dvěma lety navštívili tamní muzeum holocaustu. Pan Brady mi líčil své osobní vzpomínky na nelidské hrůzy, které jemu a jeho rodině přinesla druhá světová válka a nacistický režim.
Řada z vás zná knihu Hanin kufřík, která popisuje tragický osud sestry pana Bradyho. Tuto knihu jsem četl a musím přiznat, že příběh smrti třináctileté Hany Bradyové v Osvětimi ve mně stále hluboce rezonuje.
Ve Spojených státech jsem si při rozhovoru s panem Bradym uvědomil, že mluvím s člověkem, který přežil vraždění a nepředstavitelné ponížení vlastní důstojnosti, zažil těžko pochopitelné hrůzy, a navzdory tomu si uchoval a stále uchovává víru ve spravedlnost.
Stále má obrovskou sílu se za ni stavět a energii předávat svou vlastní děsivou zkušenost dalším generacím coby varovné memento. Můj obdiv patří nejen jemu, ale také Vám zde přítomným v Kramářově vile, kteří jste rovněž prošli peklem nacistických koncentračních či vyhlazovacích táborů a mašinerii smrti jste dokázali přežít.
Zlo má bohužel v lidské společnosti silné kořeny, a proto je s ním potřeba vést neustálý boj. K tomu je nutná obrovská odvaha, energie a především lidskost. Jiří Brady je pro nás příkladem toho, jak se svých pevných zásad nevzdat.
Svým pozitivním přístupem přebíjí hrůzu, kterou v nás budí jeho svědectví o krutosti holocaustu. Když vzpomíná na dobu strávenou v Terezíně a Osvětimi, vypráví nejen o všudypřítomné perzekuci, ale také o tom, jak společně s Petrem Ginzem a dalšími chlapci psali jedinečný časopis Vedem, snažili se vzájemně si pomáhat a podporovat se, starali se o jeden o druhého, dokud to jen šlo.
Ani ztráta rodiny, ani naprosté rozbití dosavadního života během války a také po válce nebyly překážkou v tom, aby Jiří Brady dál pomáhal druhým a podporoval je ve složitých situacích.
Na vlastní kůži mohli jeho pomoc a podporu pocítit českoslovenští emigranti v Kanadě, stejně jako česká veřejnost volající po svobodě v čase pádu železné opony. Sluší se také připomenout, že Jiří Brady inicioval sbírku mezi emigranty v Kanadě, ze které se zaplatila tiskárna československých Lidových novin jako symbol podpory svobody vyjadřování a nezávislosti médií.
V jeho výrocích o osobním vztahu k Němcům nenajdete nenávist ani nesmiřitelnost, ale naopak víru v humanistické principy.
Dámy a pánové,
je mi opravdu líto, jaký spor se odehrál kolem udělení či neudělení státního vyznamenání panu Bradymu.
Je nešťastné rozdělovat společnost na příběhu člověka, o jehož zásluhách není pochyb.
Je nešťastné štěpit společnost v den státního svátku, který připomíná vznik Československa a který by měl občany spojovat.
Chtěl bych proto i tímto okamžikem navrátit nadcházejícímu svátku jeho odpovídající důstojnost.
Mé rozhodnutí udělit panu Jiřímu Bradymu pamětní medaili Karla Kramáře je poděkováním a oceněním hlubokého lidského odkazu, který ztělesňuje.
Jsem přesvědčený, že naše společnost si musí vážit občanů s podobným osudem a životním příběhem.
Hodnoty jako odvaha, lidskost či boj za spravedlnost a demokracii musí v naší společnosti zůstat těmi nejváženějšími. Za ty se musíme znovu a znovu stavět.
Pane Jiří Brady, velmi děkuji za to, co jste vykonal, za odkaz odvahy a humanity, který je příkladem pro nás i pro další generace.
Děkuji.
Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR