Vláda Jana Černého I. (15.09.1920 - 26.09.1921)

26. 7. 201012:06

Prof. JUDr. Karel Engliš

* 17. srpen 1880 (Hrabyně)

† 13. červen 1961 (Hrabyně)

 

ministr financí (25. květen 1920 – 15. září 1920)

ministr financí (15. září 1920 – 21. březen 1921)

ministr financí (9. prosinec 1925 – 18. březen 1926)

ministr financí (18. březen 1926 – 12. říjen 1926)

ministr financí (12. říjen 1926 – 25. listopad 1928)

ministr financí (7. prosinec 1929 – 16. duben 1931)

 

Pocházel z rodiny řeznického mistra v Hrabyni u Opavy, jako mladší syn byl díky výborným školním výsledkům rodiči poslán na studia. Absolvoval německé reálné gymnasium v Opavě, studoval práva na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze a na Bavorské královské universitě v Mnichově. Na podzim 1904 se stal koncipistou Zemského statistického úřadu v Praze, kde se zabýval otázkami hospodářské a obchodní statistiky, od léta 1911 působil nejprve jako koncipista na Císařském ministerstvu obchodu ve Vídni, od podzimu 1911 navíc začal přednášet statistiku a národní hospodářství na Vysokém učení technickém v Brně, kde se nejprve v létě 1913 habilitoval a na jaře 1917 zde byl jmenován řádným profesorem národního hospodářství. V Brně se zapojil do politického života, stal se členem Lidové pokrokové strany a od jara 1913 za ni působil jako poslanec na Moravském zemském sněmu. O rok později byl za tuto stranu jmenován členem Zemské školské rady. Kromě svého angažování ve věcech podpory a šíření českého školství na moravě se věnoval problematice rozpočtu zemské samosprávy a elektrifikaci moravského venkova. V únoru 1918 při sjednocování českých politických stran přešel do nově vytvořené České státoprávní demokracie, za kterou byl v červenci 1918 zařazen do Národního výboru československého.

Po vyhlášení samostatnosti byl jmenován členem Revolučního národního shromáždění za Československou národní demokracii, v dubnu 1920 byl za tuto stranu zvolen poslancem Národního shromáždění. Při zapojení do politického života nijak neopomíjel pedagogické působení, patřil mezi iniciátory vzniku dalšího vysokého učení v Brně a od podzimu 1919 zastával funkci prvního rektora nově založené University Tomáše G. Masaryka. Od počátku roku 1919 se stavěl proti finanční politice Aloise Rašína, zvláště proti zadržení poloviny oběživa a deflační politice. V květnu 1920 byl jmenován ministrem financí ve vládě Vlastimila Tusara a v této funkci pokračoval i ve vládě Jana Černého. Snažil se konsolidovat státní finance a vypracovat vyrovnaný státní rozpočet, což vedlo ke stabilizaci měny a ke konsolidaci hospodářské situace. V březnu 1921 se však dostal do rozporu s finančním výborem poslanecké sněmovny a kvůli nesouhlasu s deflační politikou podal demisi. Narůstající rozpory s vedením národní demokracie vyřešil v září 1925 složením poslaneckého mandátu. V prosinci 1925 byl opětovně jmenován ministrem financí v druhé vládě Antonína Švehly, přičemž zde vystupoval jako politicky nezávislý odborník. Ministrem financí zůstal také za druhé vlády Jana Černého a třetí vlády Antonína Švehly.

V roce 1926 inicioval založení Národní banky československé jako jediné emisní banky, podařilo se mu stabilizovat národní měnu na mezinárodním poli a v průběhu roku 1927 prosadil celkovou reformu daňového systému. Zároveň však prosazoval snížení státních výdajů a rozsáhlé finanční úspory ve státním aparátu. I když jím připravené zákony znamenaly výrazné snížení daňové zátěže veškerého podnikání, odmítal politiku daňových výjimek některým druhům podnikání (většinou spojenými s agrárnickými politickými představiteli), kvůli vážnému sporu s finančním výborem poslanecké sněmovny ohledně cukerní daně podal v listopadu 1928 demisi. Odešel do soukromé bankovní sféry a působil ve správní radě Anglo-československé banky, u které v roce 1929 prosadil sloučení s Pražskou úvěrní bankou, aby tak vznikla konkurence Živnostenské bance. Ve stejné době zahájil práci na vytvoření vlastní ekonomické teorie, postavené na zásadách tzv. mezního užitku. Výsledky svého vědeckého výzkumu publikoval, a to hlavně v knihách Finanční věda (1929), Teorie státního hospodářství (1932) a Soustava národního hospodářství (1938). 

V prosinci 1929 se opět vrátil na ministerstvo financí, kde se snažil udržet finanční stabilitu země v nadcházející hospodářské krizi, pro neshody ohledně pokračování deflační politiky v dubnu 1931 definitivně z vlády odešel. I nadále patřil k čelným hospodářským a finančním představitelům země, soustředil kolem sebe názorovou skupinu odmítající deflaci a sehrál významnou úlohu při prosazení devalvace koruny v roce 1934. Ve stejném roce byl postaven do čela Národní banky československé a až do okupace českých zemí se mu dařilo, přes rozsáhlé investice do zbrojního průmyslu a vojenství, udržovat stabilitu měny.

Za druhé světové války se věnoval svému vědeckému výzkumu v oblasti národohospodářství a státních financí, podařilo se mu vydat knihu Národní hospodářství (1940), další jeho práce, např. kniha Hospodářské soustavy, však mohly být vydány až po osvobození. Od podzimu 1945 přednášel na Karlově universitě v Praze, v létě 1947 byl zvolen jejím rektorem, z této funkce však byl odvolán akčním výborem po komunistickém převratu v únoru 1948. O čtyři roky později byl navíc vypovězen z Prahy do rodné obce a byl mu krácen důchod, zemřel o devět let později v úplném zapomnění.