Další aktuality

20. 10. 201513:54

Premiér Sobotka: Podpora technického vzdělání je podmínkou růstu českého hospodářství

Předseda vlády vystoupil v úterý 20. října 2015 na výroční konferenci Aspen Institutu a Forbes. Letošní konference s názvem Česko: Jak jsme na tom? se účastnil také ministr pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek a ministr vnitra Milan Chovanec.

Ve svém projevu premiér reagoval na závěry studie o ekonomickém potenciálu České republiky, která byla jednou ze studií představených v rámci akce. Materiály nalezete na: http://www.aspeninstitute.cz/en/news/studie-cesko-jak-jsme-na-tom/.

Projev předsedy vlády na výroční konferenci Aspen Institutu a Forbes

Dobré dopoledne,

skutečně se necítím v tuto chvíli, abych komentoval diskuzi, kterou jsem neslyšel, takže to je taková absurdní chvíle, nicméně musím říct, že do tohoto okamžiku jsem seděl na jednání, které se zabývalo tím, že jsme s ministry vyhodnocovali plnění Akčního plánu na plnění hospodářského růstu, takže si myslím, že to tematicky velmi silně souvisí s tím, co se zde pravděpodobně odehrávalo za diskuzi. Jenom pevně doufám, že cíle, které máme jako vláda v akčním plánu stanoveny, nejsou úplně mimoběžné s tím, co zde bylo zmiňováno při komentáři analýzy, která byla zveřejněna.

Dovolte mi několik málo poznámek k této analýze. Určitě východisko na začátku je pozitivní, rosteme rychle, jsme konečně mezi nejrychleji rostoucími zeměmi v Evropě, máme šestiprocentní nezaměstnanost, takže to vypadá všechno velmi dobře. Problém je, že historie takto pozitivní nebyla, takže když se podíváme kolem sebe na Polsko, Slovensko, Německo, tak tyto země rostly v průměru mnohem rychleji než Česká republika a my jsme se jim přestali v uplynulých letech přibližovat.

Když se podíváme do budoucnosti, tak je evidentní, že tady existuje v řadě oblastí nejistota, a když se podíváme na hospodářský růst a jeho potenciál v příštích letech, tak zde existují určité bariéry a já bych se rád alespoň k některým z nich skutečně velmi stručně vyjádřil. 

První velkou bariéru, kterou vidím z pohledu růstu v české ekonomice, je pracovní síla, protože dnes narážíme velmi často na problém, kdy zaměstnavatelé volají po kvalifikované pracovní síle, avizují nedostatek pracovní síly a naopak avizují dostatek objednávek a kapacity či schopnost rozšiřovat výrobu. Řada z nich ale omítá objednávky v situaci, kdy není schopná v reálném čase zajistit dostatek kvalifikovaných zaměstnanců. To, co potřebujeme, je udělat změny ve vzdělávání a zde vidím několik oblastí.

Zaprvé, když se podíváme na to, jak nyní vypadají demograficky jednotlivé ročníky, tak si skutečně nemůžeme dovolit ztratit téměř nikoho. To, co je strašně důležité, je, aby naše české vzdělávání bylo skutečně inkluzivní, abychom se snažili integrovat každého, kdo je schopen projít hlavním vzdělávacím proudem. Potřebujeme zlepšit spolupráci mezi středními školami a podniky. V tomto směru se už hodně udělalo. Byl tady vynikající projekt, který se jmenoval Pospolu, a teď je důležité, aby se závěry toho projektu zobrazily v praxi Ministerstva školství. Snažím se, aby toto paní ministryně vnímala jako jednu z klíčových priorit. Znamená to zlepšit spolupráci tak, aby zejména střední odborné školy a odborné učiliště využívaly možnosti poskytnout více praxe a více praxe přímo ve firmách.

Technické vzdělávání je něco, co bychom měli vnímat jako automatickou věc v České republice z hlediska orientace struktury naší ekonomiky. Důležitou roli hraje průmysl, zejména strojírenství a automobilový průmysl. Budeme teď hledat konkrétní možnosti, jak zejména v oblasti vysokého školství dát prioritu technickému vzdělávání.

Migrace. Je zřejmé, že veškeré diskuze, které dnes vedeme o tom, jak poskytnout možnosti vzdělávání dětem ve stále se zužujících populačních ročnících, ve skutečnosti neposkytnou úplnou odpověď na požadavek zaměstnavatelů získat nové kvalifikované pracovní síly, ať už v oblasti manuální práce nebo v oblasti špičkových odborníků. Podle mě je zřejmé, že nejenom Česká republika, ale i řada dalších zemí bude potřebovat aktivní řízenou migrační politiku a my se v tuto chvíli snažíme, abychom dali na stůl konkrétní návrhy, jak by taková řízená migrační politika měla vypadat. Prioritně bychom se měli zaměřovat na země, které jsou nám kulturně a nábožensky blízké, a hledat možnosti, aby Česká republika přitáhla kvalifikované talentované lidi z těchto oblastí.

Samozřejmě se budeme zabývat také paradoxem, který je na našem trhu práce. Na jedné straně tady máme sto deset tisíc volných pracovních míst, to už tady dlouho nebylo, na druhé straně máme pořád čtyři sta čtyřicet tisíc lidí, kteří jsou registrováni na úřadech práce. Ministryně Marksová nyní bude do vlády předkládat podrobnou analýzu, co to je vlastně za lidi, jestli je vůbec šance je v rámci standardních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti nějakým způsobem aktivizovat a alespoň část z nich ještě na trh práce dostat. Takže máme tady velké disproporce, řada volných míst, relativně ještě velký počet nezaměstnaných a samozřejmě máme také silné regionální disproporce.

Druhou bariéru, kterou já tady vidím a která byla identifikována i v té analýze, je digitalizace. My jsme země, která si nevede úplně špatně z hlediska privátního sektoru, pokud jde například o schopnost prodávat naše zboží a služby po internetu, nabízet naše výrobky v zahraničí a nevedeme si špatně, pokud jde o schopnost domácností využívat internet k celé řadě činností.

Ale to, kde jsme beznadějně mezi posledními zeměmi Evropské unie, je digitalizace státní správy. Tohle je oblast, kde máme obrovské rezervy a velké zpoždění. Ono se vždycky udává jako příklad Estonsko. Myslím si, že se nemusíme dívat jenom do Estonska, ale je řada bližších zemí, které nám utekly. Je tady řada traumat, které máme jako stát z hlediska různých neúspěšných pokusů státní správu digitalizovat. Jeden z nejhorších příkladů byl IZIP, kde původně dobrá myšlenka elektronizovat zdravotnictví tak, jak se to stává velmi často, byla nakonec obětí soukromých zájmů a snahy využít politické konexe k získání byznysu s veřejným sektorem a nakonec to zdiskreditovalo myšlenku elektronizace ve zdravotnictví na dlouhá léta dopředu. Tady já vidím obrovské bariéry a znamená to mnohem větší výdrž i ze strany Ministerstva vnitra, které má na starosti tuto oblast. Ukazuje se, že byla chyba, že se zrušilo Ministerstvo informatiky, protože nám tady řadu let chyběl koordinátor nebo někdo, kdo by digitalizaci státní správy systematicky tlačil dopředu.

Kromě státní správy je to samozřejmě digitalizace průmyslu, a to i vzhledem k orientaci naší země. Tady by vláda měla využít všechny možnosti, jak podpořit transfer znalostí, transfer technologií v oblasti digitalizace průmyslu tak, aby český průmysl neztratil konkurenceschopnost v tomto procesu, který bude v Evropě velmi rychlý.

Třetí téma, tedy po pracovní síle a po oblasti digitalizace, je infrastruktura. Budu se věnovat dvěma oblastem infrastruktury. Tou první jsou dopravní stavby. Mapa České republiky je velmi zvláštní. Když se na ni podíváte a podíváte se na kvalitní železniční spojení nebo na dálnice, tak 25 let po pádu železné opony to vypadá, jako kdyby železná opona ještě stála. Po 25 letech nemáme žádné dálniční spojení s Rakouskem, po 25 letech máme jedinou dálnici s Německem. Nemáme žádné rychlostní železniční spojení, které by nás kvalitně propojilo s kteroukoli metropolí kteréhokoliv našeho sousedního státu. To znamená dobudovat infrastrukturu, konečně nás propojit alespoň s okolními zeměmi, a pokud jde o železniční spojení, tak jenom se nesoustředit na vnitrostátní, ale mít tady strategické projekty, které by nás propojily rychlou železnicí. My se teď soustředíme na spojení s Berlínem. Čili dopravní stavby, zlepšit zákony, které umožňují výstavbu, bude nový zákon o zadávání zakázek, teď se připravuje novela stavebního zákona a já doufám, že obě tyto legislativní změny by mohly pomoci zlepšit schopnost státu vůbec cokoliv stavět. A nešetřit penězi na přípravu staveb, protože to je věc, která v minulých letech byla hodně zanedbána.

Poslední poznámka k infrastruktuře. Infrastruktura jiného typu je připojení k rychlému internetu. Jsou tady dvě věci. Zaprvé si myslím, že se debata příliš orientuje na evropské dotace, které na tuto oblast budou poskytovány. Bude to částka, která je tuším ve výši 14 miliard korun a kterou už teď všichni možní poskytovatelé připojení k internetu svádějí velkou předběžnou bitvu. Samozřejmě za těch 14 miliard korun ale nezlepšíme kvalitu připojení k internetu v celé České republice. To jsou peníze, které jsou určeny na bílá místa, kde bez dotací není možné připojení zlepšit. Tady potřebujeme, aby se privátní byznys skutečně v této věci angažoval a abychom, když už mluvíme o digitalizaci průmyslu, samozřejmě měli kvalitní připojení k rychlému internetu po celém území České republiky. Takže nejenom dálnice, ale také internet.

Poslední poznámka – opět navazuji na to, co bylo v analýze, jsou instituce a kvalita institucí v České republice. Když jsme se v minulých letech propadali na žebříčku konkurenceschopnosti a já jsem rád, že v posledních dvou letech spíše rosteme, než abychom se propadali, tak jednou ze slabin byly slabé instituce, slabý veřejný sektor, neefektivní veřejný sektor a špatné zákony. I tady, co se dá konkrétního udělat, je nastavit pravidla. Přestat o tom diskutovat a nastavit je. Zákon o státní službě – 12 let diskuze a já jsem rád, že konečně platí. Samozřejmě, že není dokonalý, může se v příštích letech zlepšit. Jenom doufám, že nepřijde politická garnitura, která nezjistí, že ji brání v tom, že by mohla politicky obsadit státní správu, a nezruší ho. To si myslím, že bude po každých volbách těžký souboj o to, abychom takto striktní zákon tak, jak bych schválen, skutečně udrželi. Nejde ale jen o toto, jde o to dotáhnout do konce zákon o zveřejňování smluv, který už byl schválen v Poslanecké sněmovně, zpřísnit střet zájmů, opět zákon leží ve sněmovně, ztransparentnit financování politických stran, zákon jsme poslali do sněmovny, novelu insolvenčního zákona teď bude projednávat Legislativní rada vlády a novelu zákona o státním zastupitelství doufám, že už brzy dostane na stůl také Legislativní rada vlády. Tohle jsou podle mého názoru zákony, kterými můžeme ještě v tomto volebním období přispět ke zkvalitnění institucí v České republice a i z tohoto hlediska posílit konkurenceschopnost. Takže tolik několik poznámek z pohledu aktuálního programu vlády, kterou reprezentuji. Děkuji.