Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka na setkání s velvyslanci zemí Evropské unie v ČR dne 11. července 2007 v Hrzánském paláci:

Dámy a pánové,
dovolil jsem si Vás pozvat na dnešní neformální setkání proto, že jsem se v posledních dnech a týdnech, které následovaly po Evropské radě v Bruselu, setkal s četnými dotazy na téma role České republiky ve vyjednáváních, o míře spokojenosti ČR s výsledkem Rady i o tom, jaký dojem si z jednání odnáším a jaký dopad může jeho výsledek mít na budoucnost evropské politiky. Domníval jsem se tedy, že by nebylo od věci se s Vámi setkat a uvedené otázky prodebatovat.
Dovolte mi úvodem krátké úvodní shrnutí a pak bych dal prostor Vašim otázkám a diskusi.
Evropská rada pro nás skončila úspěchem a Česká republika patří mezi země, které k němu výrazným způsobem přispěly.
Nehráli jsme pasivní roli, jako hrály minulé vlády a jednání o institucionální reformě EU a jeho výsledky jsme aktivně, konstruktivně a pozitivně ovlivnili.
O čem tedy byla dle našeho názoru Evropská rada? Opravdu se Ústava vrátila zadními dveřmi, jak tvrdí řada akademiků a konec konců i politiků? V poslední době se v souvislosti s hodnocením výsledků Rady objevovaly tři teze týkající se charakteru smluvního dokumentu, dopadů jednotné právní subjektivity Unie i skutečnosti, že některé atributy původní ústavy byly substantivně zachovány a změnili se pouze kosmeticky, v názvu.
My výsledek Evropské rady považujeme za úspěch české diplomacie.
Díky intenzivní komunikaci s německým předsednictvím i s ostatními členskými státy EU se nám podařilo naše hlavní požadavky prosadit ještě před samotným jednáním.V samotném jednání Rady jsme se tak mohli věnovat vlastní tvorbě hry. V roli prostředníka jsme mohli pomoci Angele Merkelové udržet Polsko u jednacího stolu, aby se Polsko nedostalo do izolace. Viditelně jsme přispěli k nalezení všeobecně přijatelného konsensu.
Měli jsme také dostatečně široký mandát, abychom podpořili řadu dobrých návrhů jiných zemí.
Dosáhli jsme následujících cílů:
Evropská ústava, nejen jako konkrétní text, ale samotný koncept, byla definitivně smetena ze stolu.
Místo toho půjde při reformně institucí o standardní novelizaci stávajících smluv. Fakt, že namísto ústavy, která měla nahradit všechny dosavadní smlouvy, se nyní navrhuje reformní smlouva, jež ponechává tyto smlouvy v platnosti a pouze je novelizuje, považujeme ze nejzásadnější výstup Rady.
Dnes už je v Evropě všem jasné, co jsme říkali od počátku, že Ústava EU byla od počátku příliš ambiciózním projektem. Náš původně menšinový názor byl akceptován ostatními členskými zeměmi EU. A díky aktivní diplomacii jsme ho dokázali prosadit ještě před samotným jednáním Rady.
Zastánci evropského federalismu jako Romano Prodi mohou být zklamáni, že EU promarnila svůj "citový potenciál", či vůdce frakce Zelených v Evropském parlamentu Daniel Cohn- Bendit může výsledky summitu považovat za "depresivní", ale reformní smlouva je výsledkem maximálně možné racionální logiky a maximálního možného kompromisu.
Do velké míry mediální rozruch vzbudil i návrh Francie, aby z navrhované smlouvy zmizelo ustanovení prosazující volné tržní hospodářství. Nicméně je nutné si uvědomit, že to samé ustanovení prosazující volné tržní hospodářství zůstalo v protokolu, který má stejnou právní sílu jako text samotné smlouvy.
Navrhovaná právní subjektivita EU v žádném případě neruší suverenitu členských zemí, jak někteří tvrdí. To ostatně ukazuje i krok nahrazení ministra zahraničí funkcí vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Ten sice bude z titulu své funkce členem Evropské komise, nicméně nebude mít pravomoc zahraniční politiku aktivně tvořit. Bude ji pouze vykonávat v podobě, v jaké se na ní jednohlasně dohodnou zástupci členských zemí. V zahraniční politice tedy i nadále platí princip vnější suverenity členských zemí a jejich právo veta. Orgánem, v němž se bude tvořit zahraniční politika Unie, tak zůstává Evropská rada.
Dosáhli jsme naplnění naší národní priority, tzv. oboustranné flexibility, která otevírá možnost přesunu některých legislativních opatření zpět na národní úroveň, ukáže-li se, že jejich výkon není v souladu s principem subsidiarity a proporcionality.
Za další úspěch považujeme fakt, že ke změně hlasovacího systému v Radě dojde až po roce 2014 s tím, že jeho budoucí úprava zůstává otevřená. (Zdůraznění otevřenosti je pro nás klíčové). V platnosti tedy zůstává hlasovací systém podle smlouvy z Nice, který je pro Českou republiku výhodnější, než systém navrhovaný v tzv. Euroústavě. Dosáhli jsme tedy naplnění jedné z hlavních vládních priorit, jíž bylo, nepřipustit zhoršení postavení ČR a oslabení její hlasovací váhy. Jagellonský kompromis, tedy hlasování podle druhé odmocniny počtu obyvatel je i nadále podle názoru nezávislých odborníků nejspravedlivějším a nejdemokratičtějším pro EU. (V souvislosti s otevřeností systému, tím dáváme najevo, že není Jagello úplně ze hry.)
Úspěšně jsme podpořili posílení role národních parlamentů navrhované Nizozemskem. Takzvaná oranžová karta plus znamená prodloužení období, kdy se mohou národní parlamenty vyjádřit k evropským směrnicím, ze 6 týdnů na 8. Pokud budou toho názoru, že tato směrnice porušuje princip subsidiarity, mohou zavázat Evropskou komisi, aby směrnici znovu posoudila, či aby bylo její další projednávání zcela zastaveno, což dříve nebylo možné. ( Pro přezkum se musí vyjádřit prostá většina parlamentů, ne jedna třetina, jak zněl původní návrh).
Spolu s ostatními zeměmi jsme dosáhli toho, že Charta lidských práv nebyla součástí institucionální reformy. V textu bude pouze odkaz na ni, což zabrání dvoukolejnosti evropského práva v oblasti lidských práv. Na základě Charty také nemůže EU vydávat závazné právní akty. Charta základních práv EU nebude mít charakter svrchovaného dokumentu ve vztahu k národním ústavám členských zemí a nic nemění ani na současných pravomocích Evropského soudního dvora. Pokud by Evropský soudní dvůr chtěl z titulu základních práv Unie výrazněji zasahovat do ústavního pořádku členských zemí, nakonec bude stejně záležet na nejvyšších soudních a zákonodárných orgánech těchto zemí, v jaké míře budou případné intervence tolerovat.
V zájmu dosažení dohody a po pečlivém zvážení koaličního mandátu jsme v této oblasti ustoupili v našem požadavku, aby žádná členská země nedosáhla exkluzivní a trvalé výjimky z unijního práva. Vzhledem k rozdílnosti kontinentálního a britského práva jsme přistoupili na výjimku v tomto bodě pro Velkou Británii. Nebereme to tedy jako ústupek politický, ale jako možnost, jak vyjádřit respekt ke specifickému systému anglosaského precedenčního práva. Je to věc v podstatě formální, vzhledem k tomu, že se podařilo dosáhnout toho, aby Charta lidských práv nijak neměnila stávající systém lidských práv v EU, který jsme již dříve přijali do našeho práva.

To je v této chvíli ode mne vše, děkuji Vám za pozornost a těším se na naši diskusi.