Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka při příležitosti zahájení 9. ročníku festivalu Dny české a německé kultury 26.10.2007 v Drážďanech

Vážený pane ministerský předsedo, milí hosté,
Je mi velkou ctí, že mohu spolu s vámi zahájit Devátý ročník festivalu Dny české a německé kultury. Festivalu, který bude dva týdny probíhat nejen zde v Drážďanech, ale na území celého Euroregionu Labe/ Elbe.
Chci na tomto místě poděkovat organizátorům této akce - zemskému hlavnímu městu Drážďany, Českému centru Drážďany a Nadaci Brücke/Most.
Chci jim poděkovat za to, že umožnili konání tohoto unikátního festivalu, který je největší ucelenou prezentací českého umění a kultury v Evropě.
Je symbolické, že tento festival se koná právě v povodí Labe. Velké řeky Čechů i Němců. Řeky, která nás spojuje. Spojuje nás v tom dobrém, i v tom zlém. Jako během povodní, kdy stejný živel ničil nejprve Prahu a pak i Drážďany.
Zmínil jsem zde povodně – tuto nepříjemnou epizodu – abych doložil, jak mnoho jsme spojeni.
Jsme odedávna spojeni právě kulturou. V našem středoevropském prostoru bylo vždy příliš těsno na to, abychom si hráli každý na svém písečku. Česká a německá a speciálně česká a saská kultura po staletí žily vedle sebe. Ovlivňovaly se. A podmiňovaly. Ani to podivné 20. století na mých slovech nic nemění.
Praha a Drážďany mají k sobě blízko nejen po vodě. Známe vzájemně své památky. Pražský Hrad, Karlův most, Národní divadlo. Stejně jako Zwinger, Frauenkirche, Semperovu operu.
Dny české a německé kultury jsou příkladem toho, čemu se nehezky říká přeshraniční spolupráce. Nehezky proto, že výraz „přeshraniční“ evokuje existenci nějakých hranic, nějakých bariér. A my přece chceme v Evropě bariéry rušit. Ne potvrzovat.
Proto se mi více líbí ona symbolika velké společné řeky. Řeka spojuje. Řeka plyne bez ohledu na hraniční čáry, bez ohledu na historii, křivdy, vzpomínky. A stejně tak se pohybují myšlenky, umělecká díla, lidé i zboží. To je naplnění evropských svobod.
Ostatně, právě společný vývoj a kulturní ovlivňování Česka a Saska je dokladem toho, že nás žádná hranice, žádná bariéra, ani ta jazyková nemůže rozdělit.
Po staletí jsme součástí Evropy, na obou koncích Labe používáme stejný kulturní kód. Nyní jsme součástí Evropské unie. A od Nového roku budeme s vámi součástí společného schengenského prostoru. A teprve tehdy padne i ta naše berlínská zeď.
Padne tedy poslední formální bariéra, která nás odděluje. Nicméně právě tento festival ukazuje, že věcí, které nás spojují, je už dávno mnohem více, než oněch dělících čar.
Mottem našeho chystaného předsednictví v Radě EU v roce 2009 je bourání bariér. A to nejen faktických, ale i psychologických. Tento festival jde přesně tímto směrem. Ještě jednou děkuji organizátorům za jejich skvělý nápad a dobrou práci.